O všespasitelnosti testů

Ministerstvo školství přichází s dalším nápadem na plošné testování. Po státních maturitách se tentokrát zaměřilo na školy základní a testovat chce v 5. a 9. třídách. Takové testy by podle slov ministra Dobeše měly posunout kvalitu českého školství, pro jeden z českých zpravodajských portálů se pak vyslovil ještě razantněji: „Když to přeženu, tak mentálně retardovaný měl ve starém systému možnost dosáhnout na titul bakalář.“

Nevím, co je přesně myšleno tím „starým“ systémem, ale dovolím si tvrdit, že ani státní maturity, ani plošné testy na základních školách kvalitu českého školství nezvýší. Pokud ji někam posunout mohou, tak zase o stupeň níž.

Je všeobecně známo, že jakýkoliv test degraduje znalosti žáka či studenta na pouhé zaškrtávání možností. Test není schopen odhalit, zda žák/student umí formulovat své myšlenky a názory, zda je schopen argumentovat, komunikovat, pracovat v týmu, analyzovat, pracovat s prameny, odbornou literaturou… Právě tyto dovednosti jsou přitom pro studium na vysoké škole a uplatnění absolventa v praxi klíčové. 

Dalším problémem testů (minimálně těch, které jsme v českém prostředí zatím mohli vidět) jsou formulace otázek. Mnohdy jsou nejednoznačné, zavádějící, a tudíž matoucí. Obvykle na to doplácejí právě studenti, kteří mají přehled a jsou zvyklí nad otázkami zodpovědně přemýšlet, jít pod povrch věcí, tedy mnohdy právě ti schopnější. Jako příklad mohou posloužit státní maturity. Přestože řada odborníků už u cvičných maturit upozorňovala na mnohoznačnost, nepřesnost, dokonce i chyby ve cvičných testech (zejména v historii a jazyce českém), CERMAT kvalitu testů tvrdošíjně obhajoval. Od ředitele společnosti jsme se přitom nedozvěděli, kteří odborníci a na základě čeho vlastně testy koncipovali a jak je CERMAT vůbec vybíral, tedy mimo velmi obecné vyjádření, že „testy vycházejí z platných studijních programů“. Tento fakt tak trochu vyvolává pocit, že to byl zkrátka zase jeden dobrý státní kšeft pro dobré známé… Ti se teď mohou na další drobné do kapsy těšit znovu, neboť testovat se bude i na školách základních, a to hned dvakrát.

Kvalita školství odjakživa stojí a padá s kvalitou učitelů. Dobrý učitel dokáže i s mizernou učebnicí zázraky. Dokáže žáka či studenta motivovat i k látce či předmětu, které dosud nepatřily mezi jeho favority. Kdo má doma školáky nebo studenty, ví dobře, o čem mluvím. Oblíbenost předmětů se totiž u dítěte často odvíjí právě od osoby učitele. Z mého pohledu nejde tedy o to, kolik testů člověk za svou „školskou“ kariéru napíše, ale o to, jak zajistit, abychom na školách měli kvalitní a věci oddané pedagogy. A to nevyřeší jen jejich platy, ale také změna přístupu k financování vysokých škol, které učitele připravují, a také k ohodnocení vysokoškolských pedagogů, které je ve srovnání se základoškolským a středoškolským prostředím mírně řečeno podhodnoceno. Vědecké granty přitom tuto situaci nezachrání. Je totiž třeba otevřeně a nahlas konečně říci, že vysoké školy nejsou jen vědeckými pracovišti a neprodukují jen vědce, ale také odborníky pro praxi – lékaře, sestry, sociální pracovníky, novináře, právníky, inženýry nebo… učitele. Budou-li vysoké školy financovány na základě počtu studentů a absolventů, pak lze jen těžko očekávat, že kvalita na nich zvítězí nad kvantitou.

Na vysokých školách by měla učit elita, která by měla vychovávat nastupující elitu – a takto je potřeba k akademickému prostředí i přistupovat. Nikoli mu ještě diktovat, koho má nebo nemá ke studiu přijmout. Jako dlouholetý učitel vím, že mnohem víc poznám z pohovoru s uchazečem nebo z jeho slohové práce než z jakéhokoliv testu. Test sice učiteli maximálně ulehčí práci, ono je mnohem jednodušší a rychlejší šablonovitě ohodnotit počet správných odpovědí na a, b, c než si pozorně přečíst esej nebo ročníkovou práci, o skutečných dovednostech a schopnostech, nedej bože studijních předpokladech, toho ale moc neprozradí. Plošné testování tak z mého pohledu není jen vyjádřením nedůvěry vůči učitelům na všech stupních škol a jejich zdravému úsudku i vůči školní inspekci, ale i slepou cestou, která z žáků a studentů možná vychová cvičené opice, které budou v mezinárodních srovnávací testech úspěšnější, sešup českého školství dolů, který v posledních letech sledujeme, ale rozhodně nezastaví.