Pamětní desku obětem odsunu ve Vyškově nechtějí

Vyškov - Pamětní deska připomínající odsun Němců ve Vyškově nebude. Vedení města zrušilo rozhodnutí zastupitelů z roku 2001, které počítalo s vytvořením pietního místa. Přestože jsou vzpomínky na krvavé poválečné vysídlení Němců i desítky let po konci války stále živé, dodnes pamětní desku nikdo nenechal vyrobit. Známý je zatím pouze pietní text – ani ten už ale nebude potřeba. Vyškovská radnice téma definitivně shodila ze stolu s dodatkem, že se s událostí mají po svém vypořádat okolní vesnice, ze kterých Němci pocházeli.

 

Do domů násilně odsunutých Němců na Vyškovsku se po válce nastěhovali obyvatelé z celé republiky. I rozdílná historická paměť může být důvodem, proč jsou pietní akty více než šedesát let po válce Vyškovským téměř lhostejné. Před jedenácti lety zastupitelé odsouhlasili vznik pamětní desky, dodnes se ji ale nepodařilo vyrobit.

Více než pro obyvatele bylo ale téma citlivé pro politiky, kteří si se stále živou historií nedokázali poradit. Válkou znetvořené vztahy českého a německého obyvatelstva jsou dodnes tématem sporů. Adekvátně proto měli posoudit situaci historici. Dnes ale vyškovská radnice rozhodla jinak – ve městě žádný památník stát nebude. „Já se domnívám, že pod určitými tématy by se měla udělat tlustá čára a nevracet se k nim,“ uzavřel téma vyškovský starosta Karel Goldemund (ČSSD).

Pietní text, na kterém se Vyškovští usnesli

„Na památku dřívějších obyvatel obcí Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnice, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí žili s českým obyvatelstvem v poklidném sousedství.“ To je text, který měl na pamětní desce ve Vyškově připomínat osud po válce odsunutých Němců. Tu ale ve Vyškově nechtějí, o pietní akt by se podle vedení města měly postarat v textu zmiňované obce.


„Mlčet o tom je špatná politika,“ shrnul rozhodnutí radnice historik Jiří Pernes s tím, že se o tématu píše řada popularizačních i odborných prací a odkaz války navždy zůstane součástí našeho kulturního dědictví.

„Negativní přístup k památníku je nesmyslný a kontraproduktivní, historii nezměníme. Nezapomínejme, že německé obyvatelstvo pomáhalo kultivovat moravskou zem,“ připomněl historik Jiří Pernes.

Část zastupitelů se v minulosti snažila přijít s alternativním řešením. „Vidím cestu v tom, že symbolický akt umístění desky nahradíme nějakým jiným aktem, který by také symbolizoval pokojné soužití dvou národností. Třeba výsadbou dvou stromů,“ uvedl před nedávnem místostarosta Roman Celý (KDU-ČSL).

Výrazně se proti pietě vyslovuje vyškovský svaz bojovníků za svobodu. Naopak někteří pamětníci přiznávají, že odsun jejich blízkých v nich zanechal traumatické vzpomínky a pietu by podpořili. „Byli jsme moc smutní, když je odsunuli. Rodiče nás tehdy nechali spát, pak řekli, že už tady nejsou. Strašně jsme plakali, měli jsme je hrozně rádi,“ vzpomíná Bohumila Petlachová z Rostěnic, jejíž rodina žila před válkou s Němci v jednom domě. Historik Pernes zmínil, že nechuť připomínat poválečné události v Sudetech je obecně rozšířená – stejně jako primitivní protiněmecké zaujetí.

Násilné odsuny a pieta v Brně

Odsun Němců si třicetikilometrovým pochodem z Brna do Pohořelic každoročně koncem května připomínají lidé z Fóra pro česko-rakouský dialog. V Pohořelicích se nachází hromadný hrob, ve kterém je uložena většina těl stovek lidí, kteří transport nepřežili. Pietního pochodu se účastní i pamětníci, kteří mají poválečné hrůzy stále před očima.

Bruna je název dalšího spolku, jenž sdružuje rodiny odsunutých Němců. Vyhnané Brňany pojí od roku 1950. Tím ale viditelnější pietní akty v Brně končí. Navzdory tomu, že si násilný poválečný odsun Němců z Brna vyžádal až pět tisíc obětí, najdeme v moravské metropoli jen pár nenápadných mement. Pamětní deska je například v boční kapli kostela svatého Jakuba na Jakubském náměstí, památeční kámen je také v parčíku před klášterem augustiniánů na Mendlově náměstí.

Koncem války žilo v Brně téměř šedesát tisíc Němců, po osvobození jich v metropoli zůstalo jen 25 tisíc. Jejich dvacetitisícový průvod na konci května 1945 nedobrovolně vyrazil do Rakouska. Za doprovodu Národní stráže a dělníků ze Zbrojovky, kteří se v této otázce hodně angažovali, byli Němci vyvedeni z města. Cestou v průvodu propukla epidemie úplavice, na jejíž následky zemřely stovky lidí.