Ministerstvo obrany musí platit nájemné za bunkry

Brno - Nečekané výlohy zřejmě čekají Ministerstvo obrany. Lidem, na jejichž pozemku stojí armádní bunkr, musí na základě jejich žádosti platit nájemné v řádu stokorun ročně. Částka nevelká, stát se ovšem bojí, že jeden takový případ vyvolá lavinu dalších žádostí – stejných bunkrů jsou totiž v republice tisíce.

Kdysi měly chránit, dnes jsou však spíše Achillovou patou státu. Jeden z takových bunkrů - objektů lehké obrany - stojí také na pozemku Michala Kincla. Zbourat jej nesmí – patří totiž armádě. Zvolil proto jinou možnost. A uspěl. „Vyzval jsem Ministerstvo obrany k úhradě dluhu z titulu bezdůvodného obohacení. Za jeden rok se jedná o částku asi jeden tisíc korun a v podstatě se jedná o platbu za nájemné,“ říká Michal Kincl.

Podobných malých pevností stojí na pozemcích soukromých vlastníků zhruba tisícovka. Kdyby stejný nárok uplatnil každý, zaplatí za ně ministerstvo obrany nájemné v řádu milionu korun ročně. Armáda už k dnešku eviduje šest takových nájemních smluv. A stát hledá cestu, jak rostoucí počet zastavit.

„Pokud tyto bunkry jsou na pozemku, který není náš, tak se snažíme domluvit s majitelem, ideálně mu je bezúplatně převést,“ uvedl mluvčí ministerstva Jan Pejšek.

Mnozí nevěděli, že kupují pozemek s bunkrem

Pozemky, na kterých pevnůstky v třicátých letech minulého století vznikly, armáda buď vykoupila, nebo vyvlastnila. Jenomže kvůli utajení je nikdy nezanesla do katastru. „Když nahlédneme do katastru, tak tam ty bunkry samozřejmě nenalezneme. A z toho pak pramení problémy,“ říká zástupce ředitele Okresního archivu Zlín Pavel Šrámek.

To ale případ Michala Kincla není - otevřeně přiznává, že pozemek s bunkrem koupil záměrně. „Koupil jsem ho z důvodu, abych ukázal i ostatním majitelům pozemků cestu, která se jim právě otevřela,“ prozradil Kincl.

Stavbou objektů lehkého opevnění - takzvaných „řopíků“ - reagovala československá vláda na nástup Adolfa Hitlera k moci. Systém pevností kopíroval československé hranice. Podle některých historiků byl dokonce důmyslnější než slavná Maginotova linie.


Další možností armády, jak hromadné vyplácení nájmu za dnes už zbytečné bunkry zastavit, je demolice. Ta by však – vzhledem k silné železobetonové konstrukci pevnůstek – stála mnohonásobně víc.