Praha – Jak zabavit teriéry typu bull a jak změnit pohled lidí na obávané rasy? Tuto otázku si před deseti lety položili Pavel Renner a Daniel Žďárský. Nápad založit speciální organizaci, která se bude věnovat často obávaným plemenům, na sebe nenechal dlouho čekat. Roku 2002 pak vznikla organizace LUCKY BULL TEAM. Zabývá se alternativními sporty pro psy a převýchovou „problémových“ plemen.
Nebezpečný pes? Problém je na straně majitele
„Naší hlavní náplní je psy zaměstnávat v alternativních sportech. Tyto sporty vznikly už v dávných dobách v Americe a k nám byly přeneseny. Ty sporty využívají temperament psů, to, proč byli vyšlechtěni,“ vysvětluje Pavel Renner, jednatel Lucky Bull Teamu.
Pes se to naučí za pár minut, ale majiteli to trvá
Do Lucky Bull Teamu často přicházejí lidé, kteří mají se svým psem problém. Většinou se jedná o nezvládnutí plemene ze strany majitele, tedy handlera, jenž svému psu nerozumí a neumí s ním zacházet. „My pomáháme, aby pes a majitel k sobě našli cestu. Podle mých zkušeností je z devadesáti devíti procent problém na straně majitele. Pes se to na cvičáku naučí za pár minut, ale majitel se to kolikrát učí i měsíce,“ říká Pavel Renner.
GALERIE
Daniel Ždárský zdroj: ČT24
Metoda výcviku či převýchovy probíhá následujícím způsobem. Majitel nejprve obeznámí trenéry s problémem, který se psem má. Dále ukáže, jak on sám se psem zachází a komunikuje. Potom se teprve zvířete ujme sám lektor. „Vezmu třeba do ruky hračku. Nikdy osobně při výcviku nepreferuji žádné fyzické tresty,“ popisuje přístup k tréninku zakladatel Lucky Bull Teamu Daniel Žďárský.
„Stalo se nám v rámci těch 'převýchovných programů', že jsme majiteli doporučili, aby psa daroval někomu zkušenějšímu. Ale opakuji: nebylo to kvůli tomu, že by pes byl špatný. Majitel prostě nebyl schopen se naučit psa zvládnout,“ zdůrazňuje Pavel Renner.
Ekonomika + (zdroj: ČT24)
Určit typ člověka, který je schopen vycvičit teriéry typu bull, není stoprocentně možné. „Znám ze svého okolí vozíčkáře, který dokonale zvládá svého psa, a znám kluka, který má dva metry, váží sto padesát kilo a svému psu nerozumí a nezvládá ho,“ vypráví Renner. Jeden předpoklad ale majitel naplnit musí: „Určitě by měl mít sportovní potenciál, i ten vozíčkář musí vyjet a toho psa protáhnout.“
Byznys o vůli a trpělivé práci
Zpočátku byl tým jasně prodělečnou záležitostí. „Pokud se chceme bavit na téma byznysu, bylo to spíše o našich vkladech, o naší vůli, o naší trpělivé práci. Postupem času se na to nabalovali sponzoři,“ vzpomíná Daniel Žďárský. Až po pěti letech klientela narostla natolik, že se tým dostal na úroveň pokrytí nákladů.
Lucky bull team
Do nákladů je potřeba zahrnout například správu webu, pohonné hmoty, pronájem aparatury a prostorů, počítá Daniel Žďárský. V současnosti, tedy po deseti letech, je Lucky Bull Team již schopný i vydělávat. „To není byznys klasického typu, ať je to chovatelství, nebo pořádání akcí. Pokud člověk toho psa vlastní, tak si nemůže říct: 'mám krizi, nemůžu s ním na cvičák, nemůžu koupit granule',“ dodává Žďárský.
Rovnocenný vztah mezi psem a majitelem nemůže být,
vysvětluje Pavel Renner: „Já jsem jeho vůdce, já ho musím vést a on mě musí poslouchat. To je hierarchie, společnost mezi mnou a psem. Ale to znamená, že si svého psa nesmírně vážím, nesmírně ho obdivuji pro jeho vlastnosti. Pes je připraven za mě položit život.“