Brno - Masarykův okruh dnes zažil nevšední závody. Svůj jezdecký um tam ovšem místo profesionálních závodníků předváděli nevidomí a slabozrací. Třiapadesát mužů a žen s velmi slabým zrakem nebo zcela slepých si tam zkoušelo, jaké to je řídit auto. Mohli zjistit, jak snadno se člověk dostane na krajnici i kolik času je třeba na zastavení vozu z vysoké rychlosti. Akci uspořádalo brněnské TyfloCentrum.
Nevidomí řidiči kroužili po Masarykově okruhu
„Nápad vznikl před mnoha lety, kdy si pár lidí u piva řeklo, že by si chtěli zkusit tuto akci zorganizovat. My jsme nápad vzali za svůj. Není to jenom kvůli tomu, aby si hendikepovaní zajezdili, ale aby zkusili, jakou má auto brzdnou dráhu“, řekla ředitelka Tyflocentra Hana Bubeníčková.
„Člověk lidem, kteří jezdit můžou, tajně závidí. Je to něco jiného, když jedete jako spolujezdec, nebo za volantem,“ řekl účastník Pavel David. Zrakové obtíže má od narození, ale zbytky smyslu mu zůstaly.
Reportáž Lukáše Pfausera (zdroj: ČT24)
„Byl jsem z toho trošku nervózní, ale dobrý. Když jsem ještě viděl, řídil jsem starší auta bez posilovačů. Tohle bylo o hodně citlivější,“ doplnil Pavel Pelán.
Další z účastníků Josef Stiborský je zcela slepý a jízdu si také vyzkoušel. „Samozřejmě jsem si vždycky dovedl představit, co znamená třeba zařadit určitý rychlostní stupeň. Když to člověk má zvládnout všechno v praxi během zhruba deseti minut, tak to není vůbec jednoduché,“ řekl. Podle něj potřebuje člověk odvahu, aby vyrazil, nevěda kam. „První dojmy byly opravdu velice zajímavé, nemůžu říct, že v prvním momentě vysloveně pozitivní. Ale když to potom odezní, tak je to opravu zážitek velice silný,“ dodal.
Podle Bubeníčkově je pro lidi bez zraku nejobtížnější jet rovně. Automotodrom je podle ní pro podobnou akci velice vhodný, silnice je tam široká, navíc na krajnici je nanesený hrubý povrch. Když na něj řidič najede, cítí vibrace. I kdyby krajnici přejel, najede na trávu.
Nevidomí jezdí většinou až osmdesátikilometrovou rychlostí. Někteří ale na rovinkách překročí 120 kilometrů za hodinu. To, že nevidí, má podle nich i výhody. „Instruktor říkal, že nevidomé obdivuje. Řídili citem, rychlost tam nevráželi násilím, ale byli citliví na spojku. Poslouchali také motor a správně přeřazovali,“ řekl David.
Na okruhu dnes jezdili lidé, kteří mají slabý nebo vyhaslý zrak od narození, i ti, kteří o něj přišli. Na jízdu se prý velice těšili. „Po obdržení e-mailu s nabídkou možnosti si to znovu zkusit jsem po těle pocítil jakési mrazení, pod nohama patky pedálů a v dlaních kůži volantu. Moc bych si přál, abych se dostal mezi oněch padesát, kterým to umožníte,“ napsal jeden z nich.