„Lituju každého stromu, který musí padnout,“ říká Jiří Stráský

S příchodem Tomáše Chalupy na ministerstvo životního prostředí došlo i k výměně ředitele Národního parku Šumava, kterým byl jmenován předseda Klubu českých turistů Jan Stráský. Tento krok vyvolal značnou nevoli u ochránců přírody a odborníků, kteří se obávají likvidace bezzásahových zón, zpřístupňování doposud uzavřených lokalit Šumavy a masivního budování turistické infrastruktury. Správa parku teď vypracovává plán, který počítá s kácením stromů v bezzásahových zónách, prakticky rozhodnuto je o kácení suchých stromů podlé vyznačených cest. Zároveň však plán počítá s rozšiřováním zón prvního stupně ochrany a se znepřístupněním přírodně nejcennějších oblastí. O budoucnosti šumavského národního parku hovořila v Interview ČT24 z 15. března s Janem Stráským Daniela Drtinová.

Proč nenecháte šumavský národní park a lesy v něm, aby si poradily samy?
To je otázka, která už dávno není na místě. Na Šumavě se v posledních letech těží tolik, jako se netěžilo nikdy za celou dobu národního parku. Vloni jsme vytěžili 330 tisíc kubíků. Takže politika, že se nebude těžit, byla už dávno opuštěna. Teď jde jen o to, jestli se těží na správných místech, správným směrem a tak, aby to skutečně vedlo k útlumu kůrovce. Pokud to k útlumu nepovede, budeme těžit čím dál víc. A mým úkolem je tohle zastavit.

Předchozí plán ministra Bursíka počítal s 30 procenty bezzásahových oblastí. To s vaším příchodem padá?
Správně říkáte, že o tom ministr Bursík uvažoval. Zatím ale platí, že by se nemělo těžit na 13 procent plochy parku, to jsou první zóny. Dokončili jsme jakýsi obranný plán, který musí ve všech bodech schválit ministerstvo. A tento plán skutečně navrhuje, aby se v některých případech provedla kontrola kůrovce a určitá dílčí těžba i v plochách, kde se doposud nezasahovalo.
Jinak návrh, který teď podléhá diskusi přímo v parku a bude předložen ministerstvu, předpokládá, že bezzásahového prostoru zůstane 25 procent.

Podle mnohých vědců a biologů praxe z minulosti ukázala, že tam, kde se lesu dal čas v řádu desítek let, se les regeneroval, vyrostly na něm unikátní ekosystémy s řadou chráněných živočichů. Podle vás by tyto bezzásahové oblasti měly být na těch 25 procent. Bude to stačit?
Jde o to, jestli to bude stačit pro boj s kůrovcem. Diskuse o tom, jestli se může nechat rozsáhlé území národního parku bez ochrany proti kůrovci, už skončila. Kůrovec teď zasahuje oblasti daleko mimo park, v Rakousku, v Bavorsku, v lesích sousedních obcí. A to už není diskuse o tom, jaká bezzásahová území nechat, ale jak rychle zastavit gradaci kůrovce a pak se dál pečlivě starat o národní park.

Z čeho jste vycházeli, když přicházíte s návrhem 25 procent bezzásahových zón?
Vychází to z expertních prací, které před třemi lety a před rokem zadali hejtmani Plzeňského i Jihočeského kraje, veřejnost o nich byla průběžně informována. Podstatnou část této skupiny a dva pracovníky národního parku jsem znovu vyslal do terénu a dal jim 16 dní na to, aby určili místa, kde je ještě třeba zasáhnout, abychom se pokusili zastavit kůrovcovou gradaci. K tomu materiálu budou sbírány připomínky, podněty a výhrady jednotlivých pracovišť správy národního parku a pak bude projednáván na ministerstvu, protože naprostá většina těchto opatření je právě v rukou ministra.

Osobně byste byl raději, kdyby to bylo méně než 25 procent? Jaký je váš osobní názor na to?
Lituju každého stromu, který musí padnout, nejsem zastáncem velikých těžeb. Pochopil jsem ovšem, že kůrovcová kalamita znamená, že budeme přicházet o další a další stromy, nebudeme-li s kůrovcem bojovat ověřenými metodami. Tedy metodami, které zná lesnická praxe.
Samozřejmě se budeme chovat jako v národním parku. Samozřejmě nebudeme v prvních zónách používat žádné chemické prostředky, které by jiný majitel lesa použil. Samozřejmě budeme diskutovat s ochránci o přesných místech, kde a jak zasahovat. Ale v každém případě se musí použít jiná strategie, než jaká se používala do mého příchodu. Dosavadní strategie totiž vedla k tomu, že loňské těžby byly naprosto rekordní a překročily ještě o 10 procent těžby předloňské. A tato gradace těžeb (tedy toho, co veřejnost nejvíce zneklidňuje) by určitě pokračovala.

Takže ty padlé zetlelé stromy, ze kterých už lýkožrout uletěl, se budou z lesa odvážet, anebo se nechají ležet aspoň na některých místech, aby se pod nimi mohl tvořit nový les?
Padlé a zetlelé stromy se nebudou vyvážet, protože poskytnou životní hmotu novým stromečkům. Zákon dokonce říká, že i 30 % nových stromů, které budeme muset pokácet, zůstane v prvních zónách.
To, co budeme z těch suchých stromů kácet, budou souše, které ohrožují turisty podél turistických cest. Toto rozhodnutí jsem učinil v těchto dnech. Jedná se o tisíce stromů, které budou sníženy tak, aby nezasahovaly na turistické cesty a nemohly způsobit zranění či ohrožení našich turistů.

Pokud to bude masivní kácení, mnozí odborníci by se vás asi zeptali, kde jinde než v národním parku by mohl strom takříkajíc zemřít vestoje?
O ponechání suchých stromů kolem cest nemá cenu diskutovat. Národní park Šumava má za sebou jednu událost smrtelného úrazu takovýmto stromem. V takové praxi já určitě pokračovat nebudu. Ale myslím, že to ani není nic, co by tak moc vzrušovalo naše odpůrce. Je snad jasné, že pokud chceme umožnit po schválených a projednaných značených cestách návštěvu Šumavy, musíme se chovat s péčí hospodáře, který ví, že v lese se pohybujeme na vlastní nebezpečí, ale který zároveň respektuje, že nesmí vědomě toto nebezpečí zvyšovat.

Plánuje se masivní kácení třeba i mimo cesty?
O tom nemá cenu hovořit, poněvadž plán není schválen. Mohu říci, že to samozřejmě bude znamenat zásahy v některých územích, ale to je třeba ještě dojednat uvnitř správy, s ministerstvem. A jestli to bude masově, se pokusíme odhadnout a veřejnosti sdělit.

Dokdy to musí být rozhodnuto s ohledem na biorytmus lesa?
Jde především o biorytmus kůrovce. Byl bych rád, aby to bylo rozhodnuto během dvou týdnů. Je totiž třeba vyrazit i do končin, kde se nezasahovalo, označit a vyhledat stromy, které jsou kůrovcem napadené. Pak je třeba připravit šetrné prostředky a tyto stromy porazit. A to všechno je závod s kůrovcem, který podle některých odborníků vyletí koncem dubna, podle jiných začátkem května. Takže to je právě ta honička s přírodou.

Takže s vámi každopádně přichází invazivní způsob boje s kůrovcem. Rozumím tomu dobře?
Ano, na dobu, než zastavíme gradaci kůrovce, to snese i označení, které jste tomu dala.

Někteří odborníci vás kritizují za to, že chcete zpřístupňovat území, kde žijí ohrožené druhy zvířat, třeba tetřev, jediná životaschopná populace ve střední Evropě, která potřebuje klid?
Národní park před rokem a něco bez projednání uzavřel kromě prvních zón ještě 7,5 tisíce hektarů plochy národního parku s odůvodněním, že tato místa mají být uzavřená dočasně. To slovo dočasně připomíná úplně jinou historickou situaci. Na to reagoval soud a rozhodnutí parku zrušil. V tomto okamžiku se tak může návštěvník Šumavy pohybovat po jakýchkoliv místech národního parku s výjimkou prvních zón, kde musí chodit jen po značených cestách.
A teď k vaší otázce. V některých místech z těch 7,5 tisíce hektarů je omezení, zvláště v určité části roku, zcela podstatné. A jsem přesvědčen, že správa, která se k tomu do mého příchodu stavěla velmi liknavě, zase nějaké oblasti uzavře. Ovšem musí to být po správném projednání a zdůvodnění, proč tam člověk nesmí, poněvadž obecné právo člověka je pohybovat se po volné přírodě.
Uvedu otřepaný případ Mrtvého luhu, kam se nesmělo chodit, co jsem na světě, ale teď se tam chodit může. Považuju to za chybu, kterou napravím. Ale chtěl bych slíbit, že určitě nebude uzavřeno 7,5 tisíce hektarů, jak o tom rozhodlo předchozí vedení národního parku.

Horský les a horské ekosystémy se podle vědců potřebují dlouhodobě rozvíjet na relativně velkých plochách. Podle dosavadních záměrů měly bezzásahové zóny tvořit do 10 let mezi 20 a 40 procenty z 69 tisíc hektarů rozlohy parku. Podle ekologů není jistota, že se v parku podaří udržet jádrové území, které bude dostatečně chráněno proti lidským zásahům.
Proč by se vlastně mělo neustále rozšiřovat teritorium, kam mohou turisti, kde expanduje regionální rozvoj a jeho projekty? Proč by to tak mělo být?
Naléhavější otázka je spíš, proč by to tak být nemělo… Je jasné, že s rozvojem každého národního parku se bude neustále možnost vstupu na jeho území omezovat. Vyplývá to z naší legislativy. Dnes máme v prvních zónách 13 procent plochy národního parku. Přidáte-li k těmto zónám každé další procento, uzavřete všechny cesty, co na tom procentu jsou, a budete vést s turisty diskusi, která z těch dvaceti třiceti zavřených se vyznačí mezi ty, po kterých se může chodit. Tato logika je bohužel, a to říkám jako předseda Klubu českých turistů, velmi nepříjemná. Z hlediska ochrany přírody to ale bohudík znamená zpřísnění ochrany a my budeme hledat všechny důvody, proč je třeba to udělat. Ale není to tak, že by národní park rozšiřoval možnosti, kam se může chodit. Za celý můj život se na Šumavě mohlo chodit všude jenom v roce 1990. Nikdy před tím a nikdy potom.

Sám jste připomněl, že jste předsedou Klubu českých turistů. Mnozí se ptají, jestli tam není trochu konflikt zájmů, samozřejmě ne v zákonné, ale spíše v etické rovině. Jestli nebudete víc bojovat ve prospěch turistů. Do jaké míry se hodláte orientovat na projekty regionálního rozvoje, nové sjezdovky, hotely, ale také rušení omezení splouvání Horní Vltavy a podobně?
Za 123 let, co existuje Klub českých turistů, to byl vždycky spolek, kde bylo větší procento lidí, kteří mají kladný vztah k ochraně přírody než v ostatní společnosti. Takže tady žádný střet zájmů určitě nevidím. Ale vy to hned spojujete s dalšími věcmi, které třeba turisty vůbec nezajímají. Jsem přesvědčen, že v Klubu českých turistů bych nezískal žádné zastánce toho, jestli má být na Šumavě další sjezdovka, nebo nemá.

Není turista jako turista…
Ano, to tedy není. Ale abychom řekli něco pro turisty pozitivního: Na území Národního parku Šumava je 600 kilometrů běžeckých lyžařských stop, které se pravidelně upravují. Toto je zájem turistů v zimní sezóně, žádné další požadavky turisté na zimní Šumavu nemají.
Na letní Šumavu turisté mají jisté požadavky. Jedna věc je zmiňované další uzavírání prostorů, aniž by předem došlo k diskuzi o ponechaných cestách. Druhá věc je, že národní park má dnes sedm nouzových noclezišť, kde můžete jednu noc od 16 hodin do 9 hodin přespat pod širákem nebo ve stanu. To je naplněný sen skalních turistů.

Budete, nebo nebudete rozšiřovat projekty regionálního rozvoje? Mohl byste představit nějaké plány, co třeba hodláte postavit v Národním parku Šumava?
Národní park tam nebude stavět nic, národní park je účastníkem řízení o tom, co se tam stavět bude. V této oblasti je jedna věc, která není mým plánem, ale přejímám ji. Jde o vyřešení dopravy do lyžařského střediska na Hochficht, které dnes z 30 procent používají Češi, takže jezdí 80 kilometrů autem Národním parkem Šumava a jeho přilehlým okolím.
Já budu hledat cestu, jak to vyřešit, a je mi úplně jedno, která z těch variant to bude. To znamená lanovka, která děsí jednu stranu, nebo lepší silnice a kratší silniční spojení, které děsí stranu druhou. Na lepší autobusové spojení zase musí být postavena silnice, aby autobusy nepadaly do pangejtu, jak jste před 14 dny ukazovali v televizi. Takže tady nemám žádný plán. Jsou investoři, kteří budou přinášet žádosti.

Pro kterou variantu byste se osobně klonil?
Nebudu říkat, že mám jednu zvolenou víc než druhou. Mám trochu prsty v tom, že se otevřel přechod Zvonková ve svých bývalých funkcích. Trošku ale trnu, že již několik let provozujeme silnici, která vůbec neodpovídá provozu především v zimním období.

Jan Stráský

  • člen KSČ, 1964-69
  • místopředseda vlády ČR, 1991-92
  • předseda vlády ČSFR, 1992
  • ministr dopravy a zdravotnictví
  • člen ODS, 1991-98
  • pak člen US-DEU, od roku 2001 bezpartijní
  • předseda Klubu českých turistů, od roku 2006
  • předseda rady šumavského NP, od roku 2007
  • ředitel Národního parku Šumava, od 14. února 2011

(redakčně kráceno)