„Jde o nejhorší hladomor za posledních 20 let,“ říká Pavla Gomba

Východ Afriky sužuje největší sucho za posledních 60 let. To má za následek drastické omezení sklizně, vymírání dobytka, následné několikanásobné zdražení potravin. Ze součtu těchto faktorů vychází obrovský hladomor, který postihl především už tak velice politicky nestabilní Somálsko, ale i okolní Etiopii a Keňu. Problémy hlásí i Džibuti a Uganda. Do uprchlických táborů v těchto dnech přichází zhruba tisíc somálských uprchlíků denně, kapacita táborů je čtyřikrát překročena. Téměř polovina dětí trpí podvýživou, hrozí šíření infekčních chorob, ale i erupce násilí. O potřebnosti humanitární pomoci hovořila ředitelka UNICEF pro Českou republiku Pavla Gomba v Interview ČT24 z 25. července. Moderovala Daniela Drtinová.

Jaká je aktuální situace v nejhůře postižených místech?
Naši pracovníci v terénu odhadují, že podvýživou jsou ohroženy 2 milióny dětí, z toho půl miliónu dětí trpí těžkou podvýživu, takže jsou bezprostředně ohroženy na životě. Do uprchlických táborů navíc stále přicházejí další lidé, odhaduje se kolem tisíce lidí denně. Ale samozřejmě nikdo neví přesně, kolik z nich vůbec nedorazí, protože jsou vysíleni dlouhou cestou.

Podle UNICEF zemře každých 6 minut jedno dítě?
Ta situace je opravdu velmi vážná. Ve východní Africe jde o nejhorší hladomor za posledních 20 let. Hlavní příčinou pak je dlouhé období sucha, protože dvakrát po sobě nepřišlo období dešťů. A to je dokonce nejhorší situace za posledních 60 let. V novodobé historii je málo s čím srovnávat.

Daří se dostávat v těchto dnech hladomor pod kontrolu? Co se děje v nejhůře postižených místech?
V pátek se podařilo do Somálska dostat celé jedno velké nákladní letadlo se 75 tunami humanitární pomoci. Lidé dostávají moskytiéry, tablety na čištění vody a samozřejmě terapeutickou výživu. Takhle těžce podvyživené děti nemohou totiž přijímat normální stravu, protože ta by je mohla dokonce zabít.
Výhoda speciální stravy je v tom, že se nemusí připravovat ani s vodou, která je často závadná, ani dál tepelně upravovat. Stačí ustřihnout roh a dítě přímo dostane, co potřebuje. Na vyléčení jednoho podvyživeného dítěte je potřeba karton takovýchto výživových sáčků.
Všechno, co tam děláme, musí být jednoduše a univerzálně použitelné – bez elektřiny a tak. Takže máme třeba jednoduché měřítko, abychom u dětí zjistili, zda jsou opravdu podvyživené. Měří se tím kolem paže a těch těžce podvyživených dětí, které přicházejí do táborů, je téměř polovina, 47 procent.

Měřítko podvýživy u dětí
Měřítko podvýživy u dětí
Více fotek
  • Měřítko podvýživy u dětí autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2743/274227.jpg
  • Speciální terapeutická výživa autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2743/274228.jpg

Řekla byste, že se daří dostávat situaci i díky humanitárním organizacím pod kontrolu? Nebo se o něčem takovém vůbec nedá v tuto chvíli hovořit?
Jde o katastrofu obrovského rozsahu. Jenom v táborech je v této asi 400 tisíc lidí, přitom byly vytvořeny pro zhruba 100 tisíc lidí, a lidí neustále přibývá. Také rozhodně nemůžeme čekat, že se teď situace nějak dramaticky změní. Další deště se dají očekávat koncem roku, takže až tehdy uvidíme, jestli je to lepší. A humanitární pomoci je potřeba mnohem víc. Jenom UNICEF, a to nemluvíme o dalších organizacích, pokrývá to, co potřebujeme zajistit, jenom z 29 procent.

Do táborů utíkají desetitisíce lidí jednak kvůli hladu, ale také před nekončící občanskou válkou. Znamená to, že se stavějí nové tábory? Na to jsou peníze a prostředky?
Peníze na to nejsou, vlastně se v téhle chvíli vybírají, protože rozsah současné situace se dal těžko předpokládat. Také nejde jenom o lidi, kteří jsou v uprchlických táborech. My se snažíme pomáhat i komunitám v okolních v zemích, tedy jak v Keni, tak v menší míře v Etiopii. Tamní pastevecké komunity jsou totiž přímo závislé na tom, kolik mají dobytka, přitom v těchto oblastech 90 procent dobytka kvůli katastrofálnímu suchu umřelo.

Půl miliardy dolarů dnes uvolnily mezinárodní organizace. Je tato částka dostačující?
Tahle částka je samozřejmě velice významná. Ovšem ze srovnatelných krizí víme, že ne vždy to, co je přislíbeno, do postižených oblastí skutečně přiteče. Často přislíbené prostředky přicházejí od některých států i s ročním zpožděním, což je katastrofální, protože ti lidé potřebují pomoc dnes, zítra, pozítří.

0Hladomor panuje tam, kde více než 30 % dětí trpí akutní podvýživou a denně umírají hladem minimálně 2 dospělí nebo 4 děti na každých 10 tisíc obyvatel.
Podle odhadů trpí akutním nedostatkem potravin ve východní Africe 10 až 12 miliónů lidí.
(zdroj: glopolis.cz, akutálně.cz)


Humanitární organizace nemají podle agenturních zpráv přístup k více než dvěma miliónům hladovějících lidí v Somálsku kvůli islamistickému hnutí al-Šabáb. Jak velké území kontroluje? Jak to komplikuje práci humanitárním organizacím?
Území je to obrovské a hlavně jde o způsob, jakým tamní komunity žijí. Jsou to často velmi roztroušené pastevecké komunity, ale jsou to i nomádi, kteří putují, a je velmi těžké se ke všem takto izolovaným rodinám nebo klanům dostat.
Nicméně UNICEF v Somálsku funguje nepřetržitě od roku 1972, a to i v době, kdy některé organizace musely Somálsko opustit. V posledních dnech vidíme určité zlepšení. UNICEF funguje ve dvou nejpostiženějších okresech především prostřednictvím místních pracovníků. Takže to nejsou cizinci, kteří jsou více vidět, ale vysoce kvalifikovaní Somálci, kteří mohou poskytovat pomoc i v tak nepříznivých podmínkách. Jinak UNICEF je samozřejmě zcela nepolitická organizace, takže pokud jde o záchranu lidských životů, jednáme úplně se všemi.

Je to pro humanitární pracovníky nebezpečné? V agenturních zprávách jsem četla, že se na některých místech našly i nášlapné miny.
I my máme, podívám-li se na posledních pět let, několik případů pracovníků, kteří zmizeli a není po nich ani po letech žádná stopa. Dá se samozřejmě spekulovat, že byli uneseni a zabiti. Takže práce v těchto oblastech je samozřejmě velice nebezpečná. Na druhou stranu, pracovníci UNICEF jsou na tu práci vyškoleni.

Hladomor je plíživou katastrofou, nepřijde ze dne na den. Proč se tomu nedalo předejít? Před 11 lety světový vůdci přišli se závazkem, že v rámci rozvojových cílů tisíciletí sníží počet lidí trpících hladem na polovinu do roku 2015, a teď se stane něco takového jako hladomor.
Konkrétně v Somálsku je to několik příčin a problémů dohromady. Jednak v roce 2010 a na jaře letošního roku nepřišlo období dešťů. Podle těchto staletých cyklů se přitom řídí sázení a sklizeň místních zemědělců. A tím, že se snížila sklizeň, vzrostly ceny potravin. V těch nejpostiženějších oblastech v Somálsku ceny potravin vzrostly téměř o 270 procent. Rodiny, které už předtím žily na pokraji chudoby, tak pod tuto hranici spadly.
A pak, Somálsko je specifické tím, že má regiony kontrolované skupinou al-Šabáb, které jsou z větší části izolované. Takže se tam špatně přesunují dodávky potravin. A situace všeobecného nebezpečí též přispívá k tomu, že například obchodníci s potravinami, kteří by se tam za normální situace vydali, nechtějí riskovat své životy.

Sucho v Somálsku
Sucho v Somálsku
Více fotek
  • Sucho v Somálsku autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2730/272962.jpg
  • Sucho v Somálsku autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2730/272963.jpg
  • Sucho v Somálsku autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2730/272964.jpg

Takže se tomu nedalo předejít? Nezaspalo mezinárodní společenství?
Zatím dešti poručit nedokážeme. V rámci UNICEF jsme se na to připravovali už od konce loňského roku tím, že jsme tam stahovali své pracovníky i zásilky humanitární pomoci. S určitým předstihem se v těchto oblastech začaly obnovovat staré studny a zdroje pitné vody. Nikdo ale nemohl očekávat, že rozsah katastrofy bude tak obrovský a že zasáhne i okolní země.

Jaká je politická odpovědnost místních vládců za nastalou událost? Somálská vláda podle všeho vůbec nekontroluje své území, maximálně hlavní město Mogadišu.
Somálsko je země, která se minimálně 10 let zmítá v obrovském chaosu. V podstatě tam téměř nic nefunguje. Toto všeobecné nebezpečí vůbec nepřispívá k tomu, aby tam měly přístup i jiné humanitární organizace a pracovaly v takovém rozsahu, jaký by byl potřeba. Nicméně posláním UNICEF není šířit demokracii, ani se snažit svrhnout místní vládu. Chceme pouze pomáhat tam, kde to místní lidé a zejména děti potřebují.

Jak je možné, že se stane to, co se podle Glopolis.cz stalo třeba v Etiopii v roce 2003, kdy v jedné části země byla nadprodukce, ale v druhé části hladověly milióny lidí?
Jsou katastrofy způsobené přírodou a katastrofy způsobené člověkem. Tohle je příklad toho druhého, nebo možná kombinace obou, kdy nesprávná politická rozhodnutí mohou ovlivnit životy opravdu velkého množství lidí. Pokud se například změní systém zásobování nebo pokud je část země z nějakého důvodu izolovaná (ozbrojený konflikt a podobně), místní lidé strádají. A proto se stavíme i proti různým politickým opatřením, jako jsou blokády a zákazy působení v určitých zemích, které jsou politicky nepopulární. Víme totiž, že jsou málo účinné a nejvíce dopadají na místní obyvatelstvo.

Je velký paradox, že v době potravinových přebytků, v 21. století, které je prostoupené globalizací a nejrůznějšími přepravními možnostmi, je v jedné části světa hladomor?
Co by mohlo zmírnit dopady potravinových krizí, které budou třeba kvůli klimatickým změnám spíš přibývat, je například projekt dobytčích bank. Jejich prostřednictvím se snažíme ty nejchudší vybavit dobytkem, který je v místě typický (ovce, kozy atd.), aby měli nějaký zdroj obživy. Navíc tím, že jde o hospodářská zvířata, se zlepšuje i sklizeň, protože mají přírodní hnojivo, což je problém v mnoha oblastech, kde dobytek vyhynul.

Jaká další opatření prevence se nabízejí, aby se jen neposkytovala humanitární pomoc, ale aby se podporovali i malí farmáři, aby lidé byli v těch otřesných podmínkách soběstační?
Jedním z hodně důležitých projektů, který UNICEF rozvíjí, je zajištění trvalých zdrojů pitné vody. V uprchlických táborech to zajišťujeme třeba tabletami na čištění vody, ale to není trvalé řešení. Mnohem lepší, byť finančně náročnější, je vykopat studny všude tam, kde se komunity nachází. Dalším zdánlivě malým, ale docela důležitým projektem je vysazování ovocných stromů. Ty zadrží v půdě mnohem více vody a pak slouží i jako zdroj potravy.

Jak se podle vás bude situace ve východní Africe letos vyvíjet?
Netroufám si příliš spekulovat. Protože existují určité dlouhodobé klimatické cykly, víme, že šance na nějaké výrazné zlepšení se dají očekávat jenom stěží. Krize se může naopak dále prohlubovat. Kromě dodávek potravin a pitné vody je tak třeba zabránit tomu, aby se mezi lidmi v uprchlických táborech nezačaly šířit infekční nemoci. Právě proto v těchto dnech probíhá masové očkování dětí proti záškrtu, spalničkám, tuberkulóze a dětské obrně, což jsou nemoci, které tam velmi reálně hrozí.

Hladomor v Somálsku
Hladomor v Somálsku
Více fotek
  • Hladomor v Somálsku autor: Mohamed Sheikh Nor, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2737/273679.jpg
  • Uprchlický tábor v Dadaabu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2741/274096.jpg
  • Somálci čekají na příděl potravin autor: Mohamed Sheikh Nor, zdroj: AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2728/272764.jpg
  • Dadaab - největší uprchlický tábor na světě autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2716/271587.jpg

Jaké jsou další projekty směrem k dětem ze strany UNICEF?
Je důležité zajistit i to, aby děti měly v uprchlickém táboře nějakou školní docházku. A nejde jenom o kvalitu vzdělání, ale i o psychologickou pomoc. To, že děti mají nějaký denní režim, že můžou mluvit s vrstevníky, je také způsob, jak zapomenout na traumata a jak nastolit aspoň pocit normálnosti.
Také tam, kde je velké množství lidí na jednom místě, je i velmi aktuální ochrana dětí před zneužíváním nebo před naverbováním do ozbrojených sil mezi různé rebelské skupiny. Tomu se snažíme zabránit. Nadto i v těchto podmínkách se rodí děti, takže je nutné zajistit, aby porod probíhal v hygienickém prostředí, s pomocí zdravotníka a aby byly i do budoucnosti tyto děti registrovány, což jim dává větší šanci na vzdělání a ochranu před zneužíváním.

Jistě sledujete ochotu zapojit se do řešení krize ze strany mezinárodního společenství. Vyvstává vám z toho nějaká naděje směrem k letošnímu roku a k řešení té krize?
Prvotní odezva je opravdu velká. Doufejme, že všichni splní své sliby a že i tím, že problém bude trvat déle, zájem neopadne, ale že se tam ta pomoc skutečně dostane.

Pavla Gomba (*1974)

  • vystudovala VŠE v Praze, obor Finance
  • 1996: pracovala na obchodním odd. Dánského velvyslanectví v Praze
  • 1997 – 1999: pracovala v Nizozemské obchodní komoře
  • od roku 2000 ředitelkou české sekce UNICEF
  • v roce 2004-2010 člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
  • v roce 2004 vydala knihu Slyšíte nás s příběhy dětí, které poznala během cest po Africe a Asii
  • publikuje články k aktuálním tématům v oblasti rozvojové pomoci

(zdroj: pavlagomba.cz)


(redakčně kráceno)