Pozorovat svět i po smrti - největší oční banka je na Srí Lance

Kolombo - Na Srí Lance vyrostla největší oční banka na světě. Většina místních si přeje, aby po jejich smrti lékaři využili co možná nejvíce jejich orgánů pro transplantaci. Podle místního buddhismu tak budou žít dále a zároveň pomůžou druhým - což je ještě důležitější.

Na operačním sále jsou v době naší návštěvy připraveni dva pacienti. První je starý šedesát tři let a čeká na transplantaci rohovky v pravém oku. O vlastní rohovku přišel kvůli komplikacím po odstranění šedého zákalu.

Druhým pacientem na sále je mladý muž, kterému do očí vystříkla kyselina při nehodě v práci. Ten dostane kmenové buňky. „Odeberu kmenové buňky z jedné oblasti a přenesu je jinam. Pak to sešiji,“ vysvětluje postup operace oční chirurg Samintha Amaratunge.

Oba pacienti mají společného dárce, který zemřel stejného dne ráno. Oko mu doktoři vzali před pěti hodinami. Maximální lhůta je osm hodin po smrti. „První pacient je slepý na jedno oko, tak vezmeme štěp a jeho zrak se obnoví. Druhý pacient má jen jedno oko a na něj nevidí. Dáme mu štěp, který jeho zrak obnoví,“ říká Samintha Amaratunge.

Někteří se ptají, zda mohou darovat oko za života

Na Srí Lance žije dvacet milionů lidí, většinou velmi chudých, kteří mají za sebou téměř čtvrtstoletí občanské války. Díky buddhistické víře a prožitému utrpení jsou zvyklí si vzájemně pomáhat. „Je úžasné, že něco takového dělají tady u nás. Navíc i velmi chudým lidem,“ raduje se jeden z pacientů Tony Motha. V registru dárců je dnes na 900 tisíc lidí. Darovaných očí je proto mnohem více, než místní zdravotnictví potřebuje. Lékaři jich na 60 tisíc posílají do 57 zemí světa, kde je očí nedostatek.

Dárci s odběrem očí po smrti počítají již za života. Líbí se jim představa, že budou moci i nadále pozorovat svět. Darováním orgánu si navíc dle své víry zajišťují šťastný život pro další reinkarnaci. „Jde o kulturní a náboženskou otázku. Většina lidí na Srí Lance jsou buddhisté a chtějí pomáhat druhým. Občas se dokonce někteří přijdou zeptat, zda mohou darovat oko ještě za života. Když jim řekneme, že to nejde, jsou velmi zklamaní,“ říká ředitel Národní oční kliniky Sisira Liyanage.

Chirurg Hudson Silva uchovával oči doma v mrazáku

S nápadem na oční banku přišel poprvé před padesáti lety oční chirurg Hudson Silva. Trápil se nedostatkem rohovek pro své pacienty. V té době se totiž odebíraly jen z těl vězňů po vykonání trestu smrti. Těch bylo ale velice málo v porovnání s nemocnými. Už v padesátých letech proto založil nadaci a oči od dárců uchovával doma v mrazáku.

Příbuzná lékaře Silvy Nalini de Silva vzpomíná. „Pracoval pro vládu a ta mu nedovolila oči uchovat. Pak se dostal k pacientům na ulici. Pod lampou odebíral mrtvým oči a okamžitě operoval živé. Zahraniční lékaři mu pomohli, protože oči také potřebovali, ale nikdo jim je nedaroval. Díky němu se dostali k tomu, co potřebovali.“

Právě Silva poslal první rohovku pacientovi do jiné země, roku 1964 odcestovalo v pytlíku s ledem na palubě letadla do Singapuru. Silvovi kolegové na Srí Lance však rohovkám od dárců nevěřili a snažili se jeho experimenty zastavit. Trvalo ještě mnoho let, než byla jeho transplantační metoda uznána. Dnes je srílanská oční banka největší na světě. Západní chirurgové se však často bojí jejích služeb využít - problémem je především nedůkladné testování na HIV a další vážné nemoci.