Rozhodnutí ministra Josefa Dobeše o prodloužení akreditace Právnické fakultě Západočeské univerzity vyvolalo rozkol i na samotné plzeňské univerzitě. Studenti a učitelé tamní filozofické fakulty ostře napadli ministrovo rozhodnutí s tím, že mimo jiné výrazně zhoršuje pověst celé univerzity, tedy i oborů, které nemají s problémy plzeňských práv nejmenší spojitost. S jedním z iniciátorů výzvy, Jiřím Woitschem z Katedry antropologie Filozofické fakulty ZČU hovořil v Interview ČT24 z 19. března František Lutonský.
„Problém plzeňských práv oslabuje celou akademickou obec,“ říká Jiří Woitsch
Jako filosofická fakulta jste se velmi ohradili vůči prodloužení akreditace pro kolegy z práv. To by vám asi vadilo i to, kdyby ministr rozhodl, že mohou být přijímáni noví studenti?
To by nám rozhodně vadilo, protože tím by situace kolem právnické fakulty vyvrcholila. Nám vadí postup pana ministra od samého počátku. A s potenciálním rozhodnutím o přijímání nových studentů koneckonců velmi hrubě nesouhlasí ani vedení univerzity jako takové.
Škola má akreditaci do roku 2016, proč by tedy nemohla přijímat nové studenty? Čtyři roky jsou poměrně dlouhá doba na to, aby se stav věcí změnil k lepšímu.
To máte pravdu. Základní otázka je, jestli akreditace byla udělena v souladu se zákonem. To posoudí nezávislé soudy. Má to však ještě hlubší, řekněme etický nebo morální rozměr. I kdyby byla akreditace udělena v souladu se zákonem, je otázka, jestli bude v širším slova smyslu vnímána jako legitimní. Jestli je v pořádku, že tady existuje autorita správního orgánu, ministerstva, které rozhodne navzdory tomu, co v České republice funguje od roku 1999 (Akreditační komise - pozn. red.). Čili to není otázka legality, ale spíš legitimity.
V rámci jedné školy jste se v podstatě postavili proti kolegům z jiné fakulty. Vy byste se nesnažil zachránit svoji fakultu a všechny přesvědčit, že tam funguje všechno, jak má?
Nepostavili jsme se proti kolegům z právnické fakulty, na což je to naše prohlášení z minulého týdne tak trošku redukováno. Koneckonců jsme v otevřeném dopise děkanovi právnické fakulty, panu docentovi Paulymu, explicitně uvedli, že nejsme pro zrušení fakulty a že nejsme proti tomu, aby studenti mohli důstojně dostudovat. Chápu každého, kdo chce dostudovat a že bude hájit vlastní firmu. Otázka ale je, za jakou cenu a kdy už to překročí společensky akceptovatelné meze. Tedy jestli budeme dělat naschvály – například postupovat proti doporučení kolegia rektorky Západočeské univerzity, které poměrně jasně, sedmnácti hlasy proti dvěma, nedoporučilo přijímání studentů.
Je s podivem, že kolegium rektorky nedoporučuje přijímat nové studenty, protože to je v podstatě existenční záležitost. Bez nových studentů školu likvidujete a posíláte úplně ke dnu, ekonomicky i lidsky?
Děkan právnické fakulty stejně argumentoval v rozhovoru pro Mladou frontu. Jako autoři toho prohlášení jsme měli schůzku s paní rektorkou, kde jsme si řadu věcí vyjasnili. A to včetně toho, že vedení univerzity je v případě nepřijímání studentů a tak ekonomického poškození právnické fakulty ochotno velmi výrazně pomáhat. Čili jednoduchý argument „nebudeme-li přijímat, budeme ekonomicky zlikvidováni“ není úplně korektní.
Původně akreditační komise udělala vstřícnější krok, že by právnická fakulta měla skončit až někdy v říjnu tohoto roku. Pak došlo ke sporu s ministerstvem a akreditační komise doporučila, aby plzeňská práva skončila v červenci. To by bylo podle vás čisté řešení s tím, že by se práva měla vybudovat znovu na zelené louce?
Neznamenalo by to uzavření celé právnické fakulty. Skončil by klíčový magisterský studijní program, zůstal by bakalářský. Také vím, že existovaly intenzivní kroky k tomu, aby studenti dostudovali třeba pod hlavičkou jiné univerzity, a že by se řešil jejich další osud. Musím ale zopakovat, že to má širší celospolečenský kontext. Tedy že „záchranou“ studentů poškozujeme univerzitu jako takovou.
Co vaše prohlášení způsobilo čistě osobně uvnitř Západočeské univerzity?
Způsobilo v jistém smyslu bouři. Když se podíváte na těch přes 700 lidí, kteří vyjádřili podporu našemu prohlášení, je mezi nimi i velké množství pedagogů a ne dvakrát bezvýznamných představitelů ostatních plzeňských fakult. Ostatně velmi silnou podporu nám vyjádřilo i vedení filosofické fakulty, kolegium děkana.
Na právnické fakultě, jak se mi víceméně kuloárně doneslo, to logicky zejména u aktivistických představitelů způsobilo značnou nevoli. Ovšem na setkání u paní rektorky jsme si i se zástupci právnické fakulty vyjasnili, že jim nejdeme po krku.
Někteří studenti práv Západočeské univerzity se okamžitě ozývali s prohlášením, že si máte sami zamést před vlastním prahem, protože akreditační komise vám „šlape na paty“ v oboru politologie, kde zakázala přijímat studenty do doktorského programu. A například evropská studia přišla o akreditaci úplně?
Proti tomu se v zásadě se nemůžu vymezit, musel by tady sedět někdo ze spolusignatářů našeho prohlášení z ostatních kateder.
Je potřeba zdůraznit, že jak soukromé, tak veřejné vysoké školy měly, mají a dříve či později budou mít s akreditační komisí problém. Zatím se ale nestalo, že by některá ze škol radikálně odmítala její rozhodnutí. Například před několika lety u nás na fakultě v případě jednoho jazykového studijního programu akreditační komise řekla, že je tam problém, že kvalita není dostatečná, a filosofická fakulta prostě souhlasila.
Nebojíte se, že by se podobné problémy mohly opakovat i u vaší fakulty? Například na právech je dvanáct profesorů a třináct docentů, na filosofické fakultě je při dvojnásobném počtu studentů osm profesorů a čtyři docenti. Nemáte strach, že se teď napře pozornost vaším směrem?
To samozřejmě nikdy nelze vyloučit. Akreditační komise sice ve svých rozhodnutích zdůrazňuje počet profesorů a docentů, ale velmi často se stává, že na té fakultě působí de facto virtuálně, že mají ještě další úvazek někde úplně jinde. A pokud vím, akreditační komise velmi výrazně vytýkala právě to, že přepočtené úvazky byly nakonec výrazně nižší.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Nemůže celá tato kauza destabilizovat celý akreditační proces v České republice?
To každopádně, v podstatě bych řekl, že už k tomu došlo.
Co to způsobí? Nebo co by to mohlo způsobit?
Absolutní nejistotu v systému fungování vysokého školství. To, že nikdo neví, jestli je možné učit bez akreditace. Jestli je možné učit na základě nekvalitního zajištění studijního programu. Akreditační komise funguje od roku 1999 a všichni s ní měli nějaký problém, ale v zásadě to všichni vždy respektovali a hledali chyby nejdříve u sebe.
Jste osobně spokojen s tím, jak akreditační proces funguje? Když to hodně přeženu, je to pár lidí, kteří působí na vysokých školách a kteří ve svém volnu jako „poradní sbor“ ministrovi školství říkají, která škola působit má a která ne.
Fungování akreditačního systému rozhodně není bez chyb. Na druhou stranu to, co je napsáno ve věcném záměru zákona o vysokých školách, tedy jakási národní akreditační agentura se zcela nejasně vymezenými pravomocemi, by byl krok do neznáma a nepochybně k něčemu mnohem horšímu.
Ale opakuji, akreditační komise byla při všech půtkách a sporech jakousi jistotou, radou špičkových odborníků, zvyklých pracovat do roztrhání těla. Všichni je chápali jako vysoce kompetentní, mající etické, morální a další hodnoty k tomu expertně rozhodovat. A také tam nikdy nevznikl dojem z mocenského, politického či lobbistického ovlivňování toho procesu.
Proč se vlastně Západočeská univerzita výrazně neohradila proti prodloužení akreditace do roku 2016? V prohlášení Západočeské univerzity se dočteme něco ve smyslu, že to je lidská vstřícnost vůči studentům…
To jste uhodil hřebíček na hlavičku. Tohle byl přesně jeden z důvodů, co nás jako skupinu kolegů a studentů z filosofické fakulty nadzvedlo ze židle. Tedy to, že Západočeská univerzita řekne, že to byl lidsky vstřícný krok, všechno je v pořádku, jedeme dál. Ale vůbec nebude řešit, že tenhle ten „lidsky vstřícný krok“ velmi výrazně poškozuje jiné studenty a že vůči nim to rozhodně žádný lidsky vstřícný krok není.
Dnes a denně slyším, jak jsou bývalí studenti neustále vystavováni ironickým a nesmírně ponižujícím poznámkám typu: ty jsi studoval v Plzni, ha, ha, ha. A koneckonců je to ponižující i pro mě, když mi kolega naznačí, zda by grant, který chtěl mít se mnou, nemusel být pod hlavičkou Západočeské univerzity. Čili vrhá to velmi špatné světlo i na fakulty, které nemají s nějakými právníky vůbec nic společného.
Oslabuje vás to jako akademickou obec v debatách o změnách ve vysokých školách nebo v působení vysokých škol v České republice?
Rozhodně oslabuje. Během takzvaného Týdne neklidu, kdy jsme volali po tradičních hodnotách vysokého školství, se ukázala velmi výrazná jednota. Ale teď to v mediální rovině vypadá tak, že studenti protestují proti ministru Dobešovi a několik dnů na to studenti podporují ministra Dobeše. A je to vztaženo na Právnickou fakultu Západočeské univerzity.
Akademická obec ministru Dobešovi vyčítá financování veřejných škol, výhled na příští léta, dění kolem plzeňských práv, přípravu nové legislativy, čerpání dotací, akademická obec dokonce vyzývá premiéra, aby odvolal ministra školství Josefa Dobeše. Vy jste taky pro?
Můj skutečně osobní názor je, že z těchto hledisek, by to byl jeden z kroků, který by situaci vyřešil. Jakkoliv by to nevyřešilo problém neakreditace plzeňské právnické fakulty.
Reformy vysokého školství se u nás připravují nějakých šest let. Nemáte obavu, na jak dlouho by ty změny zase stály?
Když to řeknu hodně tvrdě, tak se šest let diskutuje o reformách, ale to, co bylo předloženo v těch dvou věcných záměrech zákonů, by někdo dokázal spíchnout za šest měsíců.
Nedávno tady seděl Jakub Fischer, který byl kdysi pověřen vedením reformy vysokého školství. Jemu ale vysoké školy také pěkně házely klacky pod nohy. Chce tedy akademická obec vůbec nějaké změny?
Jistě že chce. Dám vám velmi jednoduchý příklad: za současné situace na Západočeské univerzitě její vedení nechce, aby se na právnickou fakultu vypisovalo přijímací řízení. Respektive to jakožto poradní orgán nedoporučuje kolegium rektorky. Děkan právnické fakulty může přesto v podstatě proti všem přijímací řízení vyhlásit. To je třeba věc, kterou by reforma měla řešit.
Ale jakým směrem? Kdyby to reforma řešila tak, že děkan musí poslechnout, zase byste volali po tom, že to je zasahování do akademické samosprávy, nebo ne?
Ne, toto by například řešil velký senát univerzit, což je vrcholný samosprávný orgán. Pokud by ten řekl, nechť si fakulta, byť nás to třeba jako univerzitu poškodí, ty přijímačky vypíše, tak ano. Ale šlo by to akademickou samosprávou, a ne, že to může děkan udělat proti všem.
Jiří Woitsch (*1976, Praha)
Etnolog. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy UK, etnologie-historie. V současnosti vyučuje na Katedře antropologických a historických věd FF ZČU v Plzni. V rámci historické etnologie se specializuje na hmotnou kulturu, tradiční zemědělství a rukodělnou výrobu, v oblasti etnokartografie se zaměřuje zejména na počítačové zpracování etnokartografických dat.
(redakčně kráceno)