Soud zamítl odvolání šéfa eskorty, které utekl vězeň

Brno – Brněnský krajský soud zamítl odvolání velitele vězeňské eskorty Vladimíra Vyhnala. Ten byl v červnu prostějovským soudem uznán vinným z nedbalostního trestního činu za to, že jeho dozorcům utekl z eskortní místnosti nebezpečný vězeň Jiří Pešek. Vyhnal musí podle rozsudku zaplatit pokutu 60 tisíc korun, jinak půjde na 300 dní do vězení. U dnešního jednání zopakoval, že se necítí vinen. Po zamítnutí odvolání řekl, že zváží možnost dovolání k Nejvyššímu soudu.

Obhájce Tomáš Grepl dnes u soudu požadoval zproštění viny. „Na veliteli eskorty skončí každá odpovědnost za útěk vězně, za stav eskortní místnosti ale můj klient neodpovídá,“ uvedl. Podle něj potrestání Vyhnala znamená konec jeho profesní kariéry. Podle státního zástupce Jana Slaného se ale s těmito argumenty vypořádal předchozí soud nižší instance. „O špatném stavu eskortní místnosti není pochyb, je to jedna z příčin útěku. Ale pokud by eskorta Peška trvale střežila, pokud by byla přímo v místnosti a sledovala ho, tak by nemohl utéct,“ řekl Slaný. Podle něj ho jako velitele neomlouvá ani to, že v době úteku v budově soudu vůbec nebyl.

Soudce Zdeněk Lukovský potvrdil, že prostějovský soud rozhodl správně. „Věznice jsou budovy, ze kterých lze utéct. Proto máme vězeňskou stráž, která má úprku z budov zabránit. K útěkům v zásadě dochází tam, kde selže služba. Nebylo reagováno na nestandardní situace a dohled byl prováděn rutinně,“ vysvětlil soudce. Nesouhlasil také s tím, že by Pešek utekl ve vteřině. „Vyšroubování části okna mu trvalo celé dopoledne, přestával jen při kontrolách. Jeho chování mělo být kontrolováno tak, aby mu dozorci mohli zabránit v útěku,“ doplnil.

Vyhnalovi hrozil trest v rozmezí dvou až deseti let, soudce však jeho vinu kvalifikoval pouze jako nedbalostní přečin a rozhodl, že Vyhnal má zaplatit pokutu ve výši 60 tisíc korun. Pokud by částku nezaplatil, stráví ve vězení 300 dní.

Vězeň si útěkem prodloužil pobyt ve vězení o tři roky

Jednatřicetiletý vězeň byl spolu s dalšími odsouzenými v místnosti v budově soudu od rána. Dozorci s nimi byli ve stejné místnosti, odděleni jen tenkou stěnou bez dveří. S vězni ale neměli vizuální kontakt, kontrolovat je chodili v přibližně čtvrthodinových intervalech. Podle dozorce Jana Vambery velitel Vyhnal neurčil ten den nikoho, kdo měl mít s vězni neustálý vizuální kontakt. Podle soudce tím vznikla dostatečná příležitost pro to, aby se vězeň pokusil utéct. Druhým důležitým faktorem, který odsouzenému Peškovi pomohl, bylo špatné technické zabezpečení cely.

Krátce po 14. hodině vězeň vykopl mříže na okně, které byly ke stěně připevněné jen hřebíky. Až ve chvíli, kdy železo zařinčelo při pádu na zem, si dozorci všimli, že vězeň utíká. To už ale vězeň stihl vyšplhat po hromosvodu na pět metrů vysokou zeď a utekl mimo areál. Policisté okamžitě uzavřeli všechny cesty z města a rozjelo se rozsáhlé pátrání, byl nasazen i vrtulník. Policejní hlídky pak následujících deset dní prohledávaly opuštěné areály na Prostějovsku i Brněnsku. Muže dopadli po dramatické honičce v centru Brna policisté poté, co projel křižovatku na červenou.