Bata Shoe Foundation a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně pořádá 30. ledna na pražském Žofíně veřejnou debatu s nositelem Nobelovy ceny míru profesorem Muhammadem Yunusem. Jde o druhou z baťovských přednášek na téma „Zodpovědný kapitalismus“. Podstatou tohoto cyklu je odkaz Tomáše Bati a Tomáše Bati juniora, že podnikatelská činnost nemá sloužit jen podnikateli samotnému, ale také společnosti, ze které vzešel, která jej obklopuje. O zodpovědném kapitalismu hovořila v Profilu z 19. ledna zakladatelka Bata Shoe Foundation Sonja Baťová. Ptala se Patricie Strouhalová.
„Musíme lidi naučit, jak zacházet s penězi,“ říká Sonja Baťová
Čeká vás tady setkání a diskuze na téma, jak budovat a zlepšovat životní a pracovní podmínky pro lidi. Jde o návrat starých baťovských hodnot. Jak by to mělo podle vás vypadat, aby to fungovalo třeba i u mladých lidí? Aby nechtěli pouze vydělávat peníze? A aby byznys sloužil společnosti, ze které vzešel?
Tohle je nesmírně důležité téma. Naše rodina je velice ovlivněna prací Tomáše Bati ve 30. letech 20. století, protože pro něj byli největším kapitálem lidé. A sloužit společnosti pro něj bylo poslání. Snažil se posilovat zákonnost státu, zabezpečit lékařskou péči. Zkrátka aby všechno co dělá, také sloužilo společnosti. Nejde jen o akcionáře. Jde i o jiné podílníky, zaměstnance, zemi, celou společnost.
Zodpovědný kapitalismus by měl lidem pomoci pochopit, že pokud provozují nějakou podnikatelskou činnost, není to jen pro jejich vlastní kapsu. Pokud si totiž povede dobře celá ekonomika, bude lépe nám všem.
Budoucnost vidíte ve funkčnosti experimentální ekonomie, která pomáhá v místech světa s extrémní chudobou. Jsou poskytovány mikropůjčky chudým. Jak to vlastně funguje?
Mikroúvěry, náš řečník, profesor Yunus, o tom bude hovořit, umožňují například mnoha ženám z venkovských oblastí vydělat si vlastní peníze. Tyto ženy prodávají produkty přímo rodinám ve vesnicích, což vytváří malou podnikatelskou činnost. Podnikat můžete ale nejrůznějšími způsoby. Nejen prostřednictvím mikroúvěrů. Yunusovi lidé se snaží mladým lidem vštípit, jak je možné zahájit v podstatě jakoukoliv podnikatelskou činnost. Mladí lidé totiž nemohou jen čekat, až pro ně někdo vytvoří pracovní místo. Doba průmyslové revoluce, doba obrovských továren pro tisíce lidí, už je za námi. V budoucnosti tady bude mnohem více drobných podnikatelských jednotek, které budou schopné lidem nabídnout práci.
Takže má smysl a lze poskytovat půjčky chudým lidem. To je tedy ten budoucí dynamický ekonomický sektor?
Věřím, že mladí lidé by měli být vzděláváni v základní ekonomice, například jak vynakládat peníze. Když jsem byla dítě, mohla jsem utratit jen to, co jsem měla v bance. Dnes je ale ten postoj úplně jinačí. Lidé si kupují věci, ale ty peníze v bance nemají, kupují si na dluh. A to není správné. Zkrátka musíme lidi naučit, jak šetřit a jak s penězi zacházet. Nejde tady jen o vlády, které utrácí nad svoje poměry, ale také o rodiny. Mnohé z nich se dostávají do strašných situací a hrozně těžko se jim pak pomáhá.
Tomáš Baťa pro svoje dělníky zaváděl ve 30. letech povinné spořící účty. Nutil dělníky, aby si ukládali peníze stranou a měli na vzdělání svých dětí. To je něco, k čemu bychom se měli vrátit. Jde o mentalitu – nejde jen o to, že žijeme dneškem a všechny peníze utratíme, musíme přemýšlet do budoucna.
Tomáš Baťa přemýšlel, zajímal se o lidi, s kterými pracoval, chtěl znát jejich názory. Je to podle vás věc, která se obecně vrací a měla vracet do podnikání? Která by měla patřit k dobré vybavenosti šéfa, který chce dobře řídit svoji firmu?
To jste trefila hřebíček na hlavičku. Je strašně důležité, aby dobrý šéf měl kolem sebe tým. On musí být spíše vůdcem týmu a motivovat lidi kolem sebe, aby s ním sdíleli jeho vize. Pokud jsou lidé motivováni, jsou pak rádi v práci. Práce je uspokojuje a není to jenom zátěž od devíti do pěti. To je stav, kterého bychom se měli snažit dosáhnout. Spousta lidí se vzdělávalo v Baťových školách ve Zlíně a byli nadšeni. Odjížděli do rozvojových zemí, velice tvrdě tam pracovali a zakládali nové filiálky. Cítili se jako misionáři, prostě toužili něčeho dosáhnout. Pokud máte v životě správnou motivaci a to, co děláte, děláte rád, pak vlastně nepracujete. Je to spíš zábava, legrace.
Vedle mužů jménem Baťa byla i celá řada silných žen. To je i vás případ. Je to výsada žen být po boku silných mužů a svým způsobem se stát ještě silnější?
Ženy to někdy dělají spíše takovým rafinovaným způsobem, ne tolik silou. Myslím, že ženy jsou velice tvrdé a odhodlané. Někdy to může být problém, když má žena rodinu a má s dětmi vlastně druhou povinnost. Tomu se ale utéct nedá, žena ty děti vychovat musí.
Jinak dnes na zodpovědných místech vidíme stále více žen. Jsou na čelních pozicích v hierarchii států a podniků. Myslím, že problém nerovnosti pohlaví není něco, co bychom nedokázali porazit.
Vaší velkou životní láskou byla architektura. Vracíte se k ní? Čím si ji naplňujete?
Zbožňuji design a miluji architekturu. Chtěla jsem se stát architektkou, ale pak jsem se rozhodla se provdat. Dopadlo to tak trošku jinak. Podílela jsem se na konstrukci některých továren. V Torontu jsem zbudovala muzeum a v současné době se snažíme vypracovat projekty na trvale udržitelné město, mělo by to být něco jako malý Baťov.
Tohle jsou věci, které samozřejmě ponesou ovoce až za mnoho let. Je strašně krásné, když můžete neustále sít semena, která vypučí a vyrostou, a svět je potom lepší.
Sonja Baťová (*1926, Curych)
Vystudovala architekturu na Spolkové vysoké škole technické v Curychu. V roce 1946 se vdala za Tomáše Baťu, spolu obnovili firmu Baťa. V roce 1979 spoluzaložila Bata Shoe Foundation, v roce 1995 stála u vzniku Bata Shoe Museum. Je členkou správní rady Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Byla vyznamenána nejvyšším kanadským řádem „Order of Canada“.
(redakčně kráceno)