„Írán je mocná a vlivná země proto, že odmítá rasismus a agresi,“ říká Alí Ásgar Soltaníje

Írán dlouhodobě čelí mezinárodní kritice a sankcím kvůli svému netransparentnímu jadernému programu. Hlavním důvodem je podezření, že kromě civilního využití v jaderných elektrárnách chystá také vývoj jaderných zbraní. Írán však veškerou kritiku odmítá jakožto spiknutí západních zemí. O kritizovaném atomovém programu hovořil dlouholetý íránský velvyslanec při Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE) Alí Ásgar Soltaníje v exkluzivním rozhovoru pro ČT, který ve Vídni poskytl reportérovi Jakubovi Szántó.

Pane Soltaníje, dovolte mi začít prostou a přímou otázkou. Írán má třetí největší zásoby ropy na světě, v plynu dokonce druhé největší. Na co tedy vůbec potřebuje jadernou energii?
Odpověď na vaši otázku nabízí sama MAAE tady ve Vídni. Agentura dokáže pro každou zemi vypočítat, jak velký podíl jaderné energie je pro tu kterou zem prospěšný. Díky tomu, že je jaderná energie ohleduplná k přírodnímu prostředí, nabízí další výhody, které ji činí zajímavou i pro nás. Ropa se dá využít daleko lépe jako zdroj petrochemických produktů, než ji jen spalovat kvůli teplu a elektřině.
Jako nukleární fyzik musím říct, že je tu ještě jeden klíčový důvod. V nukleární technologii se střetávají nejvyšší disciplíny vědy a strojírenství. Ostatně jsme začali už před půl stoletím, proto dnes vypouštíme své družice a jsme vpředu v bio a nanotechnologiích. Příští generace bude mít vysoké sebevědomí, že dokáže takové věci. A to je důležitější než nějaká jaderná zbraň.

V tuto chvíli se blíží zahájení provozu první íránské jaderné elektrárny v Búšehru, která by měla poskytnout zhruba 4 % elektrické energie Íránu. Kdy k tomu dojde a kolik elektřiny by vlastně chtěl Írán z jádra získávat?
Búšehr a jeho 1.000 megawatt bude do národní elektrické sítě zapojen velmi brzo. A k vaší druhé otázce: podle zákona schváleného parlamentem bychom v roce 2020 měli mít 20.000 megawatt z jaderných elektráren. To by byla zhruba pětina naší energie. Samozřejmě to nechceme přehánět s ambicemi, jde nám jen o to mít co nejpestřejší energetický mix.

Na jedné straně Írán kvůli svému jadernému programu čelí stupňujícím se sankcím, na straně druhé trvá na tom, že nestojí o jadernou hlavici. Proč Teherán čelí tak velkému tlaku?
Když to sledujete 30 let jako já, odhalíte, že Írán je jen zástěrkou pro podřízení MAAE, což je nezávislá technická organizace, pod Radu bezpečnosti OSN. Spojené státy a několik evropských zemí chtějí mít z agentury jakéhosi hlídacího psa, který bude moct kdykoliv do jakéhokoliv jaderného zařízení ve světě.
Chce Írán jadernou zbraň? Dám vám jednoduchou odpověď. Ve válce s Irákem nechal Saddám zabít plynem tisíce našich lidí. Odpověděli jsme stejně? Neodpověděli, a mohli jsme. Použití zbraní hromadného ničení na zabíjení lidí je pro nás nábožensky nepřijatelné. Ale stejně nepřijatelné je, aby nám někdo mluvil do civilního využití jádra a obohacování uranu, které nezakazuje jediná mezinárodní smlouva.

Dovolím si s vámi nesouhlasit v tom, že atomová zbraň musí být nutně určená k útoku. Každý stát, který ji v minulosti vyvinul, okamžitě získal mezinárodní prestiž a navíc možnost odstrašit potenciálního agresora. Pro Írán jako regionální velmoc by přece něco takového bylo víc než žádoucí?
Na to vám odpovím snadno. Co se stalo Sovětskému svazu s jeho tisícovkami atomových hlavic? Od rozpadu ho nezachránily. Pro zachování státu jsou takové zbraně k ničemu.
V Íránu jsou pro nás po islámské revoluci klíčové úplně jiné věci. Jednota národa, věrnost ústavě a idejím revoluce. Třeba při osmileté válce s Irákem to ochránilo naši zemi. Pokud bychom si pořídili jadernou zbraň, nebudeme s ní stejně moci čelit arzenálům Ameriky nebo Ruska. Jsme velice mocná a vlivná země právě proto, že odmítáme rasismus a agresi. To jsou principy, ze kterých nikdy neslevíme.

Rozumím tomu, že nezávislost a národní hrdost jsou pro Írán klíčové hodnoty. Přesto, pokud tvrdíte, že nemáte sebemenší důvod vyvíjet jadernou zbraň, nebylo by jednodušší otevřít dveře do všech jaderných zařízení a prostě všechny pozvat, ať se přesvědčí, že není co skrývat?
Strávil jsem stovky hodin s různými inspektory v našich zařízeních. Myslím, že jsme byli otevření až příliš. Dokážete mi jmenovat jedinou zemi, která dovolí komukoliv z domova i zvenčí kdykoliv vstoupit do svých jaderných zařízení? Přesto jsme byli otevření, včetně takových inspekcí, o nichž jsme se dozvěděli dvě hodiny předem. Mnohokrát jsme do našeho zařízení na obohacení uranu pozvali i zahraniční novináře, protože prostě nemáme co skrývat.
Jednou mi dokonce inspektor ukázal satelitní fotografie, asi od CIA, na kterých měl být nový uranový důl. Na novějším snímku pak měly být vidět nové budovy. Hledali jsme to místo celý den podle GPS. Nakonec jsme to našli a byl to malý důl na stavební kámen, budovy byly ubikace a sanitární zařízení pro dělníky. Přesto se rok psalo o tom, že máme tajný uranový důl. A tak je to v posledních letech vždycky.

(redakčně kráceno)