50 let tajila svůj příběh o záměně v pracovním táboře

Praha - Když se v roce 1940 teprve šestnáctiletá židovská dívka Sala rozhodla nastoupit místo své sestry do pracovního tábora, myslela si, že se po šesti týdnech vrátí domů. Domů se však vrátila až po válce. Tato záměna jí ale zřejmě zachránila život - skoro celá její rodina totiž zahynula v Osvětimi. O své minulosti z druhé světové války, kdy pobývala i ve východočeském Žacléři, pak odmítala mluvit dlouhých padesát let. Až těsně před vážnou operací srdce příběh svěřila své dceři a ta ho následně knižně vydala.

V létě roku 1942 byl nedaleko Trutnova v obci Žacléř založen židovský tábor nucených prací. Tehdy tyto tábory vznikaly v okolí zcela běžně - například v Bernarticích, Trutnově, Poříčí a na dalších místech při textilních továrnách. Do nich byly posílány většinou mladé a zdravé židovské dívky, které měly za úkol v těchto továrnách vykonávat tvrdou práci.

Mladá Sala tehdy vedla sáhodlouhou korespondenci se svou rodinou, kterou si schovávala a při kontrolách, navzdory všem rizikům, ukrývala na svém těle. Když se ale v roce 1943 rodina odmlčela, nic o nich nevěděla. Netušila, že vedle pracovních táborů začaly naplno fungovat likvidační tábory, ve kterých vedle rodičů a sourozenců zahynulo na padesát členů nejbližší rodiny. Většinou po sobě nezanechali žádnou památku.

Z celé rodiny se tak osvobození dožila jen Sala v Žacléři a její dvě sestry Raizel a Blima v koncentračním táboře Bergen Belsen. Setkaly se dva roky po válce a nakonec se všechny provdaly a usadily ve Spojených státech. Dnes už žije pouze Sala, které se jako jediné ze sester podařilo po válce mít děti. Dva chlapce a dceru Ann. Dlouhých 50 let pak všech 350 dopisů poodkrývajících etapu války v letech 1940 - 1945 leželo v červené krabici od dětské hry na dně skříně.

Právě dcera Ann byla první člověk, komu se v době těžké nemoci po dlouhém mlčení rozhodla svěřit se svým tajemstvím. Ta si ho ale nenechala jen pro sebe. Absolventka prestižní univerzity v Princetonu se totiž rozhodla sepsat o matčině osudu knihu. Kniha se jmenuje Salin dar. Matka totiž darovala nic netušící dceři to nejcennější, co se jí podařilo i přes hrozbu trestu smrti skrývat po celou válku. Kniha byla doposud přeložena do sedmi jazyků. Zatím posledním v pořadí se stala čeština.

Ann Kirschner, dcera:

„Když jsem to tehdy otevřela, vytáhla jsem hnědé kožené desky o velikosti knížky. Byly nacpané, prakticky přecpané, kousky papíru a já jsem uviděla jméno mé matky - Sala Garncarz, R.A.B. Žacléř. Řekla jsem si: “Kde je Žacléř? Jak se sem dostala ta známka?„ Všechno to pro mě byla neskutečná záhada - Hitler na známce, dopis poslaný z Neusaltzu, napsaný mou tetou Raizel…“


I přes nesouhlas svých dětí se Ann společně se svou matkou rozhodla darovat většinu orginálů dopisů Newyorské veřejné knihovně. Několik dopisů schovala Ann pro budoucí rodinné generace.

Osud Saly Kirschnerové před pár lety zaujal také rodačku ze Žacléře, studentku filmové školy Karin Venhauerovou. Právě díky ní se kniha dočkala českého překladu v rámci dokumentu, na kterém pracuje.