Josef Bican - červenobílá legenda, které nepřála doba

Praha – Zdobila ho vynikající technika, skvělá orientace ve vápně, chirurgicky přesná střela oběma nohama a bezchybná hra hlavou. Pro legendárního útočníka Slavie i československé reprezentace Josefa Bicana nebyl problém vstřelit v zápase třeba sedm gólů. Začínal ve vídeňském Rapidu, vrchol kariéry ale přišel až v pražské Slavii, se kterou získal pět ligových titulů. V žebříčku nejlepších ligových střelců všech dob je před Bicanem jen slavný Brazilec Pelé. Velké červenobílé srdce zradilo populárního „Pepiho“ 12. prosince 2001, slávistická legenda odešla do fotbalového nebe v 88 letech.

K Bicanovi nebyl osud zrovna příznivý, největší úspěchy zažil během protektorátu, kdy fotbal byl spíše na druhé koleji, a góly z této epochy se mu také nezapočítávaly do některých statistik. Vinou administrativních průtahů si také zahrál pouze na jednom světovém šampionátu a československý tým bez velkého kanonýra ve svém středu tak přišel na MS 1938 ve Francii o velkou šanci na obhajobu stříbra. Po nástupu komunistů v roce 1948 upadl v nemilost režimu a celosvětového uznání se dočkal až v 90. letech, kdy se začal umisťovat na předních místech různých anket.

V sešívaném dresu nastoupil k 240 ligovým utkáním, v nichž dal 417 branek, celkem má na svém kontě 655 ligových branek. Čtrnáct branek dal také v rakouském národním dresu, za Československo se ve 14 utkáních trefil dvanáctkrát. Dvanáctkrát se také stal králem střelců nejvyšší soutěže, desetkrát z toho se Slavií. Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS), která Bicana letos vyhlásila druhým nejlepším ligovým střelcem historie, u něj uvádí 518 gólů v 341 zápasech. Pelé sice dal 541 gólů, potřeboval k tomu ale 560 zápasů, takže v průměru na zápas je na tom mnohem lépe slávistická ikona.

Josef Bican překonává brankáře
Zdroj: ČTK

Josef Bican se narodil 25. září 1913 ve Vídni, otec František byl Čech, matka Ludmila měla české předky. Když bylo Bicanovi osm let, podlehl otec následkům zranění z ligového zápasu. S fotbalem začínal v otcově klubu Hertha a kariéru zahájil v Rapidu Vídeň. Debutoval jako osmnáctiletý v derby proti Austrii a šokoval čtyřmi brankami. V roce 1934 se dočkal svého prvního a jediného startu na MS, vstřelil ale pouze jeden gól a Rakousko vypadlo v semifinále s domácí Itálií. Krátce po skončení šampionátu přijeli do Sedlice u Blatné, kde Bican trávil léto u svých prarodičů, funkcionáři Slavie a on jim slíbil přestup, ačkoliv Sparta mu nabízela dvojnásobek.

Rapid však svou největší hvězdu nechtěl pustit a Bican proto přestoupil do konkurenční Admiry, která přestup do Slavie v dubnu 1937 umožnila. V červenobílém dresu Bican nastoupil poprvé na Kladně, ale střelecky ještě vyšel naprázdno. V dalších dvou zápasech zatížil konta soupeřů pokaždé čtyřmi góly a rychle se stal miláčkem fanoušků. Rok po svém příchodu se zasloužil o zisk Středoevropského poháru, celkem se podílel na pěti mistrovských triumfech. Po válce o Bicana projevila zájem řada špičkových evropských klubů v čele s Juventusem Turín, avšak Bican se osudově rozhodl zůstat. Po komunistickém převratu se stali Bican a jeho milovaná Slavia obětí komunistické perzekuce, spásným krokem pro Pepiho byl přestup do druholigových Vítkovic.

Fotbalová Slavia v Bicanově éře
Zdroj: slavia.cz

Železárnám pomohl k postupu do nejvyšší soutěže, kde v jejich dresu vybojoval v roce 1950 svou poslední střeleckou korunu. V roce 1952 přestoupil do Hradce Králové, následující rok se vrátil do Dynama, jak se v té době Slavia nuceně jmenovala. Poslední ligový gól vstřelil v srpnu 1955 Liberci, kariéru ukončil na konci téhož roku jako hrající trenér. Po ukončení kariéry nechtěl „buržoazní modlu“ nikdo zaměstnat, a tak se živil jako dělník, řidič či krmič v zoo. Na počátku 70. let působil v belgickém Tongerenu, který jako trenér vytáhl ze čtvrté do druhé ligy. Na Slavii chodil až do pozdního věku a byl hlasitým kritikem moderního pojetí fotbalu. V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 (Pepibican).

„Bican, Puč a Plánička, z nebe se dívají, jak Slavie válí, Bican, Puč a Plánička, na Slávii jsou hrdí,“ zpívají ve svém chorálu slávističtí příznivci. Na současnost slavného klubu by ale ani jeden z nich nejspíš hrdý nebyl. V říjnu 2011 dokonce ze stadionu Slavie zmizela obří Bicanova fotografie. Klub ji musel odstranit na žádost manželky Jarmily a syna Ivana, kteří se k tomuto kroku odhodlali proto, že se jim nelíbí současné vedení červenobílých.