„Bylo by nádherné být aspoň týden ženská,“ říká Martin Rajniš

Česká republika má díky mladým architektům a architektkám šanci vrátit se na mapu světové architektury. Mimo jiné to dokládají vítězné návrhy soutěže architektů do 33 let Young Architect Award 2011. Jejím patronem byl architekt Martin Rajniš, autor často netradičních staveb z tradičních materiálů. Patricie Strouhalová s ním hovořila v Profilu z 21. září. 

Kdy jste byl naposledy na Sněžce?
Jsou to tak dva roky. Mám hrozné práce. Třeba loni jsme hodně času strávili v Benátkách, kde jsme dělali český pavilon architektury na Bienále. Radši bych se tam podíval víckrát, ale času není nikdy dost.

Nová poštovna na Sněžce
Nová poštovna na Sněžce
Více fotek
  • Nová poštovna na Sněžce zdroj: Galerie Jaroslava Fragnera http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/237/23693.jpg
  • Poštovna na Sněžce zdroj: www.snezka.net http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/455/45411.jpg
  • Bienále architektury v Benátkách 2010 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1934/193379.jpg
  • Bienále architektury v Benátkách 2010 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1934/193378.jpg

Co pro vás architektura a dnes často skloňovaný veřejný prostor vlastně znamená?
Architektura je strašně důležitá věc. Málokdo si uvědomuje, jak na nás architektura působí…

Ale každý jí rozumí…
Ano, vy rozumíte oblékání, všichni rozumíme sexu. A architektuře skutečně všichni rozumí, a ani ti nejlepší odborníci jí nerozumí do té míry, aby se na to úplně dalo spolehnout.
Podívejte, na světě se postaví za rok 7 až 10 milionů staveb, v Čechách jsou to desítky tisíc. Ty stavby musí nabít nějaké formy, musí něco znamenat. Architektura tak o nás nechává naprosto pravdivý záznam. To nejde zfixlovat, nejde to otočit jako obraz.

Ale jestli ty stavby vydrží?
Někdy je docela dobré, zvlášť v dnešní době, dělat stavby, které toho moc nevydrží. Koukněte se, vy jste v baráku, který měl být už dávno pryč, a žijete v jakémsi reliktu zvláštní doby. A, při vší úctě, někdy je na tom zpravodajství vidět, že vám tu není úplně do skoku.

Vy navrhujete domy, kdy chcete, aby v nich lidem bylo dobře. Co je pro vás zásadní v momentu, kdy přistupujete k té práci?
Zásadní? Porozumět tomu, jaký chtějí mít pocit. Nepotřebuju doslova vědět, jak má být velká koupelna, záchod nebo něco takového. Ale potřebuju vědět, na co by se rádi koukali. Jestli chtějí víc, nebo méně světla. Jestli chtějí útulný pelíšek, nebo věc otevřenou do krajiny.

Co vám ti lidé říkají? Podléhají více moderním trendům? Nastudují si to, vidí příklady v zahraničí…
Za námi chodí lidi, kteří od nás už něco očekávají. Kteří chtějí stavby z přírodních materiálů, kteří chtějí stavby dobře a hodně začleněné do přírody. Občas za námi chodí lidi, kteří mají problémy s pozemky, kde se dá obtížně získat stavební povolení nebo územní rozhodnutí. A takovýmto lidem se snažíme na plné pecky pomoct.

Budova od Martina Rajniše
Budova od Martina Rajniše
Více fotek
  • Budova od Martina Rajniše autor: JoVo, zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/261/26099.jpg
  • Detail vily Pavla od architekta Martina Rajniše autor: JoVo, zdroj: JoVo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/261/26092.jpg
  • Stavba Lesovny pro Správu Lesů města Písek podle návrhu Martina Rajniše autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1910/190960.jpg

Hodně spolupracujete s mladými architekty. Čím jsou pro vás motivací? Jejich dravostí a chutí něco dokázat a třeba vás i předběhnout?
To, že mě chtějí předběhnout, mě vždycky rozdráždí. Ale v dobrém slova smyslu. Pořád dělám s lidmi té nejmladší generace. Když máte ateliér, přijdou vám tam lidi těsně po škole. A teď už zažívám třetí generaci. Jsou úžasní, jsou báječní, jsou skvělí. Já je mám rád, zvláště pak holky.

Nedávno jste se zúčastnil konference Křižovatky architektury, kde mohli odborníci svoje názory konfrontovat s mladými architekty. Jak se vyvíjí diskuze s mladými architekty? Co chtějí? Jaké mají podmínky?
Mají drsné podmínky, možná drsnější, než jsem měl já, přestože jsem žil v nejhorším bolševismu. Myslím si, že dělat soutěž mladých architektů (Young Architect Award 2011 – pozn. red.) je strašně dobře. Kvalita jejich návrhů byla bezvadná a všichni, co jsme seděli v porotě, jsme měli dobrý pocit, že je z čeho vybírat. Znamená to, že česká architektura má našlápnuto na to dostat se na mapu architektury.
Co to znamená? Na světě je deset patnáct zemí, které najdete ve všech časopisech o architektuře. Je to třeba Amerika, ale i Finsko, Rakousko a byly to i Čechy, teď už nejsou. Ale tyhle holky a kluci (je to skutečně skoro půl na půl) snad tuhle zemičku v té její kotlince dotáhnou zpátky na mapu architektury. My staří pardálové už na to máme málo času.

Když se podíváte na architektonický návrh, poznáte rukopis ženy architektky?
Skoro ne. Když má někdo větší důraz a pochopení pro detail, jsou to možná spíše ženské. A když je někdo drsně programový, je to spíš chlápek. Ale znám drsně programové ženy a znám spoustu mladých architektů s neobyčejným smyslem pro detail.

Jakou duši architekta máte v sobě vy? Máte tam i kus ženské duše?
No určitě…, aspoň doufám. Dokonce sním o tom, jak by to bylo nádherné být aspoň týden ženská. Takže se to asi o něco opírá. Jsme obecné bytosti.
Jednu věc ženským strašně závidím. Je to těleso v mozku (jmenuje se to corpus callosum), kterým jsou propojeny obě hemisféry a které máte pětkrát tlustší než my. Proto si pořád vedete uvnitř dialog a jste schopné dělat pět věcí najednou a všechny správně, což je pro nás naprosto nedosažitelná věc. Také dokážete řešit iracionální problémy a vcítit se do věcí. To jsou úžasné vlastnosti. Doufám, že svět budoucnosti bude světem žen. Architektuře by to strašně pomohlo.

Zmiňoval jste Finy, Američany, Rakušany. Kde se máme učit? Která země je vám nejblíže?
Mně je nejblíže celá země. Máme se učit tím, že jdeme na procházku a jsme na krásné pasece, že se podíváme na široké moře, že sledujeme západ slunce nebo měsíce. Naším učitelem musí být země, příroda. Z toho musíme čerpat základní prvky toho, co děláme. To si hluboce myslím a jsem rád, že mladí architekti jdou po této cestě.

Martin Rajniš (1944, Praha)
Vystudoval Fakultu architektury ČVUT 1962-69. Působil v legendárním libereckém architektonickém studiu SIAL. Roku 1986 založil DA studio. Patří mezi spoluzakladatele Komory architektů. Se spoluautory postavil například Obchodní dům Máj na Národní třídě (1975), pavilón na Světové výstavě ve Vancouveru (1986), Poštovnu na Sněžce (2007). Je spoluautorem rodinných domů, vil, výstavních pavilónů a administrativních budov. Při své práci klade důraz na přírodní materiály a skloubení architektury s přírodou.


(redakčně kráceno)