„Chci dělat víc, než přijít z práce a zapnout televizi,“ říká vesmírný architekt Tomáš Rousek

Vize daleké budoucnosti, futuristická města, kolonizované planety, vesmírné hotely, kosmické lodě s umělou gravitací nebo plán na vyčištění Pacifiku, ale i klasická architektura a webdesign. Takový je záběr ani ne třicetiletého architekta Tomáše Rouska. Přestože, jak sám tvrdí, se zatím vesmírné architektuře a futuristickým vizím věnoval jen jako hobby, jeho návrhy zaujaly světové odborníky. Naposledy to byl koncept kosmické lodě s umělou gravitací. Jedním ze základních prvků Rouskových vizí je přitom také ohled na životní prostředí. A to ať jde o budoucnost měst, nebo o vyčištění oceánu de facto pomocí marketingu. O daleké budoucnosti se v pořadu Před půlnocí z 12. listopadu bavila s Tomášem Rouskem moderátorka Pavla Pilařová.

Tomáš Rousek (1982)

Absolvoval Fakultu architektury na pražské ČVUT a Mezinárodní kosmickou univerzitu ve Štrasburku. Nyní je ředitelem mezinárodní architektonické a designérské společnosti A-ETC. Spolupracuje s NASA v Los Angeles. Spoluorganizoval Futura Pragensis – sérii výstav futuristické architektury v české metropoli. Na letošním Mezinárodním astronautickém kongresu v Praze představil projekty lunárního modulu a hotelu na oběžné dráze.

Při práci vesmírného architekta se díváte hodně dopředu a nahoru. Nejsou to jen vize nebo neuskutečnitelné představy? Je reálné, že se to někdy v budoucnu postaví?
Nejde o to připravovat vize do šuplíku, spíše jde o to připravit koncepty, které by mohly být v následujících desetiletích rozvíjeny. V případě NASA tak docházelo spíše k jakémusi brainstormingu.

Váš návrh rotující kosmické lodě byl v srpnu letošního roku na mezinárodní konferenci pořádanou NASA jakoby oceněn jako nejvýraznější inovace konference. Bylo to tedy ocenění, nebo jak to vlastně bylo?
Ta inovace spočívala v tom, že jsme s kolegou Brianem Willcoxem připravili koncept, který využívá část Mezinárodní vesmírné stanice a přidává k ní další hardware. Ušetřilo by se tím spoustu prostředků. Tento nápad zaujal New Scientist, jeden z nejlepších vědeckých časopisů na světě, takže to potom bylo zveřejněno v dalších médiích v Evropě a v Americe. Ovšem místo toho, aby česká média řekla, že byl český návrh takto publikován a zaujal světovou odbornost, řekla, že NASA ocenila tento návrh. Takovouto sérií desinformací, kdy si to předávaly tiskové agentury a novináři, pak další v řadě napsal, že Čech dostal Cenu NASA.
Tento rok jsme ale na Mezinárodní vesmírné univerzitě ve Štrasburku skutečně dostali grant od NASA za jinou práci, která spočívala v simulaci letů na Mars. Škola dostala nabídku milión korun jenom za to, že to bude vytištěno s logem NASA. Jedna cena tedy letos opravdu proběhla.

Vaše kosmická loď by měla mít umělou gravitaci. Souvisí gravitace s tou rotací?
Gravitaci můžete vytvořit několika prostředky, ale nejpraktičtější je právě odstředivá síla během rotace. V našem případě se snažíme vytvářet asi třetinovou gravitaci Země, tedy jako na Marsu. K tomu stačí spojit dvě hmoty na nějaké konstrukci, roztočit tento 100 až 200 metrů dlouhý objekt a pak se dá na jeho koncích normálně chodit.

Rychlost rotace jsou dvě otáčky za minutu. To stačí, aby to vytvořilo potřebnou gravitaci?
Z inženýrského hlediska by bylo lepší, kdyby mohla být konstrukce kratší a otáčky vyšší. Jenže to by pak byl problém s Coriolisovou sílou, což je efekt, který by člověka rozhazoval do stran a měl by z toho mořskou nemoc. Proto je lepší udělat větší rádius a menší otáčky, aby nedocházelo k těmto nežádoucím účinkům.

Jak jste na ten nápad přišel?
Nápad tohoto principu je sto let starý. Vymyslel to praotec raketové vědy a astronautiky Ciolkovskij. Tento ruský středoškolský profesor vymyslel všechny rovnice raket, které používáme doteď.
Nápad umělé gravitace se hodně rozvíjel v 60. letech, protože si tehdy mysleli, že lidské tělo se nedá adaptovat na mikrogravitaci a že by byl pobyt ve vesmíru škodlivý. Další dekády pak probíhal výzkum mikrogravitace. Ale třeba v případě mise na Mars jsme stále nepokročili natolik, abychom se dostatečně vypořádali s jejími nežádoucími účinky, aby tam astronauti doletěli ve zdraví a byli schopni na Marsu pracovat.
Když jsem se dostal na stáže do NASA, nabídli mně, abych se zaměřil právě na koncepty umělé gravitace, protože jsou skutečně přesvědčeni o tom, že ji budeme potřebovat. Dal jsem dohromady tým deseti lidí, kde byli dva největší experti na umělou gravitaci na světě, a začali jsme vytvářet různé koncepty od experimentů na oběžné dráze až po plavidlo na Mars.

V čem byla ta zásadní oceněná-neoceněná inovace?
Inovace spočívala v použití modulu Mezinárodní vesmírné stanice. Třeba nejnovější modul stanice Tranquillity by mohl být odpojen, připojil by se k němu pohonný modul a průzkumná vozidla. Právě jakási filozofie recyklace a snižování nákladů sklidily v mém návrhu úspěch.

Rotující obytný modul s posádkou by podle vašeho návrhu spojovala s pohonným modulem 150 až 200 metrů dlouhá lana z kevlaru. Zaujala mě ta lana, jsou pevnější než ocel?
Hlavně jsou lehčí. Když si představíte, že poslat kilogram váhy na oběžnou dráhu stojí 10.000 dolarů, tak je jistě žádoucí ušetřit. Také je to pevnější v tahu než ocel, a pokud by se použily nanotrubičky, bylo by to pevnější mnohonásobně.

Kdy by mohly být vaše návrhy realizovány v praxi? K jakému časovému horizontu se upínáte?
Většinou se to plánuje deset a více let dopředu. Například v NASA v Houstonu a v Langley připravují vesmírná průzkumná vozidla (Space Exploration Vehicle). Viděl jsem je přímo v Houstonu v laboratořích a můj návrh je na nich založen. Díky nim bude možné třeba otestovat umělou gravitaci už dříve v blízkosti Mezinárodní vesmírné stanice.

Jak se český architekt dostane k takovým projektům?
Vždy mě bavilo navrhovat domy nejen pro tuto planetu, ale i dál, abychom s lidstvem přežili další staletí v poklidu a míru a mohli se dále rozvíjet. Uchopili jsme to v rámci projektu Futura Pragensis, což byly původně výstavy futuristických vizí Prahy. Byly tam vize od přestavby Nuselského mostu až po Novou Prahu na Marsu. A když jsem pak v rámci studií přemýšlel, na co se mám zaměřit, největší výzva pro mě byla kolonizace Marsu. Tak jsem to šel studovat na Mezinárodní vesmírnou univerzitu do Štrasburku.

A tam už si vás všimli lidé z NASA?
Tam jsem dostal kontakt od kamaráda z NASA centra v Los Angeles a díky tomu jsem se dostal do hlavního architektonického týmu NASA. Když už jsem pak byl v Americe, objel jsem další tři centra, potkal jsem se s řediteli NASA center v Houstonu a San Francisku. Společně jsme pak přemýšleli, jak bych mohl NASA pomoci, aby se dostali na Mars o 10 let dříve. Spojili mě také s týmem v San Francisku. Pomáhám tam teď připravit projekty, které se týkají vizí lidstva ve vesmíru, aby lidé viděli, kam může spět ten neuvěřitelný rozvoj.

Ještě vám není třicet, vaši kariéru jste tedy nastartoval dost brzo. Jak vidíte vaše další působení v NASA?
V tuto chvíli to pro mě bylo spíše drahé hobby. Živím se normální architekturou a webovými stránkami – architekturou datasféry. V případě NASA jsem tam byl pouze jako dobrovolník. Vzhledem k tomu, že byli spokojeni s mojí spoluprací, nabízeli mi, že mě tam dostanou na plný pracovní poměr. Ale možné to bude nejdříve za rok, protože v současné době NASA a vesmírný průmysl propouští lidi kvůli tomu, že se zastavily lety na Měsíc. Jestli se ale během roku zlepší situace a začnou se na plné obrátky plánovat lety k asteroidům, budou si moct dovolit mě najmout.
Zároveň spolupracuji se San Franciskem, kde mi navrhovali, jestli bych nechtěl přijet a dělat kurátora novému propagačnímu programu NASA. Takže je víc možností.

Ve vašem týmu jsou špičkoví odborníci. Potřebujete takových odborníků hodně, nebo musíte sám hodně dobře rozumět fyzice, abyste byl schopný to architektonicky ztvárnit? Je někdo nad vámi, kdo vám říká, tak to už ne, takhle by to, například, nevydrželo?
Celé to probíhá v úzké spolupráci s inženýry. Ti vám dají odhady pohonů, struktur, spotřeby energie. Práce architekta pak spočívá v tom to poskládat a vymyslet globální struktury, třeba obytné moduly, jejich interiér.

Tam se asi nedají moc dělat věci na efekt. „Vyřádíte“ se tam jako architekt?
Toto je skutečná věda. Baví mě, že pracuji s novými technologiemi, že do toho lze vložit spoustu novinek, co se týče informačních technologií a nových materiálů. Je to skutečné posouvání limitů lidstva.

Byly by některé vaše návrhy použitelné i na Zemi?
Určitě. S mým kolegou a kamarádem Ondřejem Doulem jsme připravovali vizi marsovské základny v Antarktidě. Tam občas bývají ještě extrémnější podmínky než na rovníku na Marsu, takže tam lze kvalitně simulovat celou marsovskou misi. Navíc když se podíváte na nové arktické stanice, které staví třeba Belgičané, tak to kolikrát vypadá víc jako kosmické lodě než to, co se staví v NASA.

Zaměřujete se i na jinou oblast, než je ta kosmická. I tam se ale rozhodně nedržíte při zdi. Jde o futuristické vize Prahy. Jak byste Prahu viděl? Co byste tam změnil?
Jde o to, jak koncipujeme územní plán a jak přistupujeme k tvorbě města. V současné době chybí jasná koncepce, takže se město jenom rozplizává do krajiny. Stavíme developerské projekty s jednotlivými rodinnými domky, které zabírají pole za Prahou. To s sebou přináší spoustu negativ. Například podle výzkumů Evropské unie nejkvalitnější městské prostředí by bylo tvořeno čtyř až šestipodlažní zástavbou a městským prostředím. A na druhou stranu ve chvíli, kdy už máme takto velká města, měli bychom přemýšlet, jak do toho zakomponovat přírodní element.
Když si toto sečtete, nové koncepty by mohly spočívat v tom, že zkombinujeme co nejvíc zelené střechy, biokoridory a terasové domy. Doprava by byla ideálně pod zemí. Nebo by se jednalo o dvě patra. Ve spodním patře by jezdily elektromobily a teprve v další úrovni by byl parter samotného města.

Další důležitou inspirací je pro vás tedy ekologie?
Určitě. Ve skutečnosti je to management a zlepšování biosféry na naší planetě a posouvání na další místa ve vesmíru. Životního prostředí na naší planetě bychom si měli vážit a zachovávat ho. Ale ve chvíli, kdy chceme kolonizovat Měsíc nebo Mars, potřebujeme vytvořit kopii našeho přirozeného prostředí. Díky tomuto výzkumu tak můžeme získat spoustu poznatků o tom, jak zlepšit životní prostředí na naší planetě.
Týká se to třeba energií. V centru NASA v San Francisku vyvinuli technologii, která získává energii z plynů. Původně to bylo myšleno na Mars, ale teď se z toho stal velký hit. V Americe se to začíná vyrábět, používají to v datacentrech v Googlu a podobně.

Ve svých vizích a návrzích se neustále díváte hodně dopředu. Nemáte někdy pocit, že to, co tvoříte u svého počítače, nikdy nebude?
Kdybych jenom připravoval futuristické věci, tak se neuživím. Snažím se dvě třetiny času pracovat na realistických (komerčních) věcech, aby mi pak třetina času zbyla na věci, které mohou lidstvo posunout dál. Proto jsem třeba založil společnost A-ETC, abych měl volné ruce a mohl objíždět vědecké konference a dělat trochu víc, než jenom přijít z práce a zapnout televizi.

Myslíte tedy, že jste nadčasový a že za sto dvě stě let investoři sáhnou po vašich návrzích a začnou podle nich přetvářet třeba právě Prahu?
V té době budou k dispozici mnohem lepší technologie a nápady. Doufám, že ten přínos bude spočívat v tom, že se teď nezastavíme, protože jsme uprostřed dlouhodobého vývoje. Neměli bychom usnout na vavřínech, neměli bychom se navzájem pozabíjet, ale pokračovat dál.
Člověku dává v životě přesah, když si představí, že za tisíc let tady bude mnohem pokročilejší civilizace, která možná umožní, že budou růst kytky na nějakých exoplanetách v jiných solárních systémech.

Směřujete i na Mars. Podle vašich návrhů by tam mohla vyrůst Nová Praha. Jak by vypadala?
To už by byla nějaká střední fáze kolonizace Marsu, kdy už by bylo možné udělat biosféru ve velkých celcích. Měli bychom tam klimatizované prostředí pod kopulí, ve kterém bychom tvořili samotné město. Další fáze kolonizace by spočívala v tom, že bychom Mars teraformovali, vytvořili atmosféru a udělali z toho Zemi číslo dvě.

Máte svoje návrhy nějak ošetřené, aby, kdyby se něco v budoucnosti realizovalo, z toho vaši potomci něco měli? Aby jim to někdo neukradl a nepřetahovali se o to?
Já budu jedině rád, když se toho někdo chytne. Když člověk dělá výzkum, cílem je něčím přispět do tvůrčího společenství (creative commons). Člověk to nedělá pro sebe, ale pro celou společnost. A ve chvíli, kdy to inspiruje někoho dalšího a lepšího, je to jedině dobře.

Máte také projekt na vyčištění oceánů? Co to má společného s architekturou?
Ve chvíli, kdy začnete přemýšlet o planetě jako celku, nedají vám spát ani takové věci, které jsou 20 tisíc kilometrů daleko někde uprostřed Pacifiku.
Byl jsem na výstavě v Linci ARS Electronica, kde jedním z hlavních témat bylo znečištění oceánu. To současné měřítko je skutečně biblické – uprostřed Pacifiku plave ostrov odpadků o velikosti dvou Francií. Plast nevytváří souvislou vrstvu, ale je rozptýlený, takže se dostává do potravy ptáků a ryb, a to se nám pak samozřejmě vrací.

Jak byste to chtěl zlikvidovat?
Plast je možné recyklovat, akorát je dražší tahat ho z vody než z kontejnerů na Jižním Městě. Z tohoto recyklovaného plastu je pak možné vyrábět mnoho produktů, pokud možno s přidanou hodnotou, třeba módu. Takže by se vytvořil moderní designový label, který by vyráběl právě jenom z plastu z Pacifiku. Teď vymýšlíme přímo designy oblečení nebo nábytku. Jde o to se spojit s velkými značkami, které by mohly zaštítit logistiku a produkci. Byl by to pro ně výborný marketing, protože náklady na materiál jsou úplně miniaturní v porovnání s maržemi distributorů a všech ostatních v tom řetězci, než se to dostane do obchodu. Nakonec by na tom získali všichni - planeta by byla čistší, zvířata by neumírala a zároveň by si někdo z obchodu odnesl pěkný designový kousek.

Navrhl jste také vesmírný hotel. Kde by měl být?
Výzkum v obecné rovině prováděl hlavně Ondřej Doule na Mezinárodní vesmírné univerzitě ve Štrasburku. Plánovali jsme ten hotel ve třech fázích, přičemž celé je to založené na hardwaru, který už existuje. Takže kdyby měl teď někdo půl miliardy euro, není problém začít stavět nový orbitální komplex s luxusním orbitálním hotelem.

(redakčně kráceno)

Koncept kosmické lodě s umělou gravitací
Koncept kosmické lodě s umělou gravitací
Více fotek
  • Koncept kosmické lodě s umělou gravitací autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1947/194646.jpg
  • Projekt vesmírného modulu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1947/194645.jpg
  • Projekt vesmírného modulu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1947/194643.jpg
  • Magistrála 2042 autor: ČT24, zdroj: http://www.a-etc.net/ http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2102/210182.jpg
  • SinterHab - koncept měsíční základny od Tomáše Rouska, Ondřeje Doula a Katariny Eriksson z Mezinárodní vesmírné univerzity ve Štrasburku. autor: ČT24, zdroj: http://www.a-etc.net/ http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2102/210196.jpg