„Univerzální lék na rakovinu je sci-fi,“ říká Viktor Brabec

Profesoři Viktor Brabec a Jaroslav Malina z brněnského Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR společně s britským vědci vytvořili a testovali látku, která by se mohla stát základem pro účinnější a šetrnější léčbu nádorových onemocnění. Zároveň tato látka účinkuje i na bakteriální kmeny, se kterými si současná antibiotika už neumí poradit. K vývoji a zavedení nového léčiva do klinické praxe však zbývají ještě roky testování. O nové naději nejen v léčbě rakoviny hovořila s Viktorem Brabcem v Profilu z 10. ledna Patricie Strouhalová. 

Základní látkou současné chemoterapie, takzvaných cytostatik, je platina, která má nežádoucí vedlejší účinky. Co je tou základní látkou u vaší léčby, díky které by chemoterapie měla být šetrnější k pacientovi?
Zatím klinicky nejúspěšněji využívané cytostatika skutečně obsahují atom platiny. Tato cytostatika jsou velice úspěšná z lékařského i komerčního hlediska, ovšem jejich aplikace je spojena s řadou dosti závažných omezení. Tyto látky účinkují jen vůči určitému spektru nádorů. Je tam možnost takzvané získané rezistence – nádory, původně na tyto cytostatika citlivé, se stávají vůči nim rezistentní. A samozřejmě jsou to nežádoucí vedlejší účinky, které jsou nepříjemné pro pacienty. Proto se laboratoře po celém světě zabývají vyhledáváním nových látek, které by tato omezení vyloučily.
Před několika lety jsme se setkali s britskými kolegy a domluvili se, že bychom společně vyzkoušeli určitý typ látek, se kterými jsme pracovali už dříve. S tím, že oni by ty látky připravili a my bychom je vyzkoušeli. Jedná se o látky, které mají takzvanou závitnicovou strukturu a obsahují atomy železa a zinku. Nakonec jsme ukázali, že působí odlišným mechanismem než látky dosud používané. Ale také, že je skutečně reálná šance, že by tyto látky mohly mít lepší terapeutické účinky než současná cytostatika.

V čem by se tedy nemocným ulevilo? V čem by bylo pro tělo jednodušší s tímto lékem bojovat proti rakovině?
Výzkum v tomto směru vyžaduje ještě mnoho úsilí, těžko to teď můžeme předvídat. Ale ze znalosti toho, že tyto látky reagují se složkami buňky a v organismu vůbec zcela odlišným způsobem, je tu naděje, že nežádoucí vedlejší účinky budou potlačeny. Ostatně předběžné výsledky ukazují, že tyto látky nejsou k normálním buňkám toxické, jak je tomu u platinových cytostatik. A že jsou možná selektivně účinné proti určitým typům nádorových buněk.

V jaké fázi toho objevu tedy jste? Jaké experimenty vás čekají?
Předně, všechny mediální upozornění na tento náš objev byly založeny na našem společném článku s britskými kolegy, který vyšel v prestižním časopise Nature Chemistry a kde byla popsána jedna taková látka. V současné době máme celou sérii těchto látek a zkoumáme, zda by některé další látky nemohly být využity pro preklinické zkoušky.
Jako pracoviště akademie věd jsme pracoviště základního výzkumu. Nejsme farmakologové. Takže teď čekáme, zda nám v Británii nebo u nás v tomto pomohou nějaké instituce zabývající se aplikovaným výzkumem.

Vaše nová sloučenina by prý mohla dokázat velmi účinně bojovat proti bakteriím. Kde se vlastně ukázala být účinná v tom boji proti bakteriím?
Zkoušeli jsme různé bakteriální kmeny, na které dosavadní antibiotika účinkují málo nebo vůbec. A ukazuje se, že tato látka tyto bakteriální kmeny zabíjí.

Tato látka by tedy v budoucnosti mohla fungovat jako antibiotika?
Ano, přesně tak. Jak jako antibiotikum, tak jako protinádorové léčivo. Nedávno se na nás dokonce obrátili kolegové z včelařského ústavu někde v Čechách. Měli velký zájem tyto látky testovat na bakteriích, které škodí včelám.

Jak váš výzkum probíhal? Byly chvíle, kdy jste si s kolegy říkal, že tudy cesta nevede, vraťme to nebo úplně toho nechme?
Výzkumem tohoto druhu se zabýváme už téměř 20 let. Vycházíme přitom z pracovní hypotézy, že látky, které vykazují zcela odlišný mechanismus účinku než látky v klinice používané, mají šanci být novými, účinnějšími nebo alespoň alternativními látkami. Máme tedy dlouholetou, metodickou i znalostní, zkušenost, která nám dosti dodává optimismu.

Jak se za poslední roky změnila léčba rakoviny? Kam se posouvají a jak daleko jdou posunout hranice?
Problémem třeba u chemoterapie je cílení chemoterapeutik pouze přímo k nádorům. Místo toho jsou zasaženy i normální nerakovinné buňky, s čímž souvisí nežádoucí vedlejší účinky. Jedním ze směrů, kterým by se proto měla chemoterapie ubírat, je cílení léčiv. V tomto například pokročil výzkum profesorky Říhové s polymerními cytostatiky.
S britskými kolegy se rovněž zabýváme možností využívání metalofarmak ve fotodynamické terapii. Při ní se světlem ozařují pouze nádorové buňky, ve kterých se nachází účinná látka, která byla distribuována po celém organismu. Ovšem tím ozářením se z ní stane látka aktivní a začne působit právě v místě nádoru.

Existuje nebo mohlo by někdy existovat něco jako univerzální lék na rakovinu, nebo je to sci-fi?
To je asi science fiction. Rakovina má mnoho podob a najít nějaký univerzální lék je hudba hodně vzdálené budoucnosti.

Jak prožíváte toto své pracovní období? Co je vaší motivací do další práce? Vaším přáním?
Najít takovou látku, která by cíleně působila pouze na nádorové buňky a byla alternativou za látky, které se v klinice již využívají. Problém je, že uvedení takovýchto látek do klinické praxe, trvá deset patnáct let. Ve Spojených státech na to mají speciální úřad. S americkými kolegy jsme vyvinuli unikátní platinové cytostatikum, které zabírá na široké spektrum nádorů. Jeho klinické zkoušky trvaly ale velmi dlouho. Začínaly například v režimu, který se neukázal jako zrovna optimální, a pak trvalo velmi dlouhou, než se podařilo tu instituci přesvědčit, aby zvolila jiný režim.
V tomto směru máme rozpracováno mnoho projektů a mým přáním je, aby se mi do konce života podařilo aspoň některý z nich dovést do klinické praxe tak, aby byl široce využívaný.

A co se vašeho posledního objevu týče, jak daleko jste s testováním, třeba s testováním na zvířatech?
To my nevíme. To je otázka spíše pro aplikovaný výzkum. Například testování těchto látek na zvířatech je nesmírně nákladná záležitost – jedna experimentální myš stojí spoustu peněz. A třeba naše pracoviště těmi prostředky, které by byly zapotřebí, nedisponuje.

Viktor Brabec (*1944)

Biofyzik. Zabývá se biofyzikální analýzou DNA a jejími interakcemi s protinádorově účinnými farmaky při možném využití na návrh nových léčiv proti rakovině. A metodami molekulární biofyziky pro výzkum nukleových kyselin a jejich interakcí. Je členem Sněmu Akademie věd ČR, slovenské komise pro obhajoby doktorských disertací (DrSc.) v oboru molekulární biologie nebo Českého komitétu pro biofyziku. Jako profesor působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. 


(redakčně kráceno)