„Dnes nejde o krizi eura,“ říká francouzský velvyslanec Pierre Lévy

V těchto dnech evropské mocnosti hrají jednu z nejzásadnějších her. Sázky jsou vysoké. Jde o budoucnost společné evropské měny, ale také o záchranu zemí, které jsou v tuto chvíli v dluhové pasti. Po Řecku, Irsku, Portugalsku se vážně hovoří o Španělsku a naposledy i o Itálii. Postoj zásadní evropské země v Interview ČT24 z 13. července zprostředkoval francouzský velvyslanec v České republice Pierre Lévy. Ptal se František Lutonský.

Evropa má v tuto chvíli velké problémy. Snaží se zachránit některé země, které jsou na pokraji bankrotu. Jaký je postoj Francie k řešení těchto problémů?
Žijeme v diktatuře okamžiku; ratingové agentury vyvíjejí tlak. Myslím si ale, že bychom měli sledovat, co se událo za poslední dva roky. Zejména z iniciativy Francie a Německa vznikla celá řada věcí k posílení koordinačních mechanismů ekonomických politik. To je naprosto zásadní. Také došlo ke snahám o nastavení mechanismu finanční stability k předcházení krizí a krizovým situacím. Dnes tak máme k dispozici daleko více nástrojů než před dvěma roky, abychom mohli postoupit dál. A to je velice dobré. Je důležité si celou situaci zasadit do kontextu.

Jak je přes to všechno možné vysvětlit, že tyto instrumenty nefungují? Že to působí dost rozhádaně a chaoticky? A že každý stát hájí v podstatě úplně jinou pozici třeba v tom, jak dál s evropskou společnou měnou?
Všechny státy se musí snažit upravit svoje veřejné finance. Tomu nikdo nemůže uniknout. Každý stát se přitom nachází v jiné konjunkturální situaci: Francie má jinou situaci než Německo, Portugalsko jinou než Řecko. Každý se na tom podílí a Francie se v této oblasti velice angažuje. Jak červnový, tak březnový evropský summit také hovořil o solidaritě. Existují nastavené mechanismy a nástroje, které se musí zaktivizovat. Ministři diskutují o druhém plánu podpory Řecku.
Takže dnes máme za to, že neexistuje krize eurozóny, ale že zde je rozpočtová krize eurozóny. Nejedná se tedy o krizi eura. Přesto to musíme považovat za závažnou záležitost, protože se jedná o budoucnost celé Evropské unie.

Na druhé straně proč diskutovat o druhém balíku záchrany pro Řecko, když se ten první nepovedl a Řecko v podstatě pořád stojí před krachem? Jenom si, řekněme, kupujeme čas.
Řecko začalo pracovat na zlepšení situace, nemůžeme ale čekat, že se zásadně změní v tak krátkém časovém období. Musíme mít trpělivost.
Samozřejmě je to urgentní. A ta urgence se týká politického prostředí: i když máme nejlepší evropské mechanismy, v každé zemi je politická moc, která přijímá politická rozhodnutí. A ta jsou těžká. K tomu musíme přihlédnout a ukázat, že je zde solidarita s těmito snahami. Proto dnes apelujeme na to, aby to úsilí pokračovalo v Řecku, Portugalsku i jinde.

Ta solidarita by měla vypadat jak? Jak se hodlá angažovat Francie, jejíž banky v tuhle chvíli jenom v řeckých dluhopisech drží asi 15 miliard eur?
Ať už je země v eurozóně, nebo mimo, všichni máme zájem na tom, aby eurozóna fungovala. Každý členský stát má totiž asi 85% obchodních vztahů s dalšími evropskými státy. To je zásadní. Za druhé existují mechanismy jako například Evropský fond finanční stability, kde se jedná o evropské garance na základě příspěvků členských států a také měnového fondu. Nechci zabíhat do detailů, ale myslíme si, že existují určité vzorce, které umožňují udržet financování tak, aby mohl být aplikován důvěryhodný plán nápravy. Nejedná se však o okamžitou záležitost.

0Nicholas Sarkozy o pomoci Řecku: 
„Francouzské banky jsou připraveny pomoci Řecku a vymění podstatnou část dluhopisů, které teď mají v portfoliích. Pomoc bank bude přitom významná, finanční domy vymění až 70 % dluhopisů, které teď drží.“
(zdroj: AP, 27. 6. 2011)


Udělám malou odbočku: je vám zřejmý a jasný postoj české vlády k problémům zadlužených zemí?
Česká vláda má extrémně pragmatickou pozici. Česká ekonomika je velmi otevřená, takže samozřejmě není v zájmu České republiky, aby eurozóna nefungovala tak, jak má. To, že jste mimo eurozónu, je jedna věc. Druhá věc je, že česká vláda začala se strukturálními, rozpočtovými reformami, což je naprosto důvěryhodné. Něco podobného děláme ve Francii, tedy dosažení 3% zadlužení do roku 2013. To je pragmatický a konstruktivní přístup, který je pro nás důležitý.

A je to férový nebo solidární postoj, když jste tady mluvil o solidaritě evropských zemí?
Máme co do činění s politickým projektem, který přesahuje rámec jednotné měny. Euro je základem jednotného trhu, to je realita. Za druhé je zde systematická vyváženost. Všichni máme na základě komerčních a investičních toků své závazky a je v našem zájmu mít solidární a koherentní přístup, jak je to jen možné.
Opakuji, je třeba se mít na pozoru před diktaturou trhu. Například v okamžiku, kdy došlo ke zveřejnění pomocného plánu pro Portugalsko, agentury snížily Portugalsku rating. To je velice závažné. Je třeba k této otázce přistupovat chladnokrevně a s politickým odhodláním.

Mluvíte o tom, že hrozí diktatura trhu. Zároveň se ale evropské mocnosti obávají soukromých finančních institucí. Jak by se právě ty měly zapojit do pomoci?
Nechci říct, že bychom měli zlomit teploměr, abychom se vyhnuli horečce. Trhy vydávají signály, měří riziko, to samozřejmě musíme mít na paměti. Nicméně musíme to zařídit tak, aby veřejní i soukromí věřitelé (ti soukromí na bázi dobrovolnosti) pokračovali na základě určitých adaptací v tom, aby systém mohl fungovat a byl kredibilní.

0Geroge Soros o krizi eura:
„Euro bylo neúplnou měnou: mělo centrální banku, ale žedné ministerstvo financí. Architekti eura si byli tohoto nedostatku plně vědomi, ale věřili, že pokud to bude nutné, najde se politická vůle a přijme další krok. To se ale nestalo, protože euro mělo další vady, jichž si architekti vědomi nebyli.“
(zdroj: Financial Times, 12. 7. 2011)


Jste expert na evropské záležitosti, pracoval jste na ministerstvu zahraničí, ale také pro ministra pro evropské záležitosti ve Francii. Co současné problémy udělají do budoucna s eurozónou, pakliže se je podaří vyřešit? A co to udělá třeba s integrační politikou Evropské unie?
Jednou z cest je bez pochyby pokračovat v integraci. Nevím přesně jak. Dobře teď ale vidíme, že již za dva roky došlo k zásadním pokrokům v oblasti koordinace hospodářské politiky. Dnes probíhá evropský semestr, připravují se národní rozpočty a každá země si vyměňuje informace se svými kolegy. To znamená větší integraci.
Nicméně by to mělo směřovat k ještě větší integraci. Ovšem to neznamená, že by národní státy neměly vlastní kontrolu. Nemám rád a nemyslím si, že je to politická skutečnost, když se říká, že Brusel rozhodl. Brusel nerozhoduje. V Bruselu rozhodujeme my – Praha, Paříž, Berlín… Je tedy na nás, abychom na základě vlastních národních iniciativ ochraňovali svou suverenitu a postupovali vpřed. Obhajuji realistický racionální přístup evropské konstrukce, který bude ochraňovat naše zájmy.

Říkal jste, že se nerozhoduje v Bruselu, ale v Praze, Paříži, Berlíně. Předpokládám, že se rozhoduje spíš v Paříži, Berlíně a v Londýně. A právě to asi budou v Evropské unii důležití hráči i do budoucna. Myslíte, že tyto tři země najdou společnou řeč ohledně evropské integrace?
Z čistě ekonomických důvodů má Německo a Francie určitou váhu, nicméně musíme mít souhlas ostatních evropských partnerů. V minulosti jsem pracoval na vztazích mezi Francií a Německem, a když se vyskytly problémy, externí partneři nám říkali, dohodněte se, protože my váš souhlas potřebujeme, abychom mohli pokračovat.
Dnes to není tak jednoduché, ale stále jsme rozhýbáváni stejným pocitem zodpovědnosti, což souvisí rovněž s historií Evropské unie. V této složité době je proto důležité postupovat společně. Víte, že Velká Británie pomáhala Irsku. Možná kvůli tomu, že je to blízká ekonomika. Takový přístup je velice pragmatický.

Vaše sako zdobí česká a francouzská vlajka. Existuje v tuhle chvíli nějaká překážka ve vztazích obou zemí? Je něco, co je potřeba akutně řešit?
Vztahy jsou na skvělé cestě. V únoru se premiér Nečas ve Francii setkal s prezidentem, s premiérem. Máme dobré vztahy jak ekonomické, tak v otázce eura či energetiky. Sdílíme stejnou linii pro jadernou energetiku. Teď okolo jádra probíhá debata a my se ve Francii snažíme, aby jaderná energetika byla bezpečná pro zajištěnou budoucnost Evropy. Je pro nás zásadní pracovat na této otázce. Navíc je zde francouzská společnost, která má velký zájem na dobudování Temelína.

Americký velvyslanec prakticky ani nepopírá, že lobbuje pro svou americkou společnost. Vy taky?
Lobbuji pro spolupráci mezi Francouzy a Čechy a vůbec pro evropskou spolupráci v jaderné oblasti. Důležité je, že pro nás tento projekt není jen velkým obchodem. Je to o vztahu na více než půl století spolupráce mezi našimi dvěma zeměmi v oblasti informací. Je to něco, co bych mohl nazvat evropským Airbusem pro zajištění jaderné energetiky v Evropě.

0Pierre Lévy
- od 14. ledna 2010 francouzský velvyslanec v ČR
- expert na evropské záležitosti
- bývalý zástupce ředitele kanceláře ministra pro Evropu
- absolvent ESCP Europe, Institut politických věd v Paříži, DEA a ENA


(redakčně kráceno)