Nico se vrátila do Brna. Na vinylu

Brno - Pamětníci undergroundové zpěvačky Nico pokřtili desku se záznamem jejího brněnského koncertu z 3. října 1985. Do hospody v Kníničkách tehdy utajovaný koncert přilákal asi 300 lidí a členové alternativní scény v Brně si jej dodnes připomínají jako významnou událost. Nahrávka vystoupení teď vyšla na vinylové desce.

„Ten koncert pro nás byl tehdy neskutečná událost. Do poslední chvíle nikdo nevěřil, že opravdu uslyší zpěvačku ze skupiny Velvet Underground. Kdyby tehdy přijeli Rolling Stones, snad by to pro nás nebyla větší událost,“ řekla někdejší organizátorka ilegálního koncertu Lenka Zogatová. Hospodskému v Kníničkách pořadatelé tehdy řekli, že vystoupí jihlavská kapela, jejíž zpěvačka „bohužel zpívá anglicky“. Atmosféru v hospodském sále dotvářely zbytky krepové výzdoby po plese hasičů.

Podle Zogatové dodnes není jisté, zda Státní bezpečnost o brněnském koncertu Nico věděla, anebo se jej podařilo zcela utajit. Nico s kapelou přijela do Československa autem a bydlela v hotelu Slovan. O den později v Praze už ale bezpečnost organizátory tamějšího druhého koncertu pozatýkala.

Relativně kvalitní nahrávka brněnského vystoupení se zachovala v archivu zvukaře Petra Wernera. Na vinylové desce, která vyšla v nákladu 500 kusů, je sedm skladeb. Desku lze zatím koupit v pražském obchodě Rekomando a brněnské kavárně Spolek.

Nezvykle hlubokým ženským hlasem se Nico (vlastním jménem Christa Päffgenová) proslavila v 60. letech spoluprácí se skupinou The Velvet Underground. Zpěvačka původem z Německa žila v New Yorku, kde se přátelila s umělcem Andym Warholem. Debutovou desku kapely z roku 1967 zdobil právě Warholův pověstný banán a sám na ni dohlížel coby producent. Poté se Nico vydala na sólovou dráhu. V 80. letech legálně vystoupila v Maďarsku a Polsku, ale její brněnský koncert museli organizátoři tajit. Informace se šířily jen ústně a mezi známými.

V mládí byla Nico také modelkou a herečkou, mihla se ve Felliniho filmu La Dolce Vita, později hrála ve Warholových snímcích. Zemřela v roce 1988 po nehodě na kole.


Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách
Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách
Více fotek
  • Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách zdroj: Petr Kadlec http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3407/340670.jpg
  • Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách zdroj: Petr Kadlec http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3407/340677.jpg
  • Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách zdroj: Petr Kadlec http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3407/340675.jpg
  • Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách zdroj: Petr Kadlec http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3407/340674.jpg
  • Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách zdroj: Petr Kadlec http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3407/340673.jpg
  • Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách zdroj: Petr Kadlec http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3407/340672.jpg
  • Koncert Nico v roce 1985 v Kníničkách zdroj: Petr Kadlec http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/35/3407/340671.jpg

Před téměř sedmadvaceti lety byla Lenka Zogatová tou, která uspořádala utajovaný koncert zpěvačky Nico s nezvykle hlubokým hlasem v Kníničkách. Do poslední chvíle jsme nevěřili, že přijede, vzpomíná na koncert ze 3. října 1985 pořadatelka Lenka Zogatová.

Jak se vám se podařilo Nico dostat?

L. Z.: Většina západních kapel brala koncertování ve Východním bloku jako charitu, posílali sem desky a občas sem jezdili. Takže síť ilegálních koncertů fungovala. Nico tehdy koncertovala na festivalu v Polsku, legálně dokonce vystoupila v Maďarsku. Pak se nám od ní z kapely ozvali, že by tady chtěli vystoupit. Tak vystoupili. Ale bylo to neskutečné, do poslední chvíle jsme nevěřili, že skutečně přijedou. Já jsem tehdy neuměla ani slovo anglicky, hloupě jsem se rozhodla, že když nemůžu jet na Západ, tak se cizí jazyky ani učit nebudu. Uměla jsem tak patnáct německých slovíček. Tehdy mi volali a já jsem s nimi mluvila, ale dodnes nevím, jakým jazykem. V ten den jsem na ně o půl sedmé čekala před hotelem Slovan. Když mi volali, říkali mi, že se jim líbí ve Vídni, že možná přijedou o den později a já jsem si jim tím záhadným způsobem snažila vysvětlit, že musí přijet ten den. Přes Slovanem jsem čekala celá nervózní. Ale povedlo, ve tři čtvrtě na sedm skutečně přijeli. Celých těch 15 minut před tím jsem si říkala, že mi určitě nerozuměli a že rozhodně nepřijedou. Tehdy prostě i po telefonu proběhla nonverbální komunikace.

Koncert se tedy mohl uskutečnit. Vybavíte si ještě dnes jeho atmosféru?

Bylo to úžasné, někteří lidé plakali. Je to nezapomenutelný zážitek. I když jsme byli na koncertě, tak jsme nevěřili, že tady Nico je.

Proč to tolik znamenalo? Symbolem čeho, pro vás Nico byla?

Pro nás, pro mě byla Nico bohyně. Byl to mnohem důležitější koncert, než kdyby přijeli Rolling Stones, Beatles nebo Led Zeppelin. Nikdo z nás si nedokázal představit, že bychom to někdy mohli vidět.

Jak na vás tehdy zapůsobila?

Už dva týdny koncertovala po východní Evropě, takže na ní bylo vidět, že je unavená, že nemá všechno to, na co je zvyklá. Chtěla třeba mléko, takže první polovinu koncertu jsem strávila běháním po Knínických a sháněním mléka. Tehdy nebyly večerky, takže sehnat ho bylo umění. Ale když vešla na pódium, všechno z ní spadlo. Byla to profesionálka. Řekla bych, že ani nevnímala, že je ten koncert utajovaný.

Jak se vám ho vůbec podařilo ututlat?

Zájemcům o koncert jsme řekli, že mají přijít na Mendlovo náměstí. Odtud je potom kluci z VUT, s nimiž jsme některé koncerty už předtím pořádali, navigovali do hospody v Kníničkách. Když jsem zamlouvala sál, tak jsem číšníkovi namluvila, že si chceme udělat zábavu a že na ní vystoupí kapela z Jihlavy. A že bohužel jejich zpěvačka zpívá anglicky. Ukecala jsem ho tím, že si každý koupí pivo a guláš. Každá vstupenka měla tento bonus v sobě. Takže to prošlo.

Proč se záznamem přicházíte až po 26 letech?

Nemáme sice žádné kulaté výročí, ale myslím si, že vždycky je vhodná doba si připomenout, že byly doby, kdy se koncerty musely tajit. Dnes už to málokdo ví, že kapely nemohly hrát bez úředního razítka. Nahrávku tehdy pořídil Petr Verner, který koncert zvučil. Před dvěma lety zemřel a nahrávka zůstala v jeho soukromém archivu. Dostala jsem strach, že se jeho vzácné kousky ztratí, tak jsem se koncert Nico rozhodla oživit. Pro lidi, kteří na tom koncertě byli, je připomenutím něčeho, co už jim imaginárně zůstalo jen v hlavě. Pro ty, co tam nebyli, je to naopak připomenutím doby.