S prvními u nás transplantovanými játry žije už 29 let

Brno - Před třiadvaceti lety zachránili Miroslavu Zemánkovi chirurgové z Fakultní nemocnice U svaté Anny život. Transplantovali mu poprvé jeho nemocnou ledvinu. O pár let později přišlo i na její výměnu a zároveň s ní mu museli transplantovat i další nemocný orgán - játra. Šedesátník Zemánek je z Tišnova stejně jako třiašedesátiletý přeborník Josef Mynář - vůbec první pacient u nás, kterému lékaři úspěšně transpantovali játra. Pracoviště, které podobným způsobem pomohlo již tisícům pacientů, letos oslaví dvacet let své samostatnosti. Právem se přitom brněnské Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie řadí k nejlepším v republice.

Cesta brněnské kardiochirurgie k dnešním celkem 27 tisícům operací ale rozhodně nebyla jednoduchá. „Ještě v roce 1984 bylo tehdejší kardiochirurgické oddělení nejhůře vybaveným pracovištěm svého typu v celém Československu. Chyběly nám základní přístroje, neměli jsme monitory, plicní ventilátory, infúzní dávkovače. Na toto období vzpomínáme jako na středověk kardiochirurgie,“ vzpomíná lékař Petr Němec, dnešní ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie.

První transplantaci ledviny přitom v tak špatných podmínkách provedli brněnští lékaři úspěšně už v roce 1972. A první pacient s transplantovanými játry v Československu z roku 1983 žije dodnes. Jmenuje se Josef Mynář, je mu 63 let. Kdyby mu ale lékaři před 28 lety nevyměnili játra, do dvou až tří měsíců by zemřel. Od té doby žije plnohodnotný život a slaví druhé narozeniny, vždy 2. února. Lékařům je velmi vděčný: „Každé ráno si je připomínám a děkuji. Dělám vcelku všechno, zahradničil jsem na zkrácený pracovní úvazek a hodně se věnuji myslivosti. Chodím cvičit, secvičoval jsem skladby na spartakiády, na slety a jsem pořád v pohybu. To je asi na to nejlepší recept.“ Na tehdy unikátní zákrok, který ho zachránil, se přitom lékaři připravovali 14 let, během kterých si transplantaci vyzkoušeli na 140 prasatech.

Video Rozhovor s Petrem Němcem, ředitelem kardiovaskulární a transplantační chirurgie
video

Rozhovor s Petrem Němcem, ředitelem kardiovaskulární a transplantační chirurgie

Světu nestačíme hlavně v dárcovství orgánů od živých

Pionýrské doby brněnského pracoviště už jsou ale dávno pryč. Dnes je jedním z nejlépe vybavených kardiochirurgických a tansplantačních center v České republice. Po IKEM Praha je na druhém místě v srdečních operacích a transplantacích životně důležitých orgánů. Má k dispozici čtyři operační sály, komfortně vybavená lůžková oddělení. Na svém kontě má přes 1700 orgánových transplantací, z toho téměř 400 srdcí, více než 400 jater a téměř 1000 ledvin.

Česká transplantologie obecně je přitom na světové úrovni nejen z hlediska úspěšnosti, ale také její dostupnosti pro pacienty. Z tohoto pohledu předčí ČR takové země, jako je Německo. Například relativní počet transplantací srdce byl v roce 2009 v ČR 7,6 na 1 milion obyvatel, v Německu 4,4 na 1 milion obyvatel. V ČR se již po několik let pohybuje počet transplantací kolem necelých šesti set za rok, přestože počet výkonů nestoupá, přibývá žijících pacientů s transplantovaným orgánem. Z toho vyplývá, že úspěšnost transplantací se zvyšuje. Pacienti, kteří by zemřeli pro nezvratné selhání orgánu, žijí; mnozí se vracejí ke své profesi, sportují. Kvalita života po transplantaci je nesrovnatelně vyšší než před ní. Snad jediné, v čem za světem Češi zaostávají, je transpantace ledvin od žijících dárců. Čechům se totiž příliš nechce darovat ledvinu. Jsou země západní Evropy a zámoří, kde tento program tvoří až 40 % všech transplantací ledvin, v ČR pouze 8 %.

„Dárců je tak samozřejmě stále méně než příjemců. Čekací listiny, na něž se zapisují ti, kterým už nelze pomoci jinak než transpantací orgánů, jsou závodem s časem. A bohužel se svého náhradního orgánu někteří nedožijí. Čekatelé na srdce ve dvou až třech případech ročně, čekatelé na játra až v pěti případech. Paradoxně ale například těm prvním můžeme dočasně pomoci například umělým srdcem, zatímco pacientům, kteří potřebují nová játra, toho nejsme schopni,“ dodal Němec.

Příběhy se šťastným koncem a novými začátky

Samotná čekací doba na vhodný orgán se pohybuje v řádu dnů, měsíců, ale i roků. K těm, kteří měli štěstí a podobně jako Josef Mynář a Miroslav Zemánek a našli svého dárce, patří i dnes třiadvacetiletá Tereza Beerová z Třeboně. Brněnští kardiochirurgové jí transplantovali srdce v deseti letech. Na dobu před a po transplantaci vzpomíná, jako by to bylo dnes. „Bylo to 13. června 1997. A i když jsem si závažnost svého problému asi jako malé dítě neuvědomovala, pochopila jsem hned po operaci, co se v mém životě stalo. Do operace jsem byla hubené neduživé dítě, které sotva popadalo dech do schodů. S promodralými rty. Cítila jsem se méněcenná. Po operaci se všechno změnilo, mohla jsem začít normálně žít, běhat jako ostatní děti, stouplo mi sebevědomí, začala jsem skutečně žít,“ vzpomíná dívka, která vystudovala obchodní akademii. Dnes žije s přítelem a pomýšlí na rodinu. Snad jen v tomto ohledu si uvědomuje, jak ji může její záchránce - transplantované srdce - omezovat. „Lékaři mi samozřejmě mít děti nedoporučují, ale chtěla bych to zkusit,“ dodala.

Mladí lékaři se do kardiochirurgie nehrnou

Ze světových statistik vyplývá, že v současné době je přežívání transplantované ledviny od žijících dárců v prvním roce po transplantaci až 98 %, u ledvin od kadaverózních (zemřelých) dárců je to asi 93 %. U transplantací od žijících dárců je průměrná doba funkce ledviny až 20 let, u transplantací od kadaverózního dárce 8-12 let.

Tereza Beerová patří k cca 5500 lidí, kteří žijí v Česku s některým z transpantovaných orgánů. A stejně jako ona doufají v normální život. Že jim ten jejich orgán vydrží. Výsledky transplantací všech orgánů se významně zlepšily od osmdesátých let minulého století jednak zdokonalením metody odběrů a uchování orgánů i operační techniky, především však vývojem moderních léků (imunosupresiv), které modifikují imunitní systém tak, aby organismus příjemce neodmítl „cizí“ orgán. Imunosupresivní léčbu musejí všichni pacienti, kteří žijí s transplantovaným orgánem, užívat po celý život. Na trvalém a pravidelném užívání závisí funkce transplantovaného orgánu.

Na zájmu o kardiochirurgii zase závisí osud pacientů. Bohužel studenti medicíny se do kardiochirurgie nehrnou. „Je to příliš náročný obor. Není to o 8,5 hodinách pracovní doby, musíte být k dispozici v podstatě 24 hodin denně. Musíte být fit, být připraven strávit u operace hodiny, mít pevnou ruku i mysl. A tak zatímco dříve jsme museli mladé lékaře spíše odhánět, dnes je spíše naháníme,“ prohlásil šéf centra Němec.

Petr Němec, ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně
Petr Němec, ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně
Více fotek
  • Petr Němec, ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2428/242712.jpg
  • Transplantace jater autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/794/79312.jpg
  • Transplantace srdce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/650/64909.jpg
  • Umělé srdce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2284/228316.jpg
  • Tereza Beerová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2428/242705.jpg