„Kdybyste mi rozlouskli hlavu, najdete tam knihovnu,“ říká Michael Cunningham

Do Česka zavítal americký spisovatel a držitel prestižní Pulitzerovy ceny Michael Cunningham. Autor cenami ověnčeného románu Hodiny jako host Festivalu spisovatelů Praha během tří veřejných čtení představil svou novou knihu S příchodem noci - By Nightfall. Ta se podobně jako jeho předešlé romány inspirovala v literární klasice, tentokrát knihou Thomase Manna Smrt v Benátkách. Na novou knihu, filmové adaptace i literární kritiku se Michaela Cunninghama v Událostech, komentářích ze 4. listopadu ptala Daniela Drtinová.

Přišel jste přímo ze čtení v Americkém centru. Jaké byly reakce čtenářů?
Četl jsem z mého nejnovějšího románu, takže reagovali na něco, co neznali. Vypadalo to, že si to užívali, smáli se v pravých chvílích, dávali pozor. Jako romanopisec nikdy nevíte, musíte riskovat, musíte nastavit kůži. A já jsem se v Praze cítil velice pohodlně, ta atmosféra se mi líbila.

Na Festivalu spisovatelů Praha jste byl už v roce 2006. Jak jste už tehdy vnímal české čtenáře? Jsou zvídaví? Jsou informovaní? Jsou zaujatí?
Musím říct, že v porovnání s Amerikou je úžasné být v zemi, kde jsou takto informovaní a tak zvídaví čtenáři. Mám to velice rád.

Čtete i nějaké české autory, samozřejmě kromě Milana Kundery, který patří takříkajíc mezi světovou povinnou četbu?
Kundera, samozřejmě, jistě. Hodně rád mám Hrabala. Snažím se do značné míry využívat i jeho inspirací.

Při psaní se často inspirujete modernistickými autory. V Hodinách to byla Virginia Woolfová, transcendentalista Walt Whitman v románu Vzorové dny. U vaší nové knihy recenzenti připomínají inspiraci Smrtí v Benátkách Thomase Manna. Čím vás modernisté tak přitahují?
Jsem plný knih. Kdybyste mi rozlouskli hlavu, najdete tam knihovnu. Autoři jsou součástí mých zážitků a odrážejí se v mé práci, v tom, jak píšu své knihy.

Podobnost se Smrtí v Benátkách je podle kritiků v tom, že i váš hrdina Peter, obchodník s uměním z New Yorku, prožívá setkání s nebývalou krásou výjimečného mladíka, které zamává se všemi jeho dosavadními jistotami v životě včetně jeho sexuality. V čem se od Manna v tomto tématu lišíte, pomineme-li úplně jiné reálie?
Nechci toho moc prozradit, ale můj hrdina nezemře na plážovém lehátku, jako to je v případě Smrti v Benátkách. Já jsem svého románového hrdinu zavedl do jiného prostředí.

Kritik Los Angeles Times napsal, že zatímco Smrt v Benátkách je tragický příběh, váš román je banální průměrný příběh průměrného manželství v krizi. Přijímáte to jako kritiku? Možná to nakonec ani kritika není? Proč by vlastně všechny příběhy měly být jen tragické? Proč nemohou být průměrné, banální?
Já prostě píšu o většinové populaci, o devadesáti devíti procentech. Každý z nás je jedinečný vůči sám sobě, každý z nás se pouští na výjimečnou cestu, i když žijeme průměrně. A je prací spisovatele, aby ty „obyčejné“ životy osvětloval.

Kritika vám vadí, štve vás? Jak ji přijímáte, když je třeba ostrá?
Mám jednoduchou metodu, co se týče kritik. Já prostě kritiky nečtu. To doporučuji všem autorům na celém světě, prostě nečtěte kritiky, ignorujte je. Tak jsem to udělal i v případě toho kritika z Los Angeles Times.

Ještě před pár lety se intenzivně skloňovala slova jako postmoderna, experiment, dnes se s nimi poměrně šetří. Spisovatelé se často vracejí k tradičním příběhům. I vy jste se po Vzorových dnech vrátil spíš ke klasické románové struktuře. Zažíváme tedy renesanci klasického románu?
Ano, zdá se, jako bychom byli zpátky v devatenáctém století, ve století romanopisců. Já se pokouším psát tím nejjednodušším, nejpřímějším způsobem. Možná se někdy pohybuji v čase, v prostoru, ale jindy se velice přímo vracím do příběhu.

Hodinám pomohl do světa film. Taky u nás se vaše kniha na trhu prosadila až s filmem. Necítíte se jako autor ochuzen, když vás lidé čtou, protože viděli film?
Ne, zbožňuji filmy a zbožňuji knihy. A myslím si, že když prodáte svou knihu filmu, tak víte, do čeho se pouštíte. Znamená to, že se dostanete k více lidem (divákům, čtenářům) jiným způsobem. Myslím, že to je úžasné. Já sleduji filmy několikrát týdně.

A vám se filmová verze Hodin líbila?
Ano, jsem možná jediný žijící spisovatel, který byl spokojený s tím, jak se Hollywood vypořádal s jeho předlohou.

Co přesně se vám líbilo na té filmové verzi? Přiznám se, že film Hodiny je pro mě hodně osudovým filmem, hodně silně mě zasáhl, vnitřně ovlivnil a posunul. Co vás na tom filmu zaujalo nejvíc v té vydařenosti ztvárnění?
Víte, celá řada věcí. Samozřejmě mimořádné herecké výkony všech protagonistů stojí na prvním místě. Byly to geniální výkony Meryl Streep, Julianne Moore, Nicol Kidman, Eda Harrise. To jsou lidé, kteří hráli postavy, které jsem si vymyslel, a já jsem skoro chtěl vstát v kině ze sedadla a zatleskat jim.

To je jedna věc. Ten film se ale zřejmě dotkl i nějakých vnitřních, daleko hlubších archetypů. Mnoho lidí, které potkávám, kteří jsou třeba naladěni podobně jako já, říkají, že ten film je jeden z jejich nejoblíbenějších, všichni ho znají a mnohé nějak zasáhl. V čem to je?
V čem to je? Myslím, že je to kvůli tomu, že to je o skutečných lidech, kteří zažívají skutečné pocity. Prostě se cítí odloučeni. Hodiny jsou o záležitostech života a smrti. Do jisté míry jsme byli všichni překvapeni, že to chtěly vidět stovky milionů lidí. Nepředstavovali jsme si, že si to pak lidé budou přehrávat u sebe doma v obýváku.

Samozřejmě stejný účinek měla i samotná kina. Ten film byl nakonec pro knihu samotnou velmi dobrým PR…
Rozhodně, a je to věc, kterou by si měl každý spisovatel uvědomit. Pište to, co chcete, a komerční úspěch se možná dostaví. Ale nepřemýšlejte o tom na prvním místě. Napište ten nejlepší příběh, který můžete napsat.

Bude se točit i některá z vašich dalších knih?
Ne, ještě ne. Přijímám nabídky, ale zatím se nic neobjevilo. Píšu adaptaci Utažení šroubu od Henryho Jamese. Jsem s tím scénářem trochu pozadu.

Píšete ve tříletém rytmu, jednu knihu za tři roky. Teď jste vydal tu novou. Máte už téma na další román?
Ano, ale to je tajemství.

Alespoň něco naznačte.
Liší se to od By Nightfall, v tom nadcházejícím románu je víc sexu a víc drog.

(redakčně kráceno)