Na Provázku vznikla mistrná inscenace o fotografu Tichém

Se zajímavým materiálem vyrukovali v poslední inscenaci Divadla Husa na provázku. Novinka nazvaná Tichý Tarzan s podtitulem Zcizené deníky fantoma erotické fotografie připomíná postavu slavného kyjovského fotografa. A právě osoba Miroslava Tichého, tedy podivína se zanedbaným zevnějškem, obcházejícího plovárnu v Kyjově, kde většinou pořizoval záběry zdejších slečen a žen,  se ve zdařilém scénáři Simony Petrů ukázala skutečně nosnou látkou.

Scénáristka si všímá v nápadité mozaice osudů muže, který se v poledních letech života stal vyhledávanou a médii obletovanou superstar. Kontrast primitivní  fotografické techniky, s níž pořizoval svoje až voyerské záběry, a jeho posléze ceněných snímků nebo také pověst muže považovaného okolím za blázna, šmíráka a alkoholika režisérka Anna Petrželková nijak lacině nezdůrazňuje. Na sklepní scéně Provázku vzniklo mimořádně působivé poetické pásmo, které k sobě přikládá neobyčejně zdařilé scénické obrazy a rýsuje postavu jedinečného podivína, který okolí svým zjevem, pitím a programovým nicneděláním iritoval či přímo odpuzoval.

Petrželkové inscenace má mimořádně silná místa, dokáže pozoruhodně pracovat s časem. V jednom z výstupů Tichý obestoupený dvěma  nahými slečnami – múzami vymáchá ve vývojce kus papíru, aby přímo před zraky publika vznikla fotografie s portréty přihlížejících dívek. Vzápětí se na jevišti přisvítí  a nádherný záběr před diváky nenávratně zčerná. Petrželková v inscenaci nepoužívá kopie Tichého fotografií. Ona si je raději sama inscenuje, k čemuž jí slouží zdařilá výprava Lucie Labajové. Výtvarnice scény i kostýmů postavila do zadní částí jeviště obrovskou ceduli plexiskla, která je upatlaná jako ostatně Tichého výtvary polévané kávou, alkoholem nebo znečištěné a ohlodané myšmi.  Za tímto velký sklem Petrželková nápaditě inscenuje křehké Tichého výjevy. Dvě krásná dívčí těla v miniaturních plavkách jsou tady – podobně jako na Tichého snímcích - vystavována s nenucenou grácií a gradují éros inscenace, s nímž Petrželková mistrně zachází. Erotika a ženské půvaby tady vytvářejí jemný odér inscenace a traktují Tichého jako jemného skrytého obdivovatele těchto vnadů a nikoliv jako úchylného pornografa.  A právě toto sdělení inscenátorů, že Tichý nebyl pošahaným smradlavým podivínem ale absolutně svobodným umělcem pohrdajícím dokonce i vlastní tvorbou, ale libujícím si v neskutečné kreativitě korunuje mimořádně obrazovou inscenaci Tichý Tarzan.

Tichý Tarzan
Tichý Tarzan
Více fotek
  • Tichý Tarzan autor: Jakub Jíra, zdroj: Husa na Provázku http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3218/321724.jpg
  • Tichý Tarzan autor: Jakub Jíra, zdroj: Husa na Provázku http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3218/321722.jpg
  • Tichý Tarzan autor: Jakub Jíra, zdroj: Husa na Provázku http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3218/321721.jpg

Petrželkové plnotučný režijní styl ještě krásně násobí Ivana Hloužková v hlavní roli svérázného fotografa. Toto nezvyklé řešení možná divák zpočátku ani neprokoukne, protože hereččinu tvář halí mohutný plnovous a umaštěná šedivá paruka. Hloužková se se svojí postavou mistrně sžila, její temný hlas ji také neprozradí. A ke scénickému ospravedlnění tohoto řešení, které tady Tichého zaklelo do ženského těla, dojde v okamžiku, kdy tento zarostený stařec odhodí šaty a projde se v plavkách jakoby vlastní fotkou.  Tichého umění se tak najednou koncentruje  a promítne přímo do jeho těla, on sám se stává objektem, které tak rád fotil. A podobně jímavých momentů má Petrželkové povedená inscenace mnoho. Nebojí se také drsnější výjevů, to když Tichý svému objeviteli vrátí katalog vlastní výstavy v prestižním pařížském Centre Pompidou ozdobený vlastním čerstvým lejnem.  Ostatně za „srance“  Tichý svoje fotky označoval a považoval.

Přestože většina zobrazovaných reálných občanů Kyjova v této inscenaci nemá jméno, figurují ve hře vedle Tichého ještě jeho sousedka a jeho objevitel Roman Buxbaum, na jejichž adresu nešetří  divadelníci ani jistými ironickými šlehy. Tento humor dodává inscenaci také jedinečnou kvalitu a představuje plovárenského slídila navíc jako muže, který miloval svobodu, ale byl také jedinečný šprýmař a ze svého okolí si neustále tak trochu utahoval.

Podtrženo sečteno. Na Provázku vznikla mimořádně zdařila inscenace, která publikum uhrane výtečnými dialogy, vizuálně sytým Petrželkové režijním rukopisem a také všemi hereckými výkony, kterým vévodí Hloužková v hlavní roli a je kandidátkou na nějakou divadelní cenu.  Tichého Tarzana by zájemci o inteligentní a nápadité divadlo neměli minout.