Myslivci na Hodonínsku sčítali zvěř

Mutěnice – S blížícím se jarem vyráží myslivci do svých revírů na sčítání zvěře. Pravidelná kontrola je nutná k dobrému hospodaření v honitbách a napovídá, jak zvířata přežila zimu. Navíc je to povinnost, kterou stanovuje zákon. Dnes ji plnili taky myslivci v Mutěnicích na Hodonínsku.

Tradiční myslivecké heslo „Lovu zdar“ dnes neplatilo. Myslivci v Mutěnicích na Hodonínsku vyrazili do lesů a polí, ne ale za lovem, nýbrž za sčítáním zvěře ve svém revíru. Úplně beze zbraní ale přeci jen nevyšli. To kdyby náhodou potkali škodnou.

„Jdeme v řadě vedle sebe, každý z nás sčítá to, co sám vyšlápne. Je to přesné sčítání nepřesných čísel. Samozřejmě, že všechno nenajdeme, neprojdeme taky celý revír,“ popsal postup myslivec Milan Celar.

Sčítači vyrazili nejdřív na vinohrady nad obcí. Tam ale velký úspěch nesklidili. Od rána na nich pracovali lidé, kteří zvířata vyplašili. „Tady je vidět stopu jezevce. Nevíme, kde má noru, ale vidíme, že se tu zdržuje,“ vysvětlil jeden z účastníků sčítání. Stopy v hlíně se jako důkaz taky počítají. Pak ale Milan Celar zahlédl stádo srnek a rojnici myslivců tak udal jasný směr. Byl to pohříchu jediný větší zápis dnešního sčítání.

Na začátek března nečekaně teplé počasí překvapilo jak myslivce, tak i psy, kteří s náročným terénem bojovali po svém a nehledě na barvu srsti se vraceli ze sčítání všichni hnědí – od bláta. Po třech hodinách a s dvanácti kilometry v nohou se myslivci vrátili na základnu. Stejně jako jejich čtyřnozí pomocníci i oni mohli jít rovnou pod sprchu.

Výsledek sčítání byl přesto alespoň mírně optimistický. „Měli jsme teď dva špatné roky na drobnou zvěř. Z toho, co jsem dneska viděl, tak bych řekl, že se stavy začínají trošku zlepšovat,“ uzavřel Milan Celar.