„Slovensku se vrací jeho důvěryhodnost,“ říká Iveta Radičová

Minulý týden v úterý neschválila Národní rada Slovenské republiky rozšíření eurovalu. Kromě zděšených a odsuzujících reakcí světového tisku to znamenalo i pád vlády Ivety Radičové. V opakovaném hlasování pak ve spojení se svým největším rivalem Robertem Ficem rozšíření eurovalu schválila, podmínkou však bylo vyhlášení předčasných voleb. Ty se uskuteční 10. března 2012. O blížící se recesi, regulovaném bankrotu, nutnosti společných řešení i vnitropolitické nejistotě hovořila Iveta Radičová v Interview ČT24 z 18. října. Moderoval František Lutonský. 

Jak jste prožila ten poslední týden?
To by bylo dlouhé povídání. Podstatnější je vysvětlit, proč se stalo, co se stalo. Stojíme dnes před závažnými rozhodnutími, jak čelit velmi rozsáhlé a šířící se krizi v eurozóně a v Evropě. Na jedné straně stálo moje principiální přesvědčení a tří koaličních partnerů, že krize nemá národní řešení. A že i se skřípajícími zuby je nutné přijmout společný, nadnárodní, mechanismus, který zabezpečí regulovaný bankrot zemí, které k bankrotu spějí. Vůči tomuto postoji stál jiný principiální postoj, že tento mechanismus není potřeba a že je nutné spustit spontánní kolaps některých bank, finančních ústavů a států. Takový spor se dal řešit jediným způsobem, a to hlasováním o důvěře vlády, což je standardní mechanismus zakotvený v Ústavě Slovenské republiky.

Komentář Lidových novin z 13. října 2011:
Iveta Radičová by měla být pro většinu Evropské unie – a nejen té, která platí eurem – hrdinkou roku a možná i desetiletí. Radičová dokázala to, co by dokázal jen málokterý evropský politik, a to vzdát se moci pro dobrou a zásadní věc, jakou je záchran eura.


Před rokem slovenští poslanci odmítli půjčit peníze zadluženému Řecku. Teď jste musela obhajovat vyšší záruky pro Řecko. Některá evropská média to komentovala tak, že jste hrdinka, že jste obětovala svoji kariéru pro pozici, kterou jste až tak úplně hájit nemusela, že jste se postavila vlně protievropského populismu.
Necítíte trošku úkorně, že řecká vláda, která dál neplní podmínky pomoci, oproti vám stále zůstává na svých místech?
Minimálně šest měsíců se zoufale snažím občanům Slovenska vysvětlovat, že nerozhodujeme o zárukách pro Řecko. Dnes rozhodujeme o mechanismech regulovaného bankrotu. O tom, jestli budou mít státy kontrolu nad krachem bankovních institucí konkrétního státu či států, anebo nebudou. Z hlediska budoucnosti Slovenska, ale i dalších malých zemí v Evropě, otevřených ekonomik, je třeba mít takovýto proces pod kontrolou. Takže vůbec nemluvíme o Řecku. To je zásadní omyl. Mluvíme o mechanismech regulovaného bankrotu.

Když se před rokem dohadovaly obrysy eurovalu, všichni se zavazovali, že budou dodržovat pakt stability, tedy jakési rozumné hospodaření. Všichni se zavázali připravit regulativy, jak bude možné řídit bankrot státu. A všichni se zavázali, že přijmou reformy, které zkonsolidují veřejné finance. Co se po tom roce tedy stalo?
Pakt stability a růstu se poprvé porušil už v roce 2005. Byly porušeny tři principy, na kterých byla postavená Evropa a eurozóna. A to je pakt růstu a stability, princip no bailout (garance za země, které neplní tato kritéria) a fungování Evropské centrální banky, která neměla přeplácet dluhopisy zadlužených zemí.
Víme, kdo jsou viníci dnešní krize. Finanční instituce, bankovní sektor, nezodpovědné vlády, ratingové agentury a mnozí akademičtí ekonomové, kteří za nemalé obnosy potvrzovali, že jsou finanční instituce v pořádku. Nyní je však doba na to, abychom nastavili nové principy fungování eurozóny a Evropské unie, aby se porušování pravidel nemohlo opakovat. Jinak se totiž z mechanismu, který spustil kdysi Ronald Reagan deregulací finančních institucí, nikdy nedostaneme. A Slovenská republika by měla být při formulování těchto nových zásad, aby byly garancí ne ekonomického sestupu, ale případného ekonomického růstu. Pane redaktore, my dnes hledáme mechanismy, jak zabránit recesi.

Když říkáte, že u toho všeho Slovensko musí být, pojedete na víkendový summit Evropské unie, nebo nepojedete?
Upřímně odpovím, že nevím. Dnes mi telefonoval pan Barroso, jsem v kontaktu s představiteli jednotlivých států. Premiéři se mi ozývají, telefonují, zjišťují situaci. Mají se přijímat další důležité mechanismy, protože na zabránění recese je už jen pár dní. Proto by tam měla mít Slovenská republika zastoupení.
Je to v rukách pana prezidenta, já jsem v každém případě na jednání připravena. A pokud by se v pátek pan prezident rozhodl odvolat vládu, měl by jejím vedením pověřit někoho nového a ten by měl odjet na summit.

A jel by tam se stanoviskem, které je v tuhle chvíli připraveno pro vás?
Stanovisko není úplně připravené, situace je příliš hektická. V pátek večer se sejdou ministři financí eurozóny, takže poslední rozhodnutí a návrhy se budou formulovat ten večer, možná v noci. Na jednání v neděli pak budou na stole možnosti rozhodování, ale i naše vlastní návrhy. Určitě se bude diskutovat proces a možnosti schvalování jednotlivých rozhodnutí v rámci eurozóny. To je problém, na který před několika týdny Slovenská republika ukázala.

Existuje přímo nějaký návrh slovenské vlády, který jste připravena na summitu v Bruselu obhajovat?
Slovenská republika od začátku prosazuje proces regulovaného bankrotu, účast soukromého sektoru, vyvození zodpovědnosti vůči zodpovědným institucím. A prosazujeme rovněž tvrdé sankce vůči těm, kteří neplatí svou daň za porušování pravidel.

Když se zaměřím opět na Řecko, prosazujete jeho větší kontrolu, kdy by v podstatě výměnou za pomoc ztratili Řekové část suverenity?
Mechanismus eurovalu jsme schválili v srpnu roku 2010. Zaručili jsme se například za pomoc Irsku a bylo to velmi dobré rozhodnutí. Pomoc pomohla, Irsko se vzpamatovává. Takovýchto rozhodnutí bude potřeba ještě více.
Pro nás je podstatné, že jsme součástí širšího společenství, že máme chránit společnou měnu a přijímat rozhodnutí, aby ostatní země nepadaly důsledkem dluhové nákazy. Třeba francouzská vláda se už vyjádřila, že své banky si zachrání sama a nebude na to používat vzniklý mechanismus eurovalu. A takto postupují i ostatní země. Takže když dojde k regulovanému bankrotu Řecka a více bank, měl by euroval zabránit tomu, aby nákaza postihla i banky v jiných zemích a aby se to promítlo do nárůstu nezaměstnanosti. Například když padla banka Lehman Brothers, na Slovensku v krátké době přibylo 140 tisíc nezaměstnaných.

Na Slovensku se potýkáte s velkou nezaměstnaností. V Národní radě je návrh státního rozpočtu. Také řešíte, kdo vlastně povede vaší zemi dál do předčasných voleb. Vy sama stále nevíte, jestli pojedete na zmiňovaný summit do Bruselu. Čekáte, že vás prezident v pátek odvolá?
Podstatné je, aby do 10. března, kdy budou předčasné volby, byla na Slovensku vláda, která má mandát na velmi důležitá rozhodnutí, a to ve třech rovinách. První rovina je mít mandát vyjednávat a dále jednat v Bruselu. Druhý rozměr je státní rozpočet. Pokud nedojde k dohodě o státním rozpočtu, bude pro stabilitu státu důležité, aby vláda byla schopna přijímat opatření v rámci rozpočtového provizoria. A třetí rozměr se týká toho být připravený na případné přijímání protikrizových opatření.

Komentář SME z 12. října 2011:
Sulíkovým ne eurovalu (záchrannému fondu) na delší dobu kočí šance provádět reformy. Tato koalice byla místy komplikovanější, než bylo příjemné, ale posouvala zemi správným směrem – osekával možnosti krást, šetřila, demokracii nevnímala jako nutné zlo.   


Mandát k jednání s Bruselem, schvalování státního rozpočtu, vypořádat se s krizí. Myslíte, že by to zvládala úřednická vláda?
Problém je, že na Slovensku je na to málo času – předčasné volby budou už 10. března. Taková vláda přitom musí požádat o důvěru Národní radu. Bez širšího konsensu ale nemá šanci na úspěch. A jednotlivé politické strany se už vyjádřily, že takové vládě šance nedávají.

Mimochodem, co toto dění na Slovensku udělalo s myšlením a se vztahy uvnitř vaší strany?
Neudělalo to se vztahy ve straně vůbec nic, protože vyjednávají a jednají předsedové politických stran a rozhodnutí je nyní v rukách pana prezidenta.

Ptám se na to, protože Robert Fico v rozhovoru pro deník SME řekl, že teď nasedne do auta a vrátí se až na jaře před volbami, že ho v podstatě nezajímá, jak si to teď koalice vyřeší. Víte, jak těch pět měsíců strávíte vy?
Robert Fico řekl kromě jiných věcí například i to, že nikdy nebude sedět jako opoziční poslanec v parlamentu a vykřikovat na vládu. Takže nevím, jakou větu mám brát vážně.
Můj zájem a zájem mých partnerů je jednoznačný – mít pokryté ústavní právo moci tak, aby to neublížilo důvěryhodnosti Slovenské republiky. Po neschválení eurovalu byly v Evropě i ve světě články o Slovensku hrozné, děsivé, s přívlastky „černá ovce Evropy a světa“, „černá díra“ a podobně. Dnes se důvěryhodnost vrací a bez důvěryhodnosti nemáte šanci udržet ekonomiku. A zájem každého zodpovědného politika je, aby jeho země byla pro Evropu a svět důvěryhodná.

Iveta Radičová (*1956, Bratislava)
Socioložka a politička. Spoluzakladatelka VPN (Verejnosť proti nasiliu). Studovala v Oxfordu. Z pozice ředitelky Sociologického ústavu ji v roce 2005 přizval do své vlády Mikuláš Dzurinda na místo ministryně práce a sociálních věd. V roce 2006 vstoupila do SDKÚ-DS (Slovenská demokratická a kresťanská únia - Demokratická strana). V letech 2006-2009 byla za tuto stranu poslankyní v Národní radě SR. V březnu 2009 kandidovala na prezidentku SR, skončila druhá za Ivanem Gasparovičem. V dubnu 2009 se dobrovolně vzdala poslaneckého mandátu kvůli tomu, že hlasovala za nepřítomnou poslankyni. V roce 2010 se stala premiérkou koaliční vlády stran SDKÚ-DS, KDH, Most-Híd a SaS Richarda Sulíka. Ten nakonec stál za jejím pádem z 11. října 2011.  


(redakčně kráceno)