Česko-polské partnerství na poli dějepravné výuky

Využívám tohoto blogu k tomu, abych se podělil o to, čím se zabývám a proč. Vztahy Čechů a Poláků ve 20. století nebyly vždy harmonické, provázely je občasné konflikty či projevy vzájemného nepřátelství. Z nich pak pochopitelně pramenily nejrůznější stereotypy a předsudky ve vnímání sousedů za hranicí. V dějinách obou národů však najdeme také chvíle souznění, solidarty a oboustranného pozitivního ovlivňování.

Smyslem mezinárodních aktivit našeho občanského sdružení PANT je proto především poznání a pochopení blízkých sousedů. Měli bychom být schopni rozpoznat a pojmenovat, co máme společného a z čeho pramení naše rozdílnost. Zdá se nám, že ideálním východiskem pro takové nahlížení jsou nedávné historické události, které výrazně poznamenaly dějiny obou národů.

Proto jsme jako moment společného historického „prolnutí v čase a prostoru“ zvolili československé a polské události dramatického roku 1968. Oba dva komunistické režimy se tehdy ocitly na jedné z dějinných křižovatek. Reformní proces v ČSSR vedl k nečekaným a dříve nemyslitelným změnám v samotné straně, k postupné liberalizaci, živené nadějemi a očekáváním většiny obyvatel, až k fatálnímu dni vojenské intervence vojsk Varšavské smlouvy, celospolečenskému krutému procitnutí a nástupu normalizace. Představitelé polského komunistického režimu byli ve stejném roce také konfrontováni s liberálními požadavky studentů a intelektuálů, mnohdy inspirovanými československými událostmi. Na rozdíl od svých českých soudruhů však udrželi události v Polsku „pod kontrolou“, zasáhli tvrdě proti názorové opozici doma v Polsku, podporovali výrazně vojenský zásah proti „kontrarevoluci“ v ČSSR a nakonec se na této ostudné akci sami vojensky podíleli. Byla to rána pro všechny svobodomyslné občany obou států, jejichž režimy zůstaly totalitní. Protestní sebeupáleníRyszarda Siwce v Polsku, Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka v Československu byla tragickým epilogem, protestem proti nekompromisnímu násilí, pokusem probudit lidi z všudypřítomné beznaděje.            To vše jsme se rozhodli v kostce sdělit studentům na obou stranách hranice ve formě putovní výstavy „Spolu, proti sobě - rok 1968 v Československu a Polsku“.

Výstava je vyvrcholením ročního projektu „Z periferie impéria do svobodné Evropy“, který si v rámci Česko-polského fóra klade za cíl přispět ke sblížení mladých lidí na české a polské straně a seznámit je se společnými riziky, které mohou klíčové pilíře naší demokracie a svobody v budoucnu ohrožovat. Projekt se zaměřuje na pozici a roli Ruska (SSSR), se kterým Čechy a Poláky v novodobé historii pojí zásadní konfrontace a často traumatické střety.

Výsledkem našeho ročního snažení je rovněž stále rostoucí počet metodických a historických příspěvků v polštině a češtině, které vkládáme do česko-polské rubriky na našem vzdělávacím portále Moderní dějiny. V následujících letech budou do tohoto prostředí zařazovány příspěvky reflektující dějiny sousedů za hranicí – české pohledy na události polských dějin a naopak. Věříme, že naše počínání povede k poznání a napomůže zlomit zažité stereotypy ve vzájemném nazírání našich národů.