Zámek v Lysicích láká na výstavu loutek, letos už podruhé

Lysice – Největší expozice českého spolkového a rodinného divadla nabízí pohled na tři desítky divadel se sériemi loutek. Postavy čertů, vodníků, princezen a dalších pohádkových i všedních bytostí pochází ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových. Historické loutky a divadélka z dob od konce 19. století do roku 1950 vystavuje opět po roce státní zámek Lysice. 

Výstava Loutky na zámku nabízí pohled do zámeckého pokojíku, kde jako by právě někdo opustil třicítku divadel a bezpočet loutek a kulis. Loutky od těch nejmenších až po velké marionety jsou dílem různých modelérů a řezbářů, některé exponáty vznikly v dílnách slavných mistrů. K vidění tu je divadélko secesní i biedermeierovské, vedle avantgardních a kubistických kousků. Všechny loutky a divadla kromě jednoho šlechtického ze zámku Kačina, zapůjčeného Národním muzeem v Praze, jsou ze sbírky výtvarnice a režiséra Marie a Pavla Jiráskových.

Loutky na zámku

Výstava probíhá ve velké výstavní síni státního zámku Lysice 1.5. - 31.10. 2011
Otevřeno v otevírací době zámku.

„Exponáty vesměs pocházejí z tzv. zlaté doby českého loutkářství,“ uvedl výstavu majitel sbírky Pavel Jirásek. V dobách konce 19. a počátku 20. století měli lidé více času na řadu kratochvil, z nichž velkému zájmu se těšilo loutkové divadlo. „V této době nesmělo loutkové divadlo chybět téměř v žádné vzdělané rodině. Existovala spousta školních, zámeckých a spolkových divadel,“ popsal tehdejší atmosféru Jirásek. V českých zemích tehdy působily tisíce amatérských i profesionálních souborů, téměř každé město či vesnice měly své vlastní loutkové divadlo. 

Duch českého loutkářství 

Tradice začala u řezaných loutek kočovných marionetářů, kteří putovali od vesničky k vesničce ve vozech a hrávali ve skládací scéně v sálech hostinců. Stávalo se, že byli pozváni s představením i k panstvu na zámek, kde v případě úspěchu bývali štědře odměněni. Někdy si šlechta nechala řezat loutky a malovat kulisy pro vlastní hraní divadla z libosti, jindy loutek užívali s úspěchem učitelé šlechtických dětí. 

Koncem dvacátých let minulého století pravidelně hrálo na území tehdejší Československé republiky přes dva a půl tisíce evidovaných souborů spolkových a školních loutkových divadel. Měla-li každá ze scén pouhých dvacet loutek, pak počet loutek vychází nejméně na padesát tisíc, nemluvě o počtu kulis a jiných částí výpravy.

„Pro loutky proto existoval obrovský a rozsáhlý umělecký průmysl, který nejen vyráběl řezané či modelované loutky, ale také navrhoval a tiskl velmi kvalitní dekorace,“ uvedl Jirásek. České loutkové divadlo bylo známé svojí velkou uměleckou hodnotou. Zatímco v jiných evropských zemích byl fenomén rodinného loutkového divadla vnímán v kontextu hračkářského průmyslu, v českých zemích se na jeho rozvoji podíleli přední čeští výtvarní umělci, od impresionistických krajinářů až po malíře českého kubismu.

Scenérie divadélek oživují pohádkové scény
Scenérie divadélek oživují pohádkové scény