Šestice mužů hraje na Provázku o lásce

Nejslavnější milostná tragédie světa inspirovala v Divadle Husa na provázku scénáristu a režiséra Jiřího Jelínka k vytvoření sedmdesátiminutové revue, v níž ohledávají nejrůznější podoby lásky. Inscenace Romeo, Julie a já dala prostor sextetu herců, kteří si tady střídají mužské i ženské úlohy. Z půdorysu věhlasné Shakespearovy hry Jelínek zachoval figury obou mladých milenců a znesvářenost jejich rodin. Mezi Romea a Julii také vstupuje potměšilá milenka Róza, která pase po Romeovi a dělá zamilovanému páru problémy a naschvály. Tato dívka v podání Tomáše Sýkory nakonec svoji sokyni i jejího milého otráví.

Jelínek se ovšem Shakespearem inspiroval jen velmi volně. Ostatně ze hry Romeo a Julie zazní v představení sotva pár veršů. Tady se totiž hraje zejména o fantazii diváků i aktérů představení. Výsledkem je jakési rozverné pásmo, které ale nepostrádá i jakési temnější valéry a místy připomíná vystoupení rozjařené klučičí kapely. Výsledek navíc hodně určuje scéna, kterou tvoří dvě desítky vyřazených ledniček, které herci místy používají jako svérázné hudební nástroje. Vystupující jsou nastrojení ve speciálních bílých kombinézách, které připomínají ochranné obleky chemiků. Aby bylo zdůrazněno, že tady se na pohlaví nehraje, doplňuje tento androgynní look ve druhé půli večera jakási ženská bolerka a hercům se na nahých ramenou ukazují také průsvitná ramínka, která jsou výsadou jisté části dámského spodního prádla.

V této komedii ale nejde o nějakou prostou travestii, kdy se má publikum bavit jenom tím, jak švandovně se herci pitvoří v ženských rolích. Téma láska je zde podáváno sice v jistém groteskním oparu, ale ohledáváno je zcela vážně. Tady se na pohlaví místy nehraje a je vlastně i jedno, jestli vystupující představují muže či ženy. Vznikl bezmála kabaret, v němž není nouze o jakési animované loutkové výstupy, love songy a náročné pohybové výkony přítomných. Ti občas musejí zdolávat vysokou scénografii, v níž jsou použité i více než dvoumetrové ledničky. Laciné výtvarné řešení využívající vlastně vyřazené přístroje ze sběrného dvora je nejen ukázkou šetřivé práce Kamila Bělohlávka, ale lze jej také chápat jako jistý ironický komentář k finančním škrtům v rozpočtu divadla.

Romeo, Julie a Já
Romeo, Julie a Já
Více fotek
  • Romeo, Julie a Já zdroj: Tomáš Roček http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3292/329147.jpg
  • Romeo, Julie a Já zdroj: Tomáš Roček http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/33/3292/329146.jpg

Tato svérázná ledničková revue Rome, Julie a já představuje v nabídce divadla zábavný odlehčený formát, po kterém diváci pasou možná i více než po vážných či přímo trudnomyslných titulech. Jelínkův autorský opus splňuje všechny požadavky na inteligentní zábavu, i když se nejedná o nějaké převratné divadlo, co se scénáře i jeho provedení týče. Bouřlivé vlny smíchu z publika ostatně tvůrcům dávají za pravdu, že se s touto hříčkou do nastíněných diváckých požadavků i strefili. Vzniklo totiž opravdu kontaktní divadlo, které budí jadrné reakce. Po čase je možná Jelínkův humor často napájený z dvojsmyslných slovních hříček anebo bizarním překrucováním slov a významů monotónní, ale ve vzpomínaném sedmdesátiminutovém výsledku jeho ho vlastně úměrně.

Reklamní slogan divadla avizuje hříčku Romeo, Julie a já jako „Představení o lásce. Nic víc, nic míň.“ A s tímto tvrzením lze bez obav souhlasit. Na Provázku mají nyní humorné, lehce oddychové představení, které diváka pobaví svojí nenucenou hravostí, ale i lehce jímavými odstíny. Ty k tématu lásky logicky a samozřejmě patří. Pro všechno zmíněné lze tohoto svérázného Romea a Julii v zajetí vyřazených ledniček doporučit.