Ostrý spor o předsedu městského soudu v Brně graduje

Brno - Ostrý spor o post předsedy městského soudu se ještě vyostřil. Doporučením výběrové komise se jím sice má stát dnešní místopředseda Aleš Dufek, současná předsedkyně soudu a členka pětičlenné komise ale jeho nominaci odmítla podepsat. Kromě toho, že v době soudcování podnikal v hazardu, totiž podle ní na povrh vyplouvají i další pochybnosti. Neměl totiž problém se hanlivě vyjádřit o oběti znásilnění, která je Romka. Navíc jeho postup při soudním rozhodování zpochybnil nedávno také advokát jednoho z obžalovaných v kauze takzvanných „kapříků“, v níž měl soudce Dufek manipulovat s počty odposlechů.

Celou záležitost by měl podle Komárkové vyřešit ministr spravedlnosti. Právě jemu adresovala své námitky a důvody, proč Dufkův výběr nepodepsala. „Tomu jsem celou věc dala v prostudování s tím, že jsem mu doporučila na místo předsedy městského soudu jmenovat druhého v pořadí vybraného kandidáta,“ vysvětlila stávající předsedkyně Městského soudu v Brně Komárková.

„Soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce soudce kromě výkonu funkce soudce a funkcionáře soudu zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu, a to za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví.“

Dufek sám se k celé záležitosti obšírně vyjadřovat nechce. „Bylo to z nevědomosti, fakticky jsem vůbec nikdy nepodnikal, jen jsem byl zapsán v obchodním rejstříku. A když jsem si to uvědomil, okamžitě jsem se nechal vymazat. Nic víc v tom nehledejte,“ prohlásil Dufek. Pro upřesnění: Dufek od března 1992 do února 1996 působil jako společník ve firmě svého otce Victoriagame, která pronajímala výherní automaty provozovatelům restaurací a heren. Od roku 1994 ale zároveň začal soudit. Takový souběh je přitom v rozporu se zákonem o soudech a soudcích, který kromě například vědecké, pedagogické nebo literární zakazuje jakoukoliv jinou výdělečnou činnost.

„A pokud tvrdí, že nevěděl, že se to nesmí, a ještě ke všemu v takové oblasti, která je tak moc spojena s kriminalitou, nemá v pozici předsedy městského soudu co dělat,“ komentovala tento fakt Komárková.

Za ještě závažnější přitom Komárková považuje Dufkovo rozhodnutí z roku 1996, kdy odsoudil k tříleté podmínce bývalého policistu, který znásilnil prostitutku. Ve svém rozsudku doslova řekl: „Ta žena je prostitutka a musí znát rizika. A navíc, vždyť je to Romka, taková nevzhledná, normální chlap by s ní střízlivý snad ani nešel.“ O případu tehdy vyšel v týdeníku Respekt článek Kateřiny Mahdalové „Zpráva o dobrém znásilnění špatné ženy“, kde autorka mimo jiné upozorňuje na skutečnost, že soudce udělil bývalému policistovi podmínku za „znásilnění, útok na veřejného činitele a alkohol za volantem.“

„Tohle jsem například vůbec nevěděla, ale když jsem to zjistila, bylo mi jasné, že soudce, který takto arogantně pohrdá obětí, není na místě,“ dodala Komárková.

K čemu došlo v případu znásilněné prostitutky

Úředník chomutovské radnice a bývalý náměstek tamního policejního ředitele Vladimír Záruba si koupil služby pětadvacetileté ženy působící v prostituci Stanislavy Bongilajové. Jak píše Respekt, ta "šla sice s usedlým čtyřicátníkem zpočátku dobrovolně, když pak ale odmítla provádět neobvyklé sexuální praktiky, narazila. Přiopilý Záruba jí zkroutil ruce za záda, nacpal ji do kufru auta a vyděšenou k smrti ji nakonec znásilnil. Kolem parku u brněnské právnické fakulty, kde zoufalá žena volala o pomoc, zrovna projížděli městští strážníci, kteří ji spěchali na pomoc. Prchající Záruba do nich najel a jednoho srazil."

A do třetice pochybností by chtěl zasáhnout také právní zástupce jednoho z obžalovaných v kauze „kapříků“, který zpochybňuje Dufkova soudní nezaujatost. Už před osmi lety byl přitom podezřelý z konfliktu zájmů v aféře někdejšího fotbalového klubu 1. FC Synot. Povoloval totiž odposlechy sudích a funkcionářů, přitom sám současně seděl v arbitrážní komisi fotbalového svazu. Tedy organizace, která fotbalové dění v zemi zastřešuje. Samotná komise řeší například majetkové spory jednotlivých celků či hráčů. „ Soudce v kauze fotbalové korupce před osmi lety povolil víc odposlechů, než mu povolil okresní soud. Okresnímu soudu Kroměříž totiž sdělil nepravdivé informace o počtu odposlechů,“ vysvětlil advokát Karol Hrádela, který bude usilovat o obnovu řízení.

A i tenhle fakt hraje Marcele Komárkové do karet. Soudce Dufek považuje obvinění za nesmyslná a předkládá obsažný popis toho, co a v jakém rozsahu povoloval odposlouchávat. Má však také svoje trumfy a je přesvědčen, že jde ze strany Komárkové o důsledky osobních antipatií. „Nemohu bohužel za to, že byla Marcela Kopecká několikrát kárně potrestána za to, že je Městský soud v Brně nejpomalejší v republice, pokud jde o délku jednotlivých řízení,“ kontroval Dufek. A stejně jako Komárková vyzvala jeho, aby rezignoval, vyzval k témuž on ji. Jejich neshody se přitom datují už do roku 2008, nikdo však nechce konretizovat, co za nimi stojí.

Zda Dufek skutečně usedne do čela soudu, není jisté. Formálně - krajský soud, který šéfa nižšího soudu nominuje, si musí poradit s postojem Marcely Komárkové, která odmítla podepsat zápis z jednání komise. Bude to tak nejspíše ministr  spravedlnosti Jiří Pospíšil, kdo do funkce nového šéfa uvede. Druhý v pořadí se ve výběrovém řízení umístil soudce Miroslav Král.

Vydáno pod