Mezinárodní soutěže vín jsou přínosné, ale hlavně pro domácí trh

Jižní Morava - Čeští a moravští vinaři získávají na prestižních mezinárodních soutěžích jednu medaili za druhou. K čemu jim ale medaile jsou? Berou je jako cestu ke zviditelnění a cestu na zahraniční trhy, kam by mnozí chtěli prorazit? Odpovědi na tyto otázky jsme hledali u oceněných „reprezentantů“ tuzemského vína. Mezi desítky z nich patří i Radomil Baloun, který se mezinárodních soutěží účastní od roku 2003. Přestože získal velké množství nejvyšších ocenění, stejně je nakonec přesvědčen, že se prodá jedině dobré víno. „Kapitalističtí obchodníci“, jak jim říká, podle něho stejně nakonec koupí jen to, co jim chutná – i bez medailí. Mnohokrát oceněný Josef Valihrach hned několikrát po sobě zabodoval ve Francii. Dokonce před nedávnem hovořil o tom, že jej oslovil francouzský obchodník, který chtěl jeho víno prodávat. O tom, jak to dopadlo, ale zatím mluvit nechce.

„To víte, že soutěže pomáhají, ale hlavně prodeji v tuzemsku. S prodejem do ciziny je totiž spojená tak velká byrokracie, že se člověk raději soustředí na domácí trh,“ říká Josef Valihrach, jenž své první víno vyrobil ve 14 letech. „Pomáhají“ znamená především to, že může svoje víno nabídnout za vyšší cenu, kterou by bez nálepky nastavit nemohl. Ve vyšší ceně za lahev jsou tak schované i náklady, které jsou s účastí v soutěžích spojené. A nejsou to rozhodně malé peníze.

Mnoho tuzemských vinařů proto spolupracuje s Národním vinařským centrem a Vinařským fondem, které jim s přihlášením do soutěží finančně pomáhají. I tyto dvě instituce společnými silami soutěže vybírají ze seznamu těch nejprestižnějších, které na světě jsou. Vše ale stojí hodně peněz. Přihlášení jednoho vzorku stojí třeba tři a půl tisíce korun, když dá vinař tři, tak už je to přes deset tisíc korun. „Centrum je tady na to, aby vinaři polovinu nákladů zaplatilo a pak ještě víno na soutěž odvezlo,“ říká hlavní sommelier Marek Babisz z Národního vinařského centra.

Někteří si raději účast v některých soutěžích vyřizují sami. Chtějí mít jistotu, že se na ni dostane to víno, které oni chtějí. K nim patří i Radomil Baloun z Velkých Bílovic. „Ročně mě účast v soutěžích stojí neuvěřitelného tři čtvrtě milionu,“ uvedl Baloun. Někdy je s tím podle něho tolik práce, že by se nejraději ničeho neúčastnil a věnoval se jen samotné výrobě. „Samozřejmě je mi jasné, že bez toho, že dáte o kvalitě svého vína vědět, to nejde. Takže ani bez soutěží,“ míní jeden z nejlépe hodnocených vinařů u nás. Díky soutěžím a svému věhlasu dodává víno do Vídně, belgickému velkoobchodu, ale také zahraničnímu obchodníkovi ve Francii, který dováží víno do restaurací s michelinskými hvězdičkami. A také do Polska, kde – jak sám říká – jednou jeho víno ochutnal tamní obchodník, stal se na něm závislý a prohlásil, že jiné než Balounovo víno už prodávat nechce. „Teď se naše víno prodává i v Londýně, kam se pojedu podívat. Nenechte se ale mýlit, z mé produkce jde do zahraničí tak jedno procento,“ dodává Baloun, který ročně vyrobí 800 tisíc litrů vína.

Úspěchy vinařů na mezinárodních soutěžích

Josef Valihrach z Krumvíře získal velkou zlatou medaili na březnové mezinárodní soutěži Chardonnay du Monde ve Francii za víno Chardonnay - výběr z hroznů 2008. Spolu s ním získal i celkové čtvrté místo ze všech hodnocených vín. Stříbrnou medaili si odvezl i jeho sekt Chardonnay - brut. Letos v březnu získal v Lyonu velkou zlatou medaili za Hibernal - zemské víno 2010 a stříbrnou medaili pro Sauvignon blanc - pozdní sběr 2010. Loni jeho Chardonnay výběr z hroznů 2007 získalo velkou zlatou medaili na jedné z nejprestižnějších mezinárodních soutěží vín Concours Mondial de Bruxelles 2011.

Dvaapadesátiletý Radomil Baloun z Velkých Pavlovic považuje za nejvýznamnější ocenění zlatou medaili pro Sauvignon 2003, získanou na mezinárodní přehlídce vín Vinalies Intenationales v Paříži 2004. Zlaté medaile si odvezl také Concours Mondial de Bruxelles 2009 za Muller Thurgau - pozdní sběr 2008 a Muškát moravský - pozdní sběr z téhož roku. Aktuálně pak za pozdní sběr Muškátu moravského získal zlatou medaili Concour International des Vins de Gastronomie.


Soutěže jsou tak podle vinařů dobré k tomu, aby mohli svoje vína na trhu lépe zhodnotit. A dnes samozřejmě především na tom domácím. Prorazit do zahraničí ve velkém totiž ani nemohou, protože většina z nich nemá velkoobjemovou výrobu jako třeba Francouzi nebo Španělé. „Konkurovat jim je velmi těžké především z toho důvodu, že nejsme schopni říct, ano, zítra vám dodáme několik kamionů do vašeho obchodního řetězce,“ vysvětlil Babisz.

Než se uchytí česká a moravská vína, i když v menších objemech, bude navíc trvat několik let. „Než se začal prodávat rakouský veltlín v zámoří, trvalo to dlouhých pětadvacet let. A to se Rakušané na tuto odrůdu zaměřili. U nás mají vinaři nabídku pestrou, o to to mají těžší,“ dodal Babisz.

Prosazují se přitom s vjemově výraznějšími víny, která hodnotitele zaujmou na první dojem. „A to je možná to úskalí soutěží. Mnohdy je totiž ohodnocené víno, když byste se rozhodl u něj posedět, méně pitelné než to, které je člověk schopen pít i zteplalé a můžete si ho dát po večeru klidně i na snídani,“ dodává s nadsázkou Baloun.

Je tedy vůbec nějaká naděje, že se čeští vinaři na zahraničních trzích výrazněji prosadí a kdy to vlastně bude? Na otázku, za jak dlouho, dnes nikdo odpověď nezná. Babisz si ale myslí, že prorazíme s růžovými a sladšími víny, a především s typicky místními odrůdami. Za všechny shrnuje prognózu budoucnosti českých a moravských vín Radomil Baloun. „Prodáme jen to, co bude zahraničním obchodníkům skutečně chutnat. Medaile jsou jen na to, aby na nás upozornily,“ dodal Baloun. Jak Valihrach, tak Baloun se přitom shodli v jednom. Nejdůležitější pro ně vždy byl, je a bude český zákazník.