„Otázku změn klimatu jsme s prezidentem nediskutovali,“ říká Pan Ki-mun

Na své cestě na Ukrajinu, která si na konci dubna připomene 25 let od tragické černobylské havárie, se v Praze zastavil generální tajemník Pan Ki-mun. Naposledy zde byl v roce 1999 přitom ještě jeho předchůdce Kofi Annan. Pan Ki-mun mluvil s prezidentem Klausem a dalšími vrcholnými politickým představiteli země především o situaci v Libyi, vývoji v arabském světě a o klimatických změnách. Téma globálního oteplování však při rozhovoru s prezidentem vynechal. V exkluzivním rozhoru pro Českou televizi hovořil s Pan Ki-munem redaktor zahraniční redakce Bohumil Vostal.

 

Bavili jste se prezidentem Václavem Klausem o klimatických změnách?
S prezidentem Klausem jsme měli velice podnětnou debatu. Hlavně jsme mluvili o situaci v Libyi a na Blízkém východě. Prezidentu Klausovi i předsedům obou komor parlamentu jsem řekl, že zkušenost a vize České republiky, která je známa díky vývoji během pražského jara 1968 a ještě více v roce 1989, by mohla být inspirující lekcí a vzkazem arabskému světu.

Musím se vás znovu zeptat, zda jste se s prezidentem Klausem přímo dotkli otázky boje s klimatickými změnami?
Tuto otázku jsme s prezidentem Klausem nediskutovali, ale s ostatními představiteli jsme o tom mluvili. Vím, že Česká republika silně podporuje OSN v boji proti klimatickým změnám. A samozřejmě také vím o názorech prezidenta Klause. Tentokrát však dopad klimatických změn velmi silně pociťuje mnoho lidí po celém světě.

Takže jste se té otázky nedotkl proto, že víte, jaké jsou názory Václava Klause?
Těchto věci jsem si byl vědom. Mluvili jsme o mnoho dalších důležitých otázkách.

Jednou z nich je konflikt v Libyi? Tam jde o rezoluci OSN, která ale nijak nedovoluje změnu režimu. Chci se vás zeptat na páteční dopis francouzských, britských a amerických lídrů, kteří říkají, že v Libyi nemůže nastat mír, dokud bude u moci Muammar Kaddáfí. Souhlasíte s tímto dopisem?
Je naprosto nepřijatelné, aby plukovník Kaddáfí a jeho režim útočili dokonce i v této chvíli těžkými zbraněmi na město Misuráta. Životy civilního obyvatelstva musí být ochráněny. Budoucnost tamního politického systému včetně jeho vedení by měli určit sami Libyjci. V této chvíli je ale důležité, že plukovník Kaddáfí a jeho režim musí zastavit boje a zabíjení lidí. Pak budeme moci rozšířit humanitární pomoc mnoha lidem, kteří tím teď trpí.

Jasně řečeno: podporujete ten dopis, nebo ne?
Vím, že ministři zahraničí NATO mluvili o všech aspektech situace v Libyi. Ale myslím, že v rámci rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1973, která chrání civilní obyvatelstvo, může být způsob, jak mluvit o změně režimu a tak dále. Rozhodnout si to ale musí Libyjci sami.

Někteří kritici říkají, že současná aktivní role OSN v Libyi nebo na Pobřeží slonoviny, kde vrtulníky OSN útočily na rezidenci prezidenta Gbagba, zcela mění pověst OSN jakožto bojácné instituce. Bylo a je vaším cílem, aby OSN vypadala agresivnější a byla aktivnější, nebo jde jen o krátkou periodu?
Není to záležitost toho být více, nebo méně aktivní. Míroví příslušníci OSN dělali svou práci správně. Drželi se rámce rezoluce OSN 1975, která je pověřila k přijetí všech nutných opatření, aby zabránili použití těžkých zbraní u těch, kteří zabíjejí civilní obyvatelstvo. Změnu režimu a zadržení prezidenta Gbagba uskutečnily síly prezidenta Ouvatary.

A to je přesně to, co kritizuje ruský prezident nebo jihoafričtí a další diplomaté, kteří říkají, že síly OSN nebyly v Pobřeží slonoviny nestranné a napomáhaly jedné straně konfliktu?
Příslušníci OSN dělali přesně to, k čemu jsme jim dali mandát. Nemyslím, že jsme udělali něco mimo tento rámec.

Sledovali jsme summit zemí BRICS v Číně. Stále hlasitější je poptávka po reformě Rady bezpečnosti. A není to jen hlas Brazílie, Indie nebo Jihoafrické republiky, ale zní i silné volání francouzského prezidenta Sarkózyho nebo prezidenta Obamy.
Zajímavé je, že když byl v Praze v roce 1999 váš předchůdce Kofi Annan, tak řekl, že tato reforma by se mohla uskutečnit do jednoho roku. Od té doby uplynulo 12 let, a nic se neděje. Kdy odhadujete, že se tato reforma uskuteční?
Je tu široce sdílený názor mezi státy OSN, že vzhledem k dramatickým a významným změnám ve světové politice za posledních 60 let by se Rada bezpečnosti OSN měla změnit a být reprezentativnější, demokratičtější i efektivnější. Členské státy o tom vedou vážnou diskusi, zvlášť poslední tři roky. Doufám, že zrychlí jednání a budou schopné najít nějakou formulaci, v níž bude obsazen dobrý konsenzus a dohoda o změně Rady bezpečnosti.

Dokdy to bude?
Generální tajemník OSN nehraje v reformě Rady bezpečnosti moc velkou roli. Kromě toho, že se snažím, co to jde, vytvořit atmosféru pro politická jednání, která je může urychlit. Je to otázka, která musí být vyjednaná a určená členskými státy.

Kofi Annan řekl, že job generálního tajemníka OSN je ten nejnemožnější na světě. Souhlasíte s tím? Jaký byl váš nejhorší den v úřadu? A jaký ten nejlepší?
Práce generálního tajemníka je velmi důležitá, ale také velmi obtížná. Říkám to s pokorou vzhledem k tolika konfliktům a světovým problémům od změny klimatu přes chudobu až po globální zdravotní otázky. Navíc musíme řešit i tolik regionálních konfliktů. Tolik lidí, je z hlediska lidských práv zneužívaných. Snažím se tedy dělat, co mohu, abych s členskými státy koordinoval řešení těchto konfliktů, co nejrychleji to jde. Bez politické, finanční a další podpory by to bylo velmi obtížné. Mým cílem je tento neproveditelný job učinit misí proveditelnou, udělat z toho „mission possible“.

Můžete tedy říct, co byl pro vás nejhorší den v úřadě?
Je ještě příliš brzy a je tam tolik věcí, které jsem dělal. Ale třeba když jsme dojednávali příměří v Gaze, měl jsem pocit, že jsem pro mír a stabilitu udělal něco pozitivního. Ale když pořád nejsme schopni řešit otázky změn klimatu, dohodnout se na světově přijatelné dohodě, stále cítím pocit zodpovědnosti. Všechny tyto výzvy mi však dávají velkou motivaci, že budu dělat ještě víc a víc. K tomu ovšem potřebuji podporu členských států.

Půjdete do druhého termínu jako generální tajemník? Můžete to potvrdit, protože pak můžete dokončit to, na čem právě pracujete?
Jak víte toto je můj pátý a poslední rok ve funkci generálního tajemníka OSN. Možná budu mít příležitost pokračovat ve funkci i po té, ale zatím jsem příliš zaneprázdněný. Můj čas a energii věnuji tolika otázkám, hlavně touze mnoha lidí v arabských zemích a v Libyi po demokracii a svobodě. Jde i o problémy s nedostatkem vody, jídla, energie i klimatickou změnu. Až nastane správný čas, pokusím se nastínit svou pozici.

Ještě jako jihokorejský diplomat jste se hodně angažoval v šestistranných rozhovorech o ukončení jaderného programu Severní Koreje. Myslíte, že se ještě za vašeho života dočkáme konce konfliktu mezi Severní a Jižní Koreou?
Znovusjednocení Korejského poloostrova je vroucnou tužbou 70 milionů Korejců. Je to naprosto jasná touha. Proto znovu vyzývám severní i jihokorejské úřady, aby spolu vedly dialog a rozšiřovaly spolupráci. Tím se dá budovat vzájemná důvěra. Kromě toho jih i sever už souhlasily, že Korejský poloostrov zbaví jaderných zbraní, a to v prohlášení po šestistranných jednáních v roce 2005. To by se mělo naplnit. Myslím, že by šest států mělo spolu znovu zasednout a mluvit o naplnění té dohody. Zbavit svět jaderných zbraní je jednou z priorit OSN i té mé.

(redakčně kráceno)