„Viditelný vesmír je jen bezvýznamná kulisa,“ říká Jiří Dušek

Představa o fungování vesmíru prošla v posledních desetiletích závratnou změnou. Původní objekt zájmu astronomie – pozorování oblohy a "počítání hvězd – se proměnil v hledání a porozumění tomu, co vlastně vůbec vidět není. Rovnoměrně s tím, jak se komplikuje naše vnímání vesmíru, se rozšiřuje i samotná astronomie jakožto věda. Dávno už nejde jen o astronomické teleskopy, ale o vědní obor, ve kterém se setkávají téměř veškeré vědní disciplíny. Zprostředkovat nenovější poznatky o vesmíru nejširší veřejnosti se snaží Hvězdárna a planetárium Brno, která je v současnosti v rozsáhlé rekonstrukci. Po jejím dokončení budou návštěvníci moci ocenit interaktivní expozice, moderní teleskopy a možná i digitální planetárium. S ředitelem Hvězdárny a planetária Brno Jiřím Duškem hovořila v pořadu Před půlnocí z 11. února Pavla Pilařová.

Stíháte dnes ještě pozorovat noční oblohu?
Občas se na oblohu podívám, ale faktem je, že astronomie je pro mě spíše koníčkem než povoláním. Dnes jsem spíše úředník či manažer. Samozřejmě mě to trošku mrzí, ale vybral jsem si to sám, takže si nemůžu stěžovat.

Když jste oblohu pozoroval častěji, měl jste rád nějaké roční období?
Obloha je pořád něčím zajímavá. Na letní obloze dominuje Mléčná dráha, v zimě je to zase velmi hezké souhvězdí Orion. Ale nejvíce mě zaujala obloha, která od nás není vidět. Je to jižní hvězdná obloha, za kterou člověk musí jet do jižní Afriky nebo Austrálie. Teprve tam je vidět Mléčná dráha v plné kráse, což je pro nás, obyvatele severní polokoule, nezapomenutelná věc.

Někteří astronomové věří, že náš vesmír stvořil Bůh a že právě existence vesmíru dokazuje existenci Boha? Vy nejste věřící, přesto, přemýšlíte někdy nad tím, jestli jsou někde ve vesmíru jiné civilizace, že se tam někdo pohybuje?
Vesmír a svět kolem nás se v poslední době ukazuje jako velmi zajímavý. Někdy v žertu říkám, že my ateisti přineseme důkaz o existenci Boha.
Ukazuje se, že v okamžiku velkého třesku, kdy vesmír vznikal, bylo nastaveno šest základních fyzikálních konstant. Ty jsou nastaveny tak přesně, že kdyby jejich hodnoty byly jen o trošku jiné, vesmír by jako celek nefungoval. Teď je otázka, kdo může za to, že těch šest čísel takhle vyšlo. Jedna možnost je, že to byla náhoda. To by bylo možné u jedné konstanty. Ale když je to u šesti… Je to nějaká zákonitost, o které nevíme? Anebo je to důkaz existence Stvořitele, ať už si pod tím představíme cokoliv? Takže v Boha nevěřím, ale možná k němu jednou dospěju.

Myslíte tedy, že víra a věda se nevylučují?
Rozhodně.

Například astrofyzik Jiří Grygar je věřící. Bavíte se takovými lidmi o těchto otázkách? Jsou otevírány diskuze mezi odborníky?
Ani moc ne. A to ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že se většinou s doktorem Grygarem bavím o jiných, pro mě zajímavějších věcech. Jiří Grygar je člověk, který má ohromnou paměť a je schopen velkolepé syntézy. Je schopen číst ohromné množství vědeckých článků a z nich vytahovat to, co je podstatné a důležité. Takže když se potkáme, a to není tak často, bavíme se spolu o posledních objevech a tak dále.

Dokážete popsat svůj pocit, když si představujete vesmír? Cítíte při tom lidskou omezenost, jak nejsme schopni některé věci pochopit a vnímat?
Tak to asi ne. Člověk se vůči tomuto pocitu stane časem imunní, když se díváte do té dálky nebo sledujete záběry Hubbelova teleskopu. Samozřejmě tam to tajemno je, ale mě spíše fascinuje ta krása, to, jak je vesmír malebný a úžasný. A že tam neustále nacházíme nové a nové věci, které si neumí představit ani ti nejlepší spisovatelé sci-fi literatury.

Uvědomujete si, jak je oproti vesmíru člověk malý a jeho život krátký?
Říká se takový vtip: Jedna planeta potká druhou a ptá se jí, jak se vede. A ta říká: „Představ si, co se mi stalo. Vyrazili se mi lidi.“ Ta druhá na to: „To je v pohodě, to brzo přejde.“

Astronomie se jako každá jiná věda vyvíjí, především v posledních 50 letech překotným tempem. V astronomii se začaly prolínat další vědní obory – chemie, geologie, matematika, fyzika, ale i filozofie, biologie, etika. Jak se ty tři poslední vědní disciplíny promítají do astronomie?
Astronomie byla dříve vnímána jako vědní obor, kterému se věnují pozorovatelé dění na obloze. Dnes je to platforma, na které se stýká mnoho vědních oborů.
U biologie je to nasnadě; jde o hledání mimozemského života. Donedávna to byla spíše akademická záležitost, ale dnes už se běžně posílají sondy na Mars, které pátrají po projevech živých organismů. Nebo se uvažuje nad tím, kde jinde ve vesmíru by mohly žít inteligentní bytosti nebo alespoň živé bytosti.
Filozofie má pak jasnou spojitost se vznikem vesmíru, ale i s jeho zánikem. A co se týká etiky, je řada výzkumů, které se nějakým způsobem dotýkají etických norem třeba právě v souvislosti s biologií. Bude-li objeven život na Marsu, máme právo tam letět a ten život zkoumat, anebo to máme nechat jako uzavřenou rezervaci, kterou budeme pozorovat z dálky?

Myslíte, že se ohledně toho, jestli máme právo ten život zkoumat nebo jen pozorovat, bude muset vytvořit nějaký zákon?
Takové zákony jsou. Existují různé mezinárodní úmluvy o mírovém využití vesmíru a podobně. Ale tím, jak jde technologický vývoj dopředu, řada věcí záleží na tom, jak se mezi sebou vědci dohodnou. A také je otázka, jestli nějaké zákony něco zmůžou. Jedna věc je mít zákony, druhá věc je, aby se dodržovaly.

Kdo takové zákony tvoří?
Jednotlivé státy, takže ty zákony se i jednotlivě liší. Ale existuje mezinárodní právo, které právě souvisí s výzkumem vesmíru, že to má být výzkum pro mírové účely. Na druhou stranu víme, že polovina startů všech raket souvisí s vojenským výzkumem.

Ve vesmíru je stále co objevovat. Je nějaká novinka, která vás konkrétně zaujala?
Jsou to věci, které souvisejí se vznikem vesmíru. Ukazuje se, že to, co ve vesmíru vidíme – hvězdy, zářící plyn a to všechno, je jenom bezvýznamná kulisa. Zbytek (96 % veškeré hmoty vesmíru) tvoří takzvaná temná energie a temná hmota, o které nevíme vůbec nic kromě toho, že gravitačně ovlivňuje ty viditelné objekty.
Tyto fenomény byly objeveny před pár lety a teď se začínají dělat první experimenty, co to vlastně je. Zatím nikdo neví, jsou nějaké teorie. Ukazuje se ale, že žijeme v úplně jiném světě, než si myslíme, a to, co doteď astronomové studovali, je jen bezvýznamná kulisa.

Máte z toho radost nebo vás to spíše děsí?
Mě to spíš fascinuje. Ještě před pár desetiletími to vypadalo, že astronomie je uzavřená záležitost. Ale teď to vypadá, že to, co jsme doposud studovali, byl jen jakýsi předstupeň mnohem zajímavějších a úžasnějších objevů.

Zhruba tři roky vedete Hvězdárnu a planetárium Brno. Snažíte se vašim návštěvníkům představit tyto věci vcelku, aby věděli, o čem všem to je?
Snažíme se, i když to není jednoduché, protože řada těch věcí, je tak náročná na představivost, že laik nemá šanci pochopit, o co jde. A přiznám se, že i já to občas nechápu. Na to mám pana Jiřího Grygara, který mi to vysvětlí.
Před dvěma roky jsme u nás na hvězdárně začali realizovat projekt Přírodovědné exploratorium. Smyslem je jednak rozšířit budovu, aby se tam vešlo více návštěvníků, protože poslední roky nás navštívilo až 100 tisíc lidí ročně. A jednak chceme popularizovat nejen klasickou astronomii, ale právě všechny ostatní přírodní vědy, které souvisí s výzkumem vesmíru.

Je to tedy tak, že hvězdárny obecně mají dnes jiný úkol, že se vyvíjí to, co mají přinášet lidem?
Určitě ano. Před 50 lety byly hvězdárny místy, které byly v provozu především v nočních hodinách, protože tam byly ty astronomické dalekohledy. Dnes si dalekohled, jaký máme na hvězdárně, koupí amatér za pár desítek tisíc korun i levnější. Měli jsme vynikající odbornou knihovnu. Dnes se přes internet proklikáte ke všemu, co potřebujete. Snažíme se proto, stejně jako ostatní kolegové v České republice, vytvořit místo, kde dojde k průniku vědy, umění a vzdělávání.

Brněnská hvězdárna je v současnosti v rekonstrukci. Připravujete řadu novinek. Co všechno tam návštěvník najde?
Budeme mít nové moderní astronomické dalekohledy, které umožní úplně nový vizuální zážitek z pozorování, přestože jsme ve středu města. Budeme mít interaktivní expozici, kde budou moci lidé na vlastní kůži poznávat různé fyzikální jevy na různých planetách. A pokud se všechno podaří, nainstalujeme do hlavního sálu planetária takzvané digitální planetárium, které umožňuje promítat třírozměrný model vesmírného prostoru.

Jak bude vypadat ta interaktivní expozice?
Nesmím všechno prozradit, navíc to nemáme úplně do detailu rozmyšlené. V podzemí hvězdárny vznikne sál, kde budou exponáty v první fázi věnované sluneční soustavě. Lidé mají zakořeněnou sluneční soustavu téměř jako podle říkanky: Merkur, Venuše, Země Mars a někdy až Pluto. V posledních letech se ale ukazuje, že je mnohem pestřejší.
Ta expozice se bude jmenovat Příběh sluneční soustavy a lidé si tam budou moci sáhnout na meteority, poznají, jak vypadá atmosféra Země v porovnání s Jupiterem, budou si moci hrát s blesky, s moderním dalekohledem a podobně.

Mezi vaše návštěvníky patří děti i nejširší veřejnost. Je tedy vaším cílem to, aby se lidé nebáli vědy?
Ano. Jsme městská instituce, platí nás město Brno. Naším cílem není dělat vědecká pozorování, zabývat se vědou, i když část pracovní doby našich zaměstnanců je věnována i odborným aktivitám. Naším hlavním cílem je popularizovat vědu a ukazovat, že je smysluplná, že má smysl platit daně, aby byly peníze na vědecký výzkum, a že je to v konečném důsledku prospěšné pro každého člověka, a to i ta astronomie.

Určitě je rozdíl mezi tím představovat astronomii dětem a dospělým. U koho je to jednodušší?
Obtížné je to u všech. Máme různé typy pořadů. Máme zábavné pořady, které jsou na úrovni pohádek pro čtyřleté děti. Ale pak máme skutečně odborné přednášky, kam zveme největší odborníky České republiky a na které přijde třeba deset návštěvníků, kteří si s tím vědcem povídají. Je to spíše o bezprostředním kontaktu, takové povídání u kávy a u čaje. A samozřejmě naším tažným koněm jsou pořady pod umělou oblohou planetária a v astronomických pozorovatelnách.

Jste autorem šestnácti multimediálních představení s názvem Hvězdárny. Jak takové představení vypadá?
Je to komponovaná záležitost, kde hlavní roli hraje projektor velkého planetária, který umí na polokouli nad vámi vykreslit iluzi hvězdné oblohy. Do toho jde obraz, různé vizualizace nebo snímky, třeba i z pozemského prostředí, a namluvený komentář, který se střída s výstupy živého moderátora. Pořady jsou většinou hodně věnované astronomii, ale dělám i pořady, které s ní souvisí jen velmi volně a vlastně využívají pouze dané prostředí – iluzi noční oblohy.
Děláme ale také pořady, které nejsou vůbec spojeny s hvězdárnou. Například před dvěma roky jsme s brněnskou filharmonií ve Wannieck Gallery udělali takovou věc, kdy filharmonie hrála Holstovy Planety a my jsme k tomu dělali speciální projekci.

Připravil jste rovněž pořad pro nevidomé a slabozraké s názvem Dotkněte se hvězd. Handicapovaní mají dokonce svoje hmatové planetárium na Kraví Hoře. Souvisí to spolu nějak?
Souvisí, ale nepřipravoval jsem ho já sám, autorem je náš kolega. V podstatě se snažíme popularizovat vědu i mezi občany, kteří nemají to štěstí vidět hvězdnou oblohu. Máme takovou speciální laminátovou skořepinu o průměru dva metry, na které jsou nalepeny hvězdy. Člověk vlastně vstoupí do té kopule a ohmatá si hvězdnou oblohu. Máme čtyři takové kopule (jaro, léto, podzim, zima), které průběžně během roku vyměňujeme. Mimo to máme hmatové modely hvězdárny, dalekohledu, měsíčního povrchu a podobně. Celá ta návštěva trvá hodinu, hodinu a půl, kdy se jim věnuje speciálně proškolený člověk.

Jak na to reagují?
Bezprostředně, velmi zajímavě. (Nejde o tisíce návštěvníků, jsou to desítky ročně.) Upřímně řečeno z počátku jsme k tomu přistupovali s mírným ostychem, ale dnes je to pro nás pořad jako jakýkoliv jiný.

Za několik týdnů uplyne 50 let od prvního letu člověka do vesmíru. Připravujete k tomuto výročí nějaký program?
My konkrétně ne, protože hvězdárna je jedno velké staveniště. Nicméně jsme se domluvili s brněnským HaDivadlem, které na ten den chystá různé happeningy, že se k nim připojíme. V jejich divadle budeme spoluorganizovat přednášku o kosmonautice, kdy pravděpodobně zkusíme vyjednat, aby přijel nějaký kosmonaut.

Astronomie je vaše práce i velký koníček. Kromě toho také cestujete, potápíte se. Zaměřujete se na oblast Dálného východu, Asii, příští týden míříte do Laosu. Co vás na tom Blízkém a Dálném východě láká?
Těžko říct. Je to určitě adrenalin, protože člověk jede do neznáma. Mentalita lidí v Asii je úplně jiná než u nás v Evropě. Někdy říkám, že je to tak trochu výlet na jinou planetu – jiné jídlo, jiné zvyky, jiný způsob cestování, všechno je jiné. A právě poznávání těchto věcí a ta nejistota mě na tom asi nejvíc fascinuje.
Už léta takhle cestuji jednou za dva roky s mým dobrým kamarádem. Mezitím se vůbec nevidíme, on bydlí v Litoměřicích, já v Brně. Pak se vždycky sejdeme na letišti, v letadle otevřeme průvodce, kam se přesně podíváme. Za tři týdny zpátky na letišti zaklapneme průvodce a uvidíme se až zase za dva roky.

A co vaše obliba balonového létání? Je v tom jenom adrenalin, anebo se chcete tak trochu přiblížit hvězdám?
Tak to už je lepší sednout si do dopravního letadla. Zpočátku jsem si myslel, že je to adrenalin, ale ona je to spíše velká romantika. Nejkrásnější je, když balón letí nízko nad zemí a vznáší se nad špičkami stromů. Takže je to spíš romantická záležitost, když pominu to, že přistáváte na křižovatce. Jednou jsme přistávali v Bystrci mezi paneláky, a to jsem byl trošku vyděšen.

Astrofyzik Jiří Dušek:

Od roku 1987 až do listopadu 1998 byl předsedou společnosti Amatérská prohlídka oblohy. V rámci její činnosti se tak stal (spolu)vydavatelem několika knížek a také hlavním vedoucím letních astronomických expedic v Úpici. Roku 1996 úspěšně dokončil odbornou fyziku na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 2002 pak tamtéž i postgraduální studium se zaměřením na uhlíkové hvězdy. V současnosti pracuje jako ředitel Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně. Je předsedou Asociace hvězdáren a planetárií.

(zdroj: www.astronomie.cz)

(redakčně kráceno)