„Papežova neomylnost se nevztahuje na politiku,“ říká František X. Halas

Poválečná obnova Francie byla spojena i s obnovou duchovní, kterou měl také reprezentovat nový překlad bible. Práce na něm byla svěřena Jeruzalémské biblické škole, instituci věnující se vědeckému zkoumání biblických pramenů. Během deseti let vznikl velice přesný překlad doplněný rozsáhlým poznámkovým aparátem. Díky svým kvalitám byla Jeruzalémská bible přeložena do angličtiny, němčiny, francouzštiny nebo polštiny. Česká verze začala utajeně vznikat na popud Dominika Duky v roce 1980 a jejího překladu se ujal František Xaver Halas a jeho žena Dagmar. Přestože valnou většinu překladu se podařilo dokončit už během komunistického režimu, definitivní česká verze vyšla až v roce 2009, tedy téměř po třiceti letech. Hostem Pavly Pilařové v pořadu Před půlnocí z 27. ledna byl historik a bývalý velvyslanec ve Vatikánu František Xaver Halas.    

Váš otec se za první republiky a také za války choval jako aktivní komunista. Záhy byl ale tím režimem zklamán. Jak jste tatínka vnímal?
Pamatuji si takový výjev. Zřejmě v momentu, kdy to Beneš Gottwaldovi podepsal, jsem byl u tety a ta řekla, komunisté vyhráli. Tak jsem si řekl, to je báječné, a šel se podívat, co tomu říkají rodiče. Tatínek zničený, maminka zničená, dědeček, starý komunista, se nad takovýmto vítězstvím rozplakal. Takže to bylo trošku zvláštní.

Františku Halasovi bylo vyčítáno, že podporuje katolíky. Myslíte, že byl věřící? Že to byla pravda?
Byl především hledající. A jedno z toho hledání dopadlo na mě. Přál si totiž, abych v dětství nepřišel o poezii náboženství, kterou sám velmi prožíval. Ohlasy toho jsou rozesety po celém jeho díle. Takže mě nechal pokřtít, ačkoliv byl sám bez vyznání. Křtil mě jeho známý, významný kněz, literární historik Josef Vašica.

To jsou kořeny vaší víry. Křtem ale víra nezačíná?
S tou poezií náboženství v dětství to šlo báječně do okamžiku, kdy jsem si všiml, že mě rodiče posílají do kostela, ale sami tam nechodí. Z toho byla obrovská vzpoura. Asi na devět let jsem církev opustil, dokonce jsem ji svým způsobem nenáviděl. Ovšem potom, kdy mi bylo velice těžko, jsem volal k Pánubohu, prosím tě, já, už nemohu dál, tak jestli jsi, tak se mi nějak projev. A on to udělal.
Jako vědec jsem zůstal skeptikem. Vždy jsem vážil možnost, že to byla nějaká autosugesce. Ale ať dělám, co dělám, ten hlas byl odjinud, ten nebyl ze mě, zevnitř.

Vaše víra je spjata s vaším životem. S vaší ženou jste třicet let překládali Jeruzalémskou bibli, pustili jste se do toho na popud Dominika Duky. Proč tolik stál o to, aby byla přeložena do češtiny?
On je členem dominikánského řádu, který stál u kolébky původní francouzské Jeruzalémské bible. Dominikáni založili a vedli v Jeruzalémě biblickou školu (škola byla otevřena 15. listopadu 1890 – pozn. red.), která se snažila o vědecké zkoumání bible. Po druhé světové válce se na ni obrátili z Francie s tím, že by potřebovali katolický překlad bible, který by stejně dobře živil víru věřících, jako uspokojoval vědeckou a odbornou zvědavost. A protože se toto vědecké dílo velmi povedlo, vedlo to k myšlence, že by se dalo převést i do dalších jazykových verzí. Před českým překladem tak vznikl překlad anglický, německý, španělský nebo italský.
Dominika Duku k nám pak někdy v lednu 1980 přivedl otec Stanislav Krátký, biskup tajné církve. Nejdříve jsme na ně s manželkou vysypali všechna proti, kterých se nám zdálo hodně. Ono překládat bibli není jen tak. Když ale tento atak vydrželi, pomaličku jsme začali říkat, jak by to asi šlo, a nakonec jsme se v to uvázali.

Toto vydání bible obsahuje tedy kromě samotných biblických textů i texty další?
Obsahuje to velice inteligentně vypracovaný poznámkový komentář, který napomáhá k porozumění. Na velice malé ploše se totiž podařilo soustředit maximální počet informací. A kdo se seznámí s klíčem, jak se k těm informacím dostat, najde v té bibli nevyčerpatelný pramen poznání.

Původní biblický text jste překládali z francouzštiny?
Jsou možné dvě cesty. Můžete jako podklad k překladu použít francouzský text a pak ho zkontrolovat podle originálních jazyků. Nebo to udělat naopak. My jsme zvolili tu první cestu. Jeruzalémští otcové vypracovali velmi přesnou terminologii, kterou lze přenést do češtiny a tím i ducha Jeruzalémské bible i určitý pohled na bibli.

Bible se většinou překládají z hebrejštiny, aramejštiny nebo řečtiny. Nemůže dojít k nepřesnostem, pokud se bible překládá do jednoho jazyka a z něj pak ještě do dalšího?
Dokázali jsme, tedy především moje žena, která je románský filolog, rozeznat dvě skupiny odchylek textu Jeruzalémské bible od textu běžného. Jedna je vlastní francouzskému jazyku, takže jsme na ni vůbec nedbali a šli jsme po české tradici. Druhá je neobvyklá i ve francouzském jazyce, a to jsme pokládali za přínos interpretace Jeruzalémské biblické školy a přejímali jsme ji. Teologický dohled nad tím měl otec Dominik Duka, já jsem dělal technickou redakci a manželka zajišťovala francouzskou interpretaci.

Někdy se říká, že Jeruzalémské bible je katolická. Neměla by bible být pro všechny církve, pro všechny lidi?
Není to konfesionální, ale spíše technické označení. Pokud jde o Nový zákon, na něm se shodnou všechny křesťanské církve. Ovšem co se Starého zákona týče, tam už se neshodovali samotní Židé. Existovali totiž dva kánony, palestinský a alexandrijský. Alexandrijský, jde o překlad bible do řečtiny, což byla tehdy i pro Židy liturgická řeč, měl ovšem některé spisy navíc. Ty se v kralické bibli nevyskytují od jejího třetího vydání. V případě ekumenické bible tam nejsou, pokud je pro protestanty. V případě, že je pro katolíky, jsou tam jakožto takzvané deutrokanonické knihy.

Spolupracovali s vámi na překladu alespoň částečně nekatoličtí biblisté?
Přímo nikoliv. Byli jsme ale ve velice přátelském poměru, vyměňovali jsme si zkušenosti. Moje žena jednou řekla panu Luklovi (Josef Lukl Hromádka, protestantský filozof – pozn. red.), že styl pěti knih Mojžíšových jí připadá jako pentateuch balvanovitý. On ji na to řekl, že jeho přítel zase mluví o balvanech pojmů.
Byl to tedy přátelský vztah k jiným překladatelům. Nešlo o soutěž. A pokud ano, tak jenom o to, jak kdo víc a věrněji poslouží Božímu slovu. Nám nešlo o nic jiného než o službu.

Může být překlad zároveň výkladem? Nehovořím o parafrázovaných překladech, ale o těch klasických.
Asi může. Jen nemnohá slova (osobní zájmena – můj, svůj, nebo slova jako otec, matka) mají ve všech řečech stejný významový rozsah. Už různá adjektiva mají v každém jazyce různé odstíny a je pak potřeba zachytit ten nejpřesnější. Moje paní k tomu říká, že jsme neestetizovali, protože přesnost je věrnost a věrnost je krása.

Překladatelé bible hovoří často o tom, že se modlili, aby byli také inspirováni Duchem svatým, a že k překladu přistupovali s velkou úctou, aby text nijak nezkreslili. Jaké pocity a dojmy jste měl při práci na tom překladu vy?
Vede to k velké pokoře zejména před výkony našich předchůdců. Jestliže se totiž člověku podaří objevit něco navíc, je to proto, že stojí na jejich ramenou. Objektivně dokonalý překlad biblického textu ovšem není možný, protože vždy je třeba si ujasnit cíl, o který jde. Je třeba možno dělat úplně doslovný překlad, aby ho někdo mohl použít, když se bude učit hebrejsky.
My se domníváme, že se náš cíl se nám podařilo splnit. Utvrzují nás v tom i ohlasy, že je to čtivý překlad. Dávali jsme si totiž velký pozor, aby text měl přirozený český slovosled. Na to dříve až tak nedbalo, takže toto je určitá modernost. Jinak jsme se velmi drželi tradice ve slovníku nebo v podobě vlastních jmen, protože jsme nechtěli dělat nic moc nového.

Studovat bibli je něco jiného než ji překládat. Došel jste při jejím překladu jako věřící k nějakým osobním poznáním?
To přišlo vlastně až poté. Když bylo konečně všechno hotovo, oddechl jsem si a řekl jsem, teď konečně mohu tu bibli číst, nevidět jen stromy, ale celý les. Asi tak.

Působil jste devět let jako velvyslanec ve Vatikánu. Jak vzpomínáte na to období, kdy jste se setkával s papežem Janem Pavlem II.? Jak jste ho vnímal jako člověka?
Měl veliké charisma a k lidem se uměl často přiblížit tak, že měli pocit, že jsou na světě jenom oni a Svatý otec.
Samozřejmě jsem byl velice rozechvělý, když jsem k němu šel poprvé. Oslovil jsem ho francouzsky, oficiální diplomatickou řečí Vatikánu, a on mě okamžitě přerušil a řekl mi, pane velvyslanče, mluvte česky, já budu mluvit polsky a budeme si rozumět jako s panem prezidentem Havlem.

Jak vidíte Vatikán a jeho vliv na světovou politiku? Jak to vidíte v kontextu toho biblického „co je císařovo, patří císaři, co je Božího, Bohu“?
Sám jsem o tom hodně přemýšlel, protože hned na začátku mé mise mně nějací mladí katolíci položili trochu rozzlobenou otázku „Nač potřebuje mít papež svůj vlastní stát?“. Dospěl jsem k tomuto: papež nepotřebuje svůj stát proto, aby vládl, ale aby nebyl ovládán. Církev na sebe bere tyto věci, které jsou pro její duchovní poslání zdánlivě vedlejší a které ji někdy i zatěžují, kvůli své vlastní svobodě. To je ten nejvyšší dar, jaký může mít.

Nakolik může papež jakožto hlava církve zasahovat do politiky jiných států nebo se vyjadřovat k politickému dění? Myslíte, že je to správné?
Pokud se vyjadřuje ke konkrétním věcem, je to vždy po velkém rozvažování a s krajní opatrností. Spíše vytyčují určité zásady a kritizují, když jsou tyto zásady porušovány. Například Jan Pavel II. nebojoval přímo proti komunismu. Ale tlačil na to, aby se dodržovala lidská práva obecně. Nejen svoboda náboženství. Byl to nepřímý politický tlak, ale ve skutečnosti to bylo velice účinné.

Je to tedy spíše z křesťanského hlediska, než že by se tím církev politizovala?
Lze to těžko rozdělit. Nemůžu být napůl vědec a napůl věřící, jsem jeden celek. Zrovna tak tvoří kolikrát jeden celek věci politické a duchovní. Důležitá je opatrnost, aby se nesměšovaly věci, které mají zůstat oddělené.

A to máte pocit, že se neděje?
Nikdo není bez chyby. Vždy se zdůrazňuje, že papežova neomylnost se naprosto nevztahuje na politiku.

Byl jste ve Vatikánu, překládal Jeruzalémskou bibli, učil jste. Jak vám bylo, když jste s manželkou dokončili práci na Jeruzalémské bibli. Třicet let je dlouhá doba, nebylo to, jako když odejde dítě z domu?
Je to tak. Ovšem těch třicet let nebyla jenom Jeruzalémská bible. Valnou většinu práce jsme stihli udělat za totality, kdy jsme měli čas. Pak už čas nebyl.
K tomu mohu říct jednu takovou anekdotu: Jedním z lidí, kteří věděli o tom utajovaném překladu, byl spoluvězeň Dominika Duky, Václav Havel. Když jsem byl potom u pana prezidenta jako nově jmenovaný velvyslanec, ptal se mě, co dělá Jeruzalémská bible. Řekl jsem mu, že kdyby nebylo sametové revoluce, pokračovali bychom rychleji, ale přesto zaplaťpánbůh za ni.

Na čem teď pracujete?
Dokončuji překlad velice zajímavé monografie o Bílé hoře mého mladšího přítele, profesora Sorbonny Oliviera Chalinea. On umí česky, je profesorem středoevropských dějin. Pak mám pořád v plánu psát svoje vzpomínky, protože pamatuju leccos i na tatínka, což by mohlo lidi zajímat. A pak bych rád připravil nové vydání své knihy Fenomén Vatikán, rozšířené o pontifikát Benedikta XVI.

František Xaver Halas (*1937, Praha):

Diplomat, emeritní profesor historie a církevních dějin, syn básníka Františka Halase. Působil v Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského v Praze (1960¬-1967), v Kabinetu pro dějiny Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, dnes Masarykova univerzita (1967-1990). Po pádu komunistického režimu se stal prvním velvyslancem ve Vatikánu znovu demokratického Československa a poději České republiky (1990-1999). V té době také mohl poprvé konečně začít přednášet. V letech 1999 až 2000 působil na teologické fakultě v Olomouci. Od roku 1980 pracoval se svou ženou Dagmar na překladu Jeruzalémské bible. Je autorem knih, které se zaobírají církevní historií a mezinárodními vztahy (Fenomén Vatikán, Vztahy mezi státem a církví z hlediska jejich mezinárodního rozměrů a další).


(redakčně kráceno)