Světlo světa spařily první bankovky v Evropě

Praha - Před vznikem peněz se k získání určitého druhu zboží používal výměnný obchod, ke kterému se později přidala všeobecně uznávaná platidla ve formě dobytka, kožešin a dalších komodit či předmětů. V sedmém století před naším letopočtem se v oblasti Malé Asie objevily první kovové peníze a nedostatek surovin k ražení mincí nebo jejich nepraktičnost nakonec vedly ke vzniku papírových peněz. Těmi se poprvé začalo všeobecně platit od desátého století v Číně. Před 350 lety, 16. července 1661, vydala Stockholmská banka, předchůdkyně švédské centrální banky, první bankovku v Evropě. 

Bankovky se historicky vyvinuly z obchodních směnek či dlužních úpisů, které jejich majiteli slibovaly určitou finanční částku. V starověké Číně se jednalo například o stvrzenky za uložené kovové mince, kterými mohl potom jejich vlastník obchodovat, aniž by musel s sebou „tahat“ těžké kovové mince. 

Rostoucí obliba směnek začala postupně pronikat i do bankovního sektoru. Banky začaly směnky odkupovat za své vlastní bankovky a současně začaly vydávat do oběhu své bankovky na základě vkladu zlata nebo stříbra do banky. Postupem času přešel monopol na vydávání bankovek výhradně na centrální banky.
    
Podobně jako kdysi v Číně, i v Evropě se první bankovky staly náhradou za nevyhovující či nedostatkové kovové mince. Ve Švédsku byly v 17. století platebním prostředkem měděné pláty, které začaly být pro svou hmotnost nevhodné a rychle také ztrácely svou hodnotu. Nizozemský obchodník Johan Palmstruch, který v roce 1657 založil Stockholmskou banku, tak navrhl vydávání dočasných úvěrových peněz. Ty si jejich majitel mohl kdykoliv vyměnit za měděné nebo stříbrné mince.

Otec první bankovky skončil nakonec ve vězení

První evropskou bankovku vydala Palmstruchova banka 16. července 1661. Počáteční úspěch ale vedl k vydání přílišného množství bankovek a Stockholmská banka tak neměla dostatek kovových platidel a v roce 1667 zkrachovala. „Otec“ první evropské bankovky byl dokonce uvězněn. Brány věznice opustil v roce 1670 a o rok později ve svých 60 letech zemřel. Bankovky se nicméně rychle začaly šířit i do dalších zemí Evropy. 

Na území Čech se první papírové peníze objevily v roce 1762, kdy byly za vlády Marie Terezie zavedeny takzvané bankocedule (též bankocetle). Název vznikl podle označení na bankovkách Wiener Stadt Banco Zettel. Motivací této emise byla snaha vlády opatřit si finanční zdroje na splácení státního dluhu, který vznikl po sedmileté válce s Pruskem. Tyto peněžní poukázky postupně ztrácely jakékoli krytí a v roce 1811 přišel státní bankrot a konec bankocedulí. O pět let později byla ve Vídni zřízena národní banka, jejímž úkolem bylo vydávat bankovky a udržovat měnu. Po vyhlášení samostatnosti Československé republiky v roce 1918 platila v ČSR i nadále rakousko-uherská měna, československá měna se osamostatnila v roce 1919.