Skončila výroba tříkolky s plátěnou střechou

Praha - Populární velorex byl původně malosériovou výrobou bratrů Stránských. Po ukončení výroby tříkolových velorexů se vyráběly ještě čtyřkolové velorexy, které však slávy svých tříkolových předchůdců nikdy nedosáhly. Tříkolová vozítka lze najít už v počátcích automobilismu, trojici kol měl i první samohyb Karla Benze z roku 1885. Brzy se ale ukázalo, že dvoustopá vozidla jsou mnohem praktičtější a cesty tak ovládly čtyřkolky. Poslední vozítka s plátěným potahem se vyrobila v listopadu 1971. Velorexy je možné najít po celé Evropě, několik jich jezdí i v Asii, v Americe a jeden dokonce v Austrálii.

Mojmír a František Stránští se k vývoji svého dopravního prostředku dostali díky motocyklu, respektive kvůli nepohodlí, které přinášela jízda v sedle za špatného počasí. Bratři měli k dispozici potřebné zázemí, provozovali dílnu zaměřenou na opravy motocyklů, jízdních kol či kočárků. První „káru na ose“ - odtud původní název tříkolek Oskar - dali dohromady v roce 1943, až do konce války se ale jednalo spíše o experimenty. Při nich sourozenci přišli například na to, že díly z jízdních kol jsou pro potřeby motorové tříkolky příliš subtilní, a tak nakonec používali na podvozek hlavně díly z motocyklů.

První malou sérii tříkolek Oskar vyrobili bratři Stránští v roce 1945, a při její stavbě použili různé motory - stopadesátku „čezetu“, dvestěpadesátku Jawa a dokonce i původně stacionární motor o objemu 300 ccm. Na potah pak namísto původního montérkového plátna začali používat koženku, která se během dalšího čtvrtstoletí stala poznávacím znamením tříkolek. Ty se na trhu udržely i přesto, že v době znárodňování průmyslu končil jeden tradiční český výrobce vozidel za druhým.

Českotřebovští bratři totiž své vozítko začali nabízet jako dopravní prostředek pro invalidy. Samozřejmě ale nemohli působit jako soukromí podnikatelé a na samém počátku roku 1951 proto vstoupili do do Velodružstva v Hradci Králové, pod jehož křídly už výroba motorových tříkolek zůstala až do konce, od roku 1952 se navíc přesunula do Solnice v Orlických horách.

Osud se ale k bratřím Stránským zachoval macešsky. Nejprve se v lednu 1954 zabil starší František a o rok a půl později musel Mojmír opustit kvůli neshodám s vedením družstvo, které tak nadále vyrábělo tříkolky - od roku 1954 nesoucí jméno Velorex - samo. Jedno vozítko, které bylo oficiálně určeno invalidy a vztahovaly se na něj daňové úlevy, stálo v té době 10 650 korun, přičemž zhruba čtvrtinu ceny dostávali zdravotně postižení od státu.

0Hadrák, hadraplán, hadroplet, netopýr nebo prchající stan. To jsou jen některé přezdívky známého velorexu. Původních velorexů vzniklo zhruba 15 tisíc kusů, existuje ale i model o čtyřech kolech. Více se tzv. hadrákům věnuje pořad Retro


I bez přímé účasti otců velorexů tak pokračoval vývoj tříkolky. Nejdůležitější změnou byl nový motor, původní „dvěstěpadesátku“ z Jawy nahradil v roce 1963 o 100 kubíků větší motor ze stejné továrny, proti motocyklové pohonné jednotce byl ale lehce upravený, měl například elektrický startér.

Ani silnější motor ale nezabránil morálnímu zastarávání tříkolky, které urychlil i houstnoucí provoz. V listopadu 1971 tak dílen vyjel poslední tříkolový velorex. Na jeho slávu se sice pokusilo navázat čtyřkolové vozítko, těch ale za dva roky vzniklo jen 1 380 (tříkolek bylo přes 15 000 a polovina skončila v zahraničí). Pak se výroba velorexů definitivně zastavila a továrna se zaměřila na výrobu přívěsných motocyklových vozíků. Ty ale nedosáhly takové proslulostí jako tříkolky, proslavené i díky filmu Vrchní prchni!

Před více než rokem vznikl nový model velorexu a společnost Motoscoot jej nabízí pod označením Velor-X-Trike; původní značku si totiž zaregistrovala jiná firma. Původní dvoutaktní motor Jawa nahradil čtyřtaktní agregát od Hondy s výkonem přes 150 koní, na přání zákazníka může být vozítko osazené i motorem jiné značky, například dvouválcem Ducati. Výkon ani maximální rychlost výrobce neudává. Nejnovější vůz bude ale na rozdíl od svých předchůdců spíše raritou pro pobavení bohatých nebo vysněným kouskem pro sběratele. Jeho cena má začínat na půl milionu korun.