Věčný začátečník

Svoji první přednášku jsem měl na vysoké škole před pěti lety. Tehdy ještě jako zástup, poté „občasník“, který si mohl vybírat, co za téma z dějin animovaného filmu studentům představí. To víte, že jsem tahal z rukávu své oblíbence, jinak bych kromě trémy zápasil ještě s nevědomostmi.

Jakmile přišel čas mého postupného ubytovávání na vysokoškolské půdě, oblíbenci docházeli a já se musel na hodiny učit více, než se učili studenti na mé zkoušky. Žil jsem v bláhovém přesvědčení (pak naději), že až uplyne první… až uplyne druhý… třetí školní rok, budu mít hodiny pěkně připravené v podobě prezentací a „nakoukáno“ tolik filmů z dějin animované i hrané tvorby, že ten rok příští si potykám s Klidem a už mě bude čekat pouze prohlubování znalostí.

Ptám se, kde se stala chyba (ne že by mě jeden kolega učící na základní škole nevaroval). Rok co rok připravuji zcela nové materiály, prezentace postupně mažu a nahrazuji novými, abych po dvou letech zkusil místo nich učit za pomoci myšlenkových map. Pravděpodobně za to může nadšenectví mladíka – mít to co nejzajímavější, lepší, zkrátka inovovat, inovovat a inovovat. Možná jde ale o syndrom začátečníka, bůhví.

Být začínajícím pedagogem mi na jedné straně svazuje ruce. Jak jinak nazvat status, kdy se člověk teprve rozkoukává, učí se učit nebo také mluvit a mít respekt? Současně mám ale větší volnost. Pročítám odbornou literaturu, blogy se zkušenostmi učitelů z celého světa, weby o kreativitě a moderních technologiích. Jsem studnou, do které se teprve voda dostává - a jako bych měl nárok něco pouze odzkoušet či udělat malý přešlap (aspoň tedy doufám…).

A jako začátečník vnímám, jak studenti pedagogický sbor berou (a naopak). A jak byrokratické povinnosti mohou vytěsňovat ze škol důraz na výuku. Už jen tím, že učitelů berou chuť a energii. Myslím, že se dnes pedagogové a studenti vzájemně potřebují víc a víc.
Posluchači se zájmem nám totiž dávají zapomenout, že jsme součástí systému, který bohužel v Česku nefunguje dvakrát povedeně. Představují i smysl, proč vlastně svoji práci děláme - a že má cenu rok co rok inovovat způsob výuky, vyladit podklady a dohánět znalosti.

A věřím, že kvalitní pedagog (kéž bych jím někdy mohl být) zase může být studentům nápomocnou rukou při cestě k rozvinutí osobnosti. Já jsem teprve u startovní čáry, ale i tak mě to neskutečně těší…