„Mám vizi, která posune Bratislavu dál,“ říká Magda Vašáryová

Hostem Interview ČT24 z 29. října byla Magda Vašáryová, bývalá herečka, diplomatka a v současnosti politička. Přestože se z 23. místa kandidátky SDKÚ-DS (Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana) dostala díky preferenčním hlasům na místo čtvrté a tak i do Národní rady Slovenské republiky, rozhodla se na konci listopadu usilovat o místo primátora Bratislavy. Podporuje ji přitom i vládní koalice. O jejích plánech, pravděpodobnosti úspěchu, ale i nové slovenské vládě hovořil s Magdou Vašáryovou moderátor František Lutonský.

Usilujete o post bratislavské primátorky. Co vás k tomu vede?
Mám ráda toto město. A když jsem dostala nabídku a vyhrála vnitrostranické volby, rozhodla jsem se, že se do toho pustím.

Kandidujete jako kandidátka stran vládní koalice. Znamená to jistotu zvolení?
To se nedá říci, protože Bratislavané mají vždy své názory. Budu je muset přesvědčit o tom, že mám vizi, která pro ně může být velmi zajímavá a která posune Bratislavu dál.

Nevnese vaše kandidatura rozkol do vládnoucí koalice na Slovensku s ohledem na to, jak se poměrně těžce rodila?
Až tak těžko se nerodila. Po vládě Roberta Fica si musíme zvyknout, že rozhovory mezi demokratickými stranami trvají trochu déle a probíhají na veřejnosti. Už to nejsou rozhovory, po kterých se vynoří tři páni – Fico, Mečiar a Slota – a oznámí výsledek, o kterém se už nediskutuje. My pěstujeme konsociační demokracii, což znamená, že se musíme domluvit.

Koaliční spolupráce na vládním půdoryse se odehraje v komunálních volbách jen v Bratislavě, nebo i v dalších větších městech?
Většinou jen v Bratislavě, v ostatních městech se to celkem nepodařilo.Každé město na Slovensku má totiž vlastní specifika a i strany mají vlastní představy. Ale v Bratislavě, jakožto v nejdůležitějším městě Slovenska, se to podařilo. A to jsem velmi šťastná, usilovali jsme o to.

Zkusme porovnat úsilí, které vás vede k zisku tohoto postu, a úsilí, které vás kdysi vedlo k vaší kandidatuře na post hlavy státu. Dá se to vůbec srovnat?
Myslím si, že ne. Uplynulo 12 let a já i Slovensko jsme někde jinde. Technicky se ty volby trošku podobají, protože je člověk sám za sebe a nemá kolem sebe takový tým lidí, jako když kandidujete v parlamentních volbách. Jinak je všechno úplně jiné – jsme součástí Evropské unie, jsme členy NATO, situace je úplně jiná.

Bratislava měla vždy pravicového primátora. V tom lze použít paralelu s některými velkými městy v České republice. Například obyvatelé Prahy naznačili, že už si nepřejí v čele města ODS, která doteď ovládala pražský magistrát. Jenže v tuto chvíli vypadá jako nejpravděpodobnější, že právě ODS se dohodne s opoziční sociální demokracií a vítěze voleb v podstatě vystrčí. Není možné něco podobného zažít v případě Bratislavy?
Ne, protože máme velmi jednoduchý systém: ten, kdo zvítězí většinou hlasů, bude primátorem. Vy máte komplikovanější systém, který jsme použili při parlamentních volbách. Ale v našich komunálních volbách je to velmi jednoduché.

Váš program se skládá ze 7 slibů, 7 rozhodnutí a 7 snů. Co vás vede k tomu jít do komunální politiky? Je to vaše dlouhodobější strategie? Zkoušela jste to na post hlavy státu, teď jste už druhé volební období ve slovenské Národní radě, kam jste se navíc dostala prakticky z nevolitelného místa na kandidátce?
To bych neřekla. 23. místo je v SDKÚ vždy zvolitelné místo. Pravda ale je, že jsem získala velký počet preferenčních hlasů, které mě nakonec vynesly na 4. místo.
Jinak v tom nevidím porušení vývoje. V prezidentských volbách jsem získala 250 tisíc hlasů, což je na Slovensku dost vysoký počet. Od tohoto momentu v roce 1999 cítím zvláštní zodpovědnost, jako kdyby se těch 250 tisíc lidí na mě neustále dívalo a hodnotilo mě. A protože je velká část z nich z Bratislavy, cítím se být povinná odevzdat jim kus energie a vizi, kterou jsem si pro ně připravila.

Ve vaší vizi mohou voliči najít také jednu poměrně zajímavou věc – větu o nově zřízeném postu profesionálního zahradníka v Bratislavě?
Ano, zahradníka tu totiž nemáme a na městě je to poznat. Při ochraně životního prostředí a vytváření Bratislavy jako krásné metropole střední Evropy považuji také za velmi důležité vytvoření postu hlavního urbanisty. Bratislava má mnoho urbanistických studií, ale nemá komplexní urbanistickou vizi. Od té se pak odvíjí tvorba územního plánu, zónování jednotlivých částí města, ochrana zeleně a podobně. Navíc Bratislava má tu výjimku, že má některé části neporušené přírody ještě přímo v intravilánu města.

Pokud se stanete bratislavskou primátorkou, znamená to váš konec v Národní radě Slovenské republiky?
Určitě, nevidím důvod zůstávat v Národní radě. Na postu primátorky Bratislavy lze podle zákona o Bratislavě dokonce požádat o zasedání ve vládě, můžu připravit zákon k předložení vládě. Takže i tímto způsobem budu moci ovlivňovat celkový politický život v zemi.
Zůstat v Národní radě a být primátorkou by nešlo spojit. Pokusím se ale zůstat regionální poslankyní, protože na rozdíl od Prahy je Bratislava jako město samostatná a potom má ještě svůj kraj.

Když se člověk podívá do předvolebních průzkumů, u Smeru - sociální demokracie najde číslovku 40 %. Co by se stalo, pokud by komunální volby dopadly pro vládnoucí strany špatně?
Soustřeďuji se na to, aby volby dopadly pro Bratislavany dobře. A všichni moji kolegové dělají všechno pro to, aby získali pro svoje vize pro důležitá města na Slovensku co nejvíc hlasů.
Uvidíme. Velmi bych si přála, kdyby byla trochu vyšší účast jako v posledních komunálních volbách. Pokud se totiž voleb zúčastní okolo 30 % lidí, je těžké říkat, že Slováci něco preferují. Snažíme se proto v naší kampani přesvědčit lidi, že se vyplatí jít volit v komunálních volbách, protože jsou pro některé věci možná i důležitější než volby parlamentní.

Když pominu číslo volební účasti, zmiňoval jsem těch 40 % pro Smer. Čím to je, že se lidi po těch pár měsících vládnutí nedaří přesvědčit?
Jsem socioložka a sama jsem se učila, jak udělat průzkum veřejného mínění. Nechci je znevažovat, to rozhodně ne. Ale jsme jen necelé čtyři měsíce po volbách a Směr měl 35 %, ale pravicové strany ho přečíslily. Trošku se to podobá situaci z roku 1998. Tehdy pan Mečiar získal přesně ten samý počet hlasů, a pravicové strany s pomocí levicové SDL (Strana demokratickej ľavice) ho přečíslily.
Nemůžeme se orientovat jen podle průzkumů veřejného mínění. A Smer samozřejmě stále zůstává na svých 35 %, protože současná vláda má velký problém uspořádat rozvrácené veřejné finance.

V SDKÚ-DS máte na starosti mediální problematiku, kulturní politiku. Na to rezignujete, pokud se stanete bratislavskou primátorkou?
Nerezignuji, jsou to takové moje stálice a doufám, že některé části mého programu pro kulturu, který jsem připravila pro SDKÚ-DS, budu moci aplikovat i v Bratislavě.
Co se týče médií, jsme teď v nepříjemné situaci, protože naše veřejnoprávní televize je v krizovém stavu finančním, organizačním i programovém. Tuto záležitost nyní řeší ministr kultury Daniel Krajcer, který předložil první návrh zákona, o kterém budeme určitě velmi dlouho diskutovat. Jde o návrh na sloučení řízení veřejnoprávní televize a rozhlasu.

Vy jste pro, nebo k tomu máte výhrady?
Jsem ráda, že se po nástupu nového ministra konečně rozhýbou ledy a bude se řešit zadlužení Slovenské televize a nešťastná finanční situace, která vznikla po přijetí takzvaného zástrčkového zákona. Dokonce jsem na poslední konferenci vyzývala, abychom tuto krizovou situaci využili a přistoupili k revolučnějším řešením, protože naše veřejnoprávní média to potřebují.
Jsem zastáncem toho, aby Slovensko mělo veřejnoprávní média. Nakonec jsme se k tomu zavázali v různých evropských institucích. Ale takto Slovenská televize dál fungovat nemůže. Tam potřebujeme radikální řešení.

Proč se Slovenská televize ocitla v takovém stavu?
Protože má ředitele, vedení a radu, kteří ji do této situace přivedli. Ačkoliv jsme na to jako opoziční politici upozorňovali, naráželi jsme na hluchou stěnu. Zdálo se, že vládní koalice, která přes parlament obsadila všechna místa v radě, měla pocit, že i když si pod sebou bude řezat větev, bude je ta větev stále držet. Sama jsem se dost divila a stále divím, že to vydrželo tak dlouho.

Když už jsme u mediální problematiky, Ficova vláda zavedla tiskový zákon, který nařizuje právo na odpověď lidí, o kterých se píše. Hodlá s tím vládní koalice něco udělat?
Právě včera se objevila v médiích zpráva nového ministra kultury, že ještě do konce roku přijde novela tohoto zákona. Uvidíme, jakou bude mít podobu. Mezitím jsme přijali novelu jazykového zákona. Jde přitom o zákony, které velmi zhoršily image Slovenska v zahraničí a vnesly velmi nedobrou náladu i mezi slovenskou veřejnost. Jsem velmi ráda, že tyto zákony přestanou škodit legislativě Slovenské republiky.

Znamená to, že skončí i sporný jazykový zákon? Nezaznamenal jsem, že by byl kompletně zrušen. Nebo zrušit nejde?
Tento zákon nebyl zrušen ani v roce 1998. Je to zákon, který předložila Slovenská národní strana v roce 1995. Ministr za sociální demokracii použil tento zákon a dokonce ho ještě zpřísnil, což je pro levicovou stranu velmi zvláštní, tedy alespoň pro stranu, která se tak deklaruje. Takže ten zákon byl v 1999 dokonce nefunkční a my jsme se s tím spokojili.
Samozřejmě bychom možná potřebovali zákon, který má mnoho zemí Evropské unie. Jde o používání angličtiny a podobně. V každém případě však současná novela zákona nastolila normální podmínky i ve vztahu k maďarské menšině.

Maďarská menšina je na Slovensku v podstatě pokaždé předvolební téma. Bude to tak i v případě komunálních voleb?
Nevypadá to na to. Jsme čtyři týdny před volbami a nic takového jsem neslyšela. Pozorně sleduji situaci mezi maďarskou stranou SMK (Strana maďarskej koalície) a slovensko-maďarskou stranou MOST-HÍD. Doufám, že to nepovede k nějakým eskalacím, i když na Slovensku jde vždy jen o slovní eskalace, k násilnostem nikdy nedocházelo. Takže si myslím, že to nebude ani tentokrát. V každém případě se situace výrazně uklidnila. Ministr zahraničních věcí Mikuláš Dzurinda byl v Budapešti, dokonce tam běžel maratón. A byl zde i maďarský ministr János Martonyi.

(redakčně kráceno)