V Újezdu u Brna přibyly další dva byty pro lidi bez domova

Újezd u Brna - Další dva byty pro lidi, kteří se dostali do životní tísně a ocitli se bez střechy nad hlavou, zřídil Újezd u Brna. Město už nechtělo trpět bezdomovce potulující se po ulicích, a tak pro ně v roce 2008 postavilo ubytovnu, kterou nyní ještě rozšířilo. Každý, kdo zde bydlí, musí dodržovat přísná pravidla a platit za ubytování. Zdravé nájemníky vedení radnice úkoluje veřejně prospěšnými pracemi.

Budovu koupila obec od zkrachovalé firmy a přebudovala ji na ubytovnu. Bydlení zde získají jen ti, kteří pro obec pracují nebo jsou schopni platit nájem třeba z invalidního důchodu. Za jeden den se tady platí 90 korun. Funguje zde také provozní řád a na nástěnce visí rozpis úklidu. „Lidé, kteří tady bydlí, nejsou bezdomovci v pravém slova smyslu. Velká část zůstala bez bydlení, bez peněz a potřebuje pomoct překlenout těžké životní období,“ tvrdí starosta obce Jan Hradil.

Doposud zde žilo osm lidí. Pro velký úspěch ubytovny se město rozhodlo zvětšit její kapacitu. Přístavba se dvěma novými byty město stála 600 tisíc. Jeden z nich už má i obyvatelku. Majitelka bytu, ve kterém paní Jarmila Suchomelová bydlela, po ní chtěla údajně neúměrně vysoký nájem, který důchodkyně nebyla schopná ze svých příjmů platit. Ze dne na den se musela vystěhovat.

„Jsem strašně ráda, že mně pan starosta takhle vyhověl a že mně dávají k dispozici tenhle malý byteček,“ říká s dojetím. Dnes si mohla poprvé projít prostory, ve kterých stráví příští měsíce a možná i roky. „Myslím, že se mi tady bude určitě líbit,“ tvrdí.

Vedení města nelituje jediné investované koruny - ubylo totiž drobné kriminality, násilí a nenávisti lidí vůči bezdomovcům.

V ubytovně našla střechu nad hlavou i životního partnera

Bývalé účetní Heleně Koláčkové z Brna se po návratu z nemocnice, kde prodělala náročnou onkologickou operaci, obrátil život vzhůru nohama. „Ukradli mi doklady a někdo je - doteď nevím jak - zneužil k podvodu. Když jsem přijela domů, zjistila jsem, že mi exekutor prodal dům,“ vypráví se slzami v očích.

Nemocná a bez střechy nad hlavou mohla skončit na nádraží. Měla ale štěstí a místo toho se dostala do ubytovny v Újezdě u Brna. Žije zde už od roku 2008 a byla dokonce prvním z jejích dvou obyvatel. Potvrzuje, že je zde šťastná a nic jí nechybí. Dokonce si mezi spolubydlícími našla i životního partnera.

„Co člověk potřebuje k životu? Klid, aby měl nějakou jistotu, že na něj nebude pršet, tady je teplinko, voda teče, nikdo na mě neřve. A když dojde k nějaké rozmíšce mezi spolubydlícími, že třeba neuklízí, jak bych si představovala, to už dnes hážu za hlavu,“ mává paní Koláčková rukou.