Čáslavská: Zlatá šedesátá ve stínu tragédie

Praha – V šedesátých letech kralovala Věra Čáslavská gymnastice pod olympijskými kruhy, přesto se po skončení kariéry živila několik let jako uklízečka. Návrat do světel reflektorů v roli poradkyně prezidenta Havla a předsedkyně Československého olympijského výboru počátkem devadesátých let zas krutě přervala rodinná tragédie. Po letech v ústraní se však nakonec dokázala znovu vrátit do normálního života. Sedminásobná olympijská vítězka a legenda československé gymnastiky Věra Čáslavská se narodila 3. května 1942.

Talentovaná dívka s gymnastikou začínala ve 14 letech pod vedením své slavné předchůdkyně Evy Bosákové a až na vrchol vystoupala zejména díky nezměrné píli a tréninkové dřině. S trenéry vymýšlela stále obtížnější prvky, které pak dokázala zacvičit s bravurou a elegancí. Po stříbru ze soutěže družstev na OH 1960 v Římě získala o čtyři roky později v Tokiu čtyři medaile včetně tří zlatých, o další triumf ji připravil pád na bradlech. Úchvatné představení na hrách v Mexiku jí vyneslo dokonce čtyři nejcennější medaile včetně obhajoby ve víceboji a dvě stříbrné a naposledy svými sestavami okouzlila celý sportovní svět.

„V Mexiku skončila moje sportovní cesta, pro mne osobně krásná a čímsi čistá. Jestliže pád z bradel v Tokiu byl mou malou osobní tragédií, pak vítězství v Mexiku nemohlo nic změnit na naší tragédii národní,“ prohlásila v reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy. K nezapomenutelným momentům her patřilo i gesto, kdy Čáslavská na protest proti okupaci v srpnu 1968 na stupních vítězů odvrátila hlavu od sovětské vlajky. Krátce po návratu do Československa ji jako jeden ze symbolů Pražského jara čekaly výslechy Státní bezpečnosti. Čáslavská odmítla odvolat svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov a místo trenérské kariéry skončila světová sportovkyně roku 1968 na několik let jako uklízečka.

Koncem 70. let dostala Čáslavská spolu s manželem Josefem Odložilem, za něhož se provdala během OH 1968, povolení vycestovat i s dětmi do Mexika, kde byla i díky své pohádkové svatbě stále velmi populární. Oba se dva roky věnovali místním talentům, jejich manželství však utrpělo vážné trhliny a po 19 letech skončilo rozvodem. V srpnu 1993 došlo na diskotéce v Domašově k potyčce mezi Odložilem a jejich synem Martinem, která skončila smrtí stříbrného medailisty na 1 500 m z Tokia 1964. Po zdlouhavém procesu byl Odložil mladší odsouzen ke čtyřem letům vězení, avšak vzápětí mu tehdejší prezident Václav Havel udělil milost.

Čáslavskou, která byla v té době předsedkyní ČOV a členkou MOV, poznamenala celá událost a její medializace natolik, že musela být hospitalizována v psychiatrické léčebně. Tehdy se stáhla do ústraní a několik let žila v domě s pečovatelskou službou. „Byla jsme na tom špatně, byla jsem hodně, hodně na dně,“ konstatovala Čáslavská. „Nevím, co mě drželo, kde jsem vzala tu energii, co byl ten impulz. Vím, že nějaké byly, ale nemůžu je definovat konkrétně. Říkám, že se stal zázrak, protože už jsem nevěřila, že se ještě vrátím mezi kamarády,“ uvedla sportovní legenda.

Věra Čáslavská
Zdroj: ČTK
Autor: Roman Vondrouš

V poslední době je však držitelka státního vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně takřka na roztrhání, po letech depresí je už pár let znovu svěží a optimistická. „Jsem spokojená se stavem, který prožívám,“ řekla Čáslavská. „Cítím se spokojená a nezávislá na velkých rozhodnutích, jako jsem měla dřív, nejsem pod žádným tlakem, že musím něco dokázat a překonat. Je to docela šťastné období,“ dodala. Čáslavská je také ústřední postavou celovečerního dokumentu Olgy Sommerové, který se objeví v kinech v den jejích 70. narozenin. Devadesátiminutový snímek střídá záběry z archivů přibližující průběh vrcholných sportovních klání s vyprávěním nejúspěšnější československé sportovkyně všech dob.

Během své závodní kariéry vybojovala Věra Čáslavská na 140 medailí včetně 11 olympijských, čtyřikrát se stala mistryní světa (1962, 3x 1966) a na mistrovství Evropy 1967 v Amsterodamu získala zlato ve všech soutěžních disciplínách. V roce 1968 byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa a čtyřikrát se stala nejlepší domácí sportovkyní roku (1964, 1966-68). Za mimořádné sportovní a lidské kvality obdržela v roce 1990 Mezinárodní trofej fair play Pierra de Coubertina, o rok později Stříbrný olympijský řád a roku 1995 i státní medaili Za zásluhy. Mezi roky 1990–1992 zastávala funkci předsedkyně Československého olympijského výboru a poté byla až do roku 1996 předsedkyní Českého olympijského výboru a členkou Mezinárodního olympijského výboru (1995-2001).


Video Reportáž Jakuba Bažanta
video

Reportáž Jakuba Bažanta