„Od politiků nečekám vůbec nic,“ říká Eliška Kaplický Fuchsová

Nový pražský primátor Bohuslav Svoboda by si novou budovu Národní knihovny v Praze od Jana Kaplického přál, financovat ji ovšem musí stát. Je to povolební alibismus nebo realistické hodnocení situace, která se kolem Kaplického chobotnice vleče už třetím rokem? Hostem Interview ČT24 z 30. listopadu byla Eliška Kaplická Fuchsová, vdova po zesnulém architektovi, filmová producentka a momentálně správkyně odkazu světoznámého architekta. Ptala se Daniela Drtinová.

Eliška Kaplický Fuchsová:

- vystudovala produkci na FAMU
- pro ČT filmy o filmu: Anděl Exit, Babí léto a Václav
- 2004 - film Profil, poznala J. Kaplického
- 2007 - svatba s J. Kaplickým
- 14. leden 2009 - J. Kaplický umírá
- 2010 - produkovala film Oko nad Prahou Olgy Špátové
- 2010 - galerie DOX: výstava Jan Kaplický - Vlastní cestou

Před volbami jste podpořila ODS a sešla jste se i s Bohuslavem Svobodou. Brala jste to setkání a podporu jako příslib, že ODS v Praze bude prosazovat a podporovat novou budovu podle návrhu Jana Kaplického?
Brala jsem to jako pozitivní zprávu o tom, že uznali svoji chybu. Že pan primátor Bém, který knihovnu nejdříve podporoval a pak nepodporoval, udělal obrat a s ním i celá ODS. Vítala jsem, že se zase vrátili na původní kolej.

Slíbili vám pražští politici, že budou stavbu prosazovat, nebo se to víceméně opravdu odehrálo jen v rovině vzájemného očekávání bez konkrétních příslibů? Co jste od toho čekala?
Bylo to bez konkrétních příslibů. Od politiků bohužel nečekám vůbec nic. Obecně od politiků žádáme až příliš. A pokud budeme chtít novou Národní knihovnu, politici to, aniž bychom iniciovali nějakou aktivitu, sami neudělají.
Mám pokaždé schizofrenní náladu, jestli někoho podpořit, nebo ne. Ale kdybych tam nešla a řekla, mě to nezajímá, možná bych si to vyčítala. Můj muž o tuto stavbu bojoval a dal tomu konec svého života. A ten odkaz teď leží na mně. Už jsem pro to udělala úplně všechno. Jediné, co teď můžu dělat, je reagovat na situaci. A pokud ODS přišla s myšlenkou, že to chce znovu podpořit, tak jsem podporu vítala, ale nic konkrétního jsme vůbec nedomlouvali.
Jediné, z čeho jsem měla radost ze setkání s panem Svobodou, bylo, že se s knihovnou nebude šoupat na jiná místa. Osobně mi řekl, že Špejchar je pro knihovnu nejlepší a nejvhodnější místo. Z toho jsem měla radost, protože jsem se těch manipulací s knihovnou po Praze trošku bála.Národní knihovna ano, ale stát na ni musí sehnat peníze, protože je to věc státu, nikoliv města. To teď po volbách zaznívá od některých pražských politiků ODS. Nemáte pocit, že jste byla v té volební kampani využita?
Využitá v kampani jsem byla už několikrát. Jsem ráda za to, že ČSSD má ve svém programu postavení nové Národní knihovny podle návrhu architektonického studia Future Systems. To je konkrétně dané na další čtyři roky. Spíš se bojím toho, co se za ty čtyři roky bude dít.

Čeho přesně se obáváte?
Že se zase nestane vůbec nic. Je pravda, že jsme tušili, že to nebude jednoduchá stavba. Je to první veřejná stavba po roce 1989, stavba, která by měla být financována státem, je to národní budova. I proto by o ni měli politici bojovat a měli by to prosazovat. Ale že se za to postaví vždycky před volbami, s tím nic neudělám. Zaplaťpánbůh, že máme alespoň ty volby, kdy si vždycky vzpomenou, že ještě národu nepostavili tu knihovnu.

Jak šel čas s Kaplického knihovnou:

březen 2007: vyhlášen vítězný návrh Jana Kaplického
květen 2007: prezident Václav Klaus se vyslovil proti návrhu knihovny
září 2007: „veletoč“ primátora Pavla Béma
červenec 2008: Národní knihovna se neplánuje

Jak jste si vysvětlovali s vaším mužem, že tato stavba mezi některými Čechy vyvolala vlnu nevole?
Je to moderní stavba, to byl ten důvod. Je to nejmodernější knihovna na světě, jak jsem se ujistila od ředitelky novodobých fondů Bohdany Stoklasové. Ta totiž jezdí s tímto projektem po celém světě a vždycky, když ho prezentuje, všichni knihovníci jásají blahem a říkají, že to je knihovna, ve které by chtěli pracovat, a že tak by se měly spravovat fondy a tak by mělo fungovat knihovnictví. Jenže kultura v Čechách je na tak mizivé úrovni, že se za tuto budovu dostatečně nepostavili ani ti, kterým ta budova měla sloužit.Ta budova je hodně vizionářská, futuristická. Myslíte, že v západním světě by její přijetí bylo stoprocentní? Že by tam podobné problémy nenastaly?
Teď jsem byla ve Varšavě, kde jsme vyhráli hlavní cenu za dokumentární film Oko nad Prahou. Poláci, kteří nejsou zas až tak na Západ, byli z toho designu naprosto nadšení.
Myslím, že v každé osobě to vyvolává, aspoň nějakou emoci. Když procházíte městem a vidíte jen nekonečné řady obchoďáků, žádnou emoci nemáte, jste úplně bez duše. Kdežto tato budova vyvolává úsměv, nebo, jako se k tomu vyjádřil Milan Knížák, neuvěřitelný odpor. A to je dobře, tak má působit umění. Proto se má něco realizovat, má se dít něco kreativního, někam se máme posouvat, nemůžeme nechat našim dětem jenom kubistické stavby.

Kdyby aspoň kubistické.
Česká republika je ojedinělá tím, že má neuvěřitelně mnoho krásných kubistických staveb. U nás se vždy otevíraly nové umělecké vlny. Proč teda nemáme mít nejmodernější budovu, kterou by nám záviděl celý svět?
Ve Varšavě se mě ptali: Co s tím uděláte? Jak se teď po těch třech letech k tomu stavíte? Co bude? Šla jsem do kolen, neměla jsem na to odpověď. Tady všechno pomalu jakoby vyhnívá, žádný boj, nic se nestalo.
Jsem ráda, že otázka knihovny neustále žije a že se prolomila bariéra architektury jako takové. David Vávra v bonusu DVD Oko nad Prahou říká, že Jan Kaplický prolomil bariéru toho, jak architekt vypadá. Když se normálně podíváte na stavbu, nevíte, jak vypadal člověk, který to postavil. Ale můj muž se jako jediný architekt prosadil moderní architekturou tak, že si tu budovu spojujete s jeho osobou. To se stalo, myslím, poprvé tady u nás.

Stavbu by měla dokončit světově významná architekta Zaha Hadid. Jak se vám ji podařilo získat?
Učili s mým mužem v Londýně a dlouho si oba kreslili do šuplíku a nerealizovali žádné projekty. Potom ona vyhrála Pritzkerovu cenu a začala stavět. A můj muž vyhrál cenu za budovu Lords Media Cricket Center a začal také stavět. Teď Zaha Hadid oslavila šedesáté narozeniny. Byli to velcí přátelé, vždycky ji nazýval „první dámou architektury“.

Co je teď se studiem Future Systems, které váš muž vedl a vlastnil? Je pravda, že jeho architekti se rozutekli do světa?
Rozutekli se. Zůstal tam pouze Ital Filippo Previtali, který dělal animace Národní knihovny a který nadále spolupracuje na vizualizacích například na budově muzea Enza Ferrariho, která bude otevřena příští rok v italské Modeně.
Jinak ateliér se přejmenoval na Amanda Levete Architects. Ostatní architekti fungují buď ve vlastních společnostech, anebo po celém světě. Jsou ovšem připraveni. Jak mi řekli na premiéře, jenom zapískám a rádi se seběhnou do Prahy a začnou stavět.

Takže jsou ochotni a připraveni dál naplňovat odkaz Jana Kaplického a podílet se na jeho stavbách?
Oni jsou ti jediní, kteří mohou. Architektura je velmi komplikovaný obor, kdy spousta lidí musí kreativně tvořit na mnoha úrovních. Pak se to dává dohromady a musíte věřit celému týmu. V tomto případě ten tým pracoval s neuvěřitelně velkým nasazením, protože si přál, aby to byl návrat Jana Kaplického do jeho rodného města. Hrozně si přáli vyhrát a dali té soutěži všechno.Zmínila jste stavbu muzea Enza Ferrariho v italské Modeně. Takže vizionářské návrhy Jana Kaplického se dál realizují i v této době. Tato stavba má být dokončená příští rok?
Ano, v září 2011. Je to velmi komplikovaná stavba, kterou už dlouho chystá nadace Enzo Ferrari. Můj muž vyhrál soutěž v roce 2004. V roce 2007 se rozhodlo, že se to bude stavět. A teprve v roce 2009 se skutečně stavět začalo. Takže časové proluky jsou v architektuře úplně normální.

Má váš muž následovníka? Je jím architekt a designér Andrea Morgante?
Ano. To je jeho italská pravá ruka, Andrea Morgante právě vede tuto stavbu Muzea Enza Ferrariho.

Retrospektivní výstava v centru DOX, dokument Oko nad Prahou nebo reedice knihy Jana Kaplického Album, to všechno byly počiny, které jakoby vracely Jana Kaplického zpátky domů. Chystá se ještě něco dalšího? Vím, že by mělo být pokračování dokumentu Oko nad Prahou.
Myslím, že pokračování Olinka Špátová nechystá, pokud se tedy nezačne stavět. Když se stavět začne, určitě u toho musí být Česká televize, protože stavba první veřejné stavby musí být nějakým způsobem zdokumentována. Nevím ale, jestli budu chtít být toho součástí, je to velmi emocionálně náročné a tak.

Ale z bývalého natáčení vám zůstala řada nepoužitých rozhovorů…
To jsme všechno dali do bonusů na DVD, které budeme křtít příští týden. Jsou tam i krásně udělaná leporela, která jsou inspirována katalogem výstavy J. K. – vlastní cestou, která byla v DOXu.

Říkala jste, že jste pro naplnění odkazu vašeho muže udělala všechno. Takže to stále není všechno? Stále máte ten impuls?
Je to náročné, ale je to krásné. Skoro každý den mi píšou z nějakého města, že chtějí zorganizovat tu výstavu, protože to byla největší retrospektivní výstava Future Systems. Teď ale bude ještě chvíli na zámku Lednice na Moravě. V září 2011 poputuje do Danubiany, což je galerie kousíček od Bratislavy i od Vídně. A potom to snad poputuje dál. Doufám, že třeba směr Čína.

Je něco v dokumentu Oko nad Prahou, na kterém jste se podílela jako hlavní protagonistka, ale i jako producentka, co byste dnes změnila?
Vůbec nic. Ten film jsme dokončovali strašně dlouho a snažili jsme se na to dívat s odstupem času. Na to, jakým způsobem bude ten film vyznívat, až se na to podívá Johanka, když jí bude 12 nebo 14 let, aby pochopila, v čem jsme žili, co se tady stalo. A aby se z toho do budoucna poučili i lidé, aby to nemělo vrub času.

Právě najít ten přesah asi muselo být velmi těžké, protože dokument, hlavně jeho závěr, probíhal v emotivních úrovních. Dostat se nad to asi muselo být velmi těžké?
Už tím, jak to bylo časosběrné – natáčeli jsme položení základního kamene v Itálii a najednou tam byl pan farář – bylo těžké udělat za tím tečku.
Myslím, že se to Olince povedlo. Mám strašnou radost z ceny, kterou jsme dostali v Polsku. Ten film byl totiž zpolitizován stejně jako celá knihovna. Proto jsem se bála, že nad filmem bude velký poklop, že nebude možné ho dál ukázat. Ale ten film jsme promítali v New Yorku, kde otevíral festival architektury a designu, v Tchaj-wanu a všude možně. Společnost versus moderní architektura je mezinárodní téma. Není to jen jeden vizionář, který chtěl něco postavit proti mašinérii byrokracie a podobně. To se stává na celém světě a je dobré se z toho poučit.

Co byste si přála, aby z návrhů vašeho muže ještě vzniklo v reálném světě, tedy kromě Národní knihovny? Nebo se vrátíte ke své původní profesi a už v tomto ohledu žádná přání nemáte?
Mé jediné přání je, aby byla Johanka zdravá. A z mého profesního světa teďka zastupuju do zahraničí film Odcházení, což je zajímavé téma. Ostatně je to moje profese, takže se trochu do těch vod vracím, protože se tam umím pohybovat. Není jednoduché být architektem v České republice.

Ani spravovat odkaz jednoho z těch významných.
Ne, to mě těší a baví. Je to krásné, nádherné, naplňuje vás to. Možná to může vyčerpávat časově, ale duševně vás to neuvěřitelně posílí. Jste vlastně nad tím vším, protože cokoliv, co vytvořil, je hmatatelné, reálné, můžete to předat dalším generacím. A to je rozdíl mezi politiky a lidmi, kteří něco kreativně tvoří, protože za těmi něco zůstává. A co zůstane za politiky, je otázka.
Můj muž vždycky říkal, že politici tady nebudou, ale knihovna tady bude. A měl pravdu. Já taky nebudu, ale odkaz tady bude dál pro Johanku a pro nás všechny, abychom se postarali o knihy, které hnijí v Klementinu. Myslím, že to je důvod, proč postavit Národní knihovnu.

(redakčně kráceno)

Pohled na blob z Pařížské ulice
Pohled na blob z Pařížské ulice
Více fotek
  • Pohled na blob z Pařížské ulice zdroj: www.odsblob.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1982/198185.jpg
  • Chobotnice zdroj: Future Systems http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1359/135869.jpg
  • Enzo Ferrari Museum autor: ČT24, zdroj: http://www.fondazionecasanataleenzoferrari.it/ http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2149/214897.jpg