Totalita nepřála kostelům, Blanensko si ho ale stejně postavilo

Senetářov – Komunistická strana v Československu nepřála sakrálním stavbám. I přesto se ale v 70. letech podařilo postavit kostel v malé vesnici Senetářov na Blanensku. Stavba, která spatřila světlo světa 11. července 1971, je dnes skvostem moderní architektury. Vysvěcení se kostel svatého Josefa dočkal až po pádu komunismu, v roce 1991. I tak je ale jednou z mála církevních staveb, které se za totality postavily.

Historie kostela odráží absurditu tehdejší doby. Socialistické úřady vůbec nezaregistrovaly, že ideologicky nežádoucí objekt už dva roky roste. Po dokončení stavby, která byla povolena na okresní úrovni a nejvyššími místy nevědomky ignorována, se strhla lavina zákazů, soudů a trestů. Komunistický režim chtěl kostel zpočátku předělat na kulturní dům nebo ho celý zbořit. Zkoumaly se finance, původ materiálu i to, kdo se na stavbě podílel.

Stavba kostela
Stavba kostela

Státní úřady nakonec užívání nového svatostánku povolily pod podmínkou, že nebude vysvěcen. Otevření kostela v roce 1971 bylo dramatické, okolí vesnice uzavřela státní bezpečnost, takže účastníci mše museli parkovat v polích a přijít pěšky. Do Senetářova, který čítá asi 500 lidí, se sjelo kolem 15 tisíc věřících z celé republiky. Slavnostního vysvěcení se kostel svatého Josefa dočkal až v roce 1991 za účasti brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho.

Autorem stavby je architekt Ludvík Kolek

Návrh extravagantní stavby vytvořil za necelé dva týdny. Pro inspiraci sáhl i k Le Corbusierovi, švýcarsko-francouzskému architektovi a malíři, představiteli purismu a brutalismu. Senetářovský kostel z betonu a skla budí svým tvarem podle věřících dojem lodi, která putuje staletími, sbírá věřící lid a veze jej k Bohu. Kolek je také autorem vnitřních úprav. Bílé stěny zdobí vitráže, oltářní stěnu pak triptych v tyrkysové barvě.

Klenotem interiéru je působivá abstraktní křížová cesta od Mikuláše Medka, jednoho z nejvýznamnějších výtvarných umělců. Čtrnáct obrazů zastavení v temných modročervených tónech maloval duchovně založený Medek v době, kdy už byl těžce nemocen. Za druhé světové války si nuceně vystěhovaní obyvatelé vesnice slíbili, že pokud se šťastně vrátí zpět, vystavějí novou kapli. Území mělo totiž fungovat jako vojenská střelnice. Trvalo ale ještě dlouhá léta, než se plán podařilo zrealizovat. Finanční prostředky na kostel svatého Josefa se scházely ze sbírek a darů věřících, občané jej postavili svépomocí.