Demografický vývoj evropské populace je neúprosný – evropská populace stárne. S tím se pochopitelně zvyšují náklady na zdravotní a sociální péči, ale také zároveň otevírají nové výzvy pro marketing a design. Kupní síla důchodců i čím dál tím větší tlak na jejich nezávislost se totiž musí logicky odrazit i v produktech a službách, které konzumují. S Ianem Hoskingsem, odborníkem na produkty pro seniory, hovořila v Interview ČT24 z 29. května Daniela Drtinová.
„Technologie nesmíme seniorům nutit,“ říká Ian Hosking
V kolika letech začíná stáří?
Musíme se vyhnout stereotypům v používání slova mladý a starý, protože stárnutí znamená pro různé lidi různé věci. Před nedávnem na Mount Everest vystoupala sedmdesátiletá žena. Každopádně se stárnutí projevuje od těch šedesáti sedmdesáti let.
Většina penzijních systémů rozvinutých zemí se snaží udržet seniory co nejdéle v práci, aby nebyli závislí na svém okolí. Jak se tomu přizpůsobuje byznys, ale taky věda, výzkum a vývoj?
Je důležité si uvědomit, že poměr pracujících a lidí v důchodu se hodně mění. V 50. letech to bylo asi 12:1, dnes to je 4:1 a do roku 2050 to bude 2:1 v rozvinutých zemích. V Japonsku dokonce 1:1. To má zásadní dopad na náš každodenní život. Proto musíme pochopit konstrukci a design každodenních služeb a produktů. Lidé musí žít nezávisle delší čas, protože náklady na veřejnou zdravotní péči se budou násobit.
A je to už dnes v Evropě trend? V Centru technického designu se věnujete vývoji pomůcek pro seniory už 20 let.
Ano, jsou společnosti, které si začínají uvědomovat tuto příležitost a narůstající trh, ale stále ještě máme co zlepšovat v produktech a službách. Zásadní je to například v oblasti počítačů, mobilních telefonů.
Když pracujete na vývoji pomůcek pro seniory, jaký motiv prioritně sledujete? Je to bezpečnost, možnost aktivně stárnout, prožívat kontakt se svojí rodinou, s blízkými?
Je důležité změnit způsob, jak o tom hovoříme. Nehovořme o produktech pro seniory. Protože populace stárne, je to vlastně mainstreamový problém. Jde o to, aby většina lidí mohla využívat produkty každodenní potřeby. Ale nejde o to, zda je ten člověk starý nebo mladý.
Zeptám se jinak: jaké pomůcky pomáhají lidem aktivně stárnout? Procesu stárnutí se nevyhneme.
Jde o každodenní aktivity – cokoliv co shledáváme jako samozřejmé, když jsme mladí, se trošku komplikuje, když stárneme. Jde o to, jak máte zařízenou koupelnu, jak jíte, jak vypadá vaše mobilní komunikace a tak dále. Celá řada věcí musí být zjednodušena, abychom byli schopni déle žít nezávisle. Lidé potřebují mít jistotu, když vylézají z vany, ale také když cestují do města. Je důležité vědět, že můžete zavolat pomoc nebo že najdete věc, kterou jste ztratili.
Dostala jsem od vás na ruku rukavici, simulační instrument, který pro mě nepůsobí úplně komfortně. O co jde?
Zejména pro mladší lidi je těžké si představit, jaké je to být starý. Přitom designéři a konstruktéři bývají právě mladí lidé. Tato rukavice omezuje aktivitu ruky, simuluje artritidu, takže je najednou složitější podat si sklenici, balit věci, otevřít dveře nebo používat mobil. Lidé jsou pak více empatičtí s problémy stárnutí. Je totiž důležité, aby designéři těchto produktů skutečně pochopili problémy, s kterými se vypořádávají, a jejich produkty mohlo využívat širší spektrum populace.
Obávají se senioři složitých nebo počítačových aplikací? Když pro ně vyvíjíte pomůcky, je jedním z parametrů, které sledujete, jednoduchost?
Jednoduchost je naprosto klíčová. Velice rád hovořím o obavách z technologií se starými lidmi. Mám skvělý, ale bohužel smutný příběh jedné dámy, které syn koupil počítač. Ona měla z toho počítače takový strach, že vůbec nechodila do místnosti, kde byl umístěn. A když ten počítač odstranili, samým štěstím do té místnosti úplně vtancovala. Je důležité pochopit klíčovost jednoduchosti pro veškeré služby (online nakupování a podobně), které používáme v každodenním životě a které máme za něco samozřejmého.
Jaká kritéria musíte brát při své práci v úvahu, aby vám složily jednoduchý celek pomůcky, která je pak přívětivá v používání?
Díváme se na použití produktu krok za krokem. V případě telefonu je to zapínání, nabíjení a tak dále. Každý krok použití produktu souvisí se smyslovým vnímáním, sluchem, zrakem a tak dále. Ale stačí si vzít něco tak jednoduchého, jako je deštník. To je produkt, kde analyzujeme třináct různých kroků a soustředíme se na drobné detaily zlepšení. A to je to jenom deštník. Když si vezmete počítač nebo mobil, skutečně musíme prověřit detail po detailu a soustředit se na to, jak to zlepšit, aby to bylo jednodušší.
Jsou ve vývoji nějaká kritéria nebo parametry, které musíte vynechat, protože by je lidé nepřijali? Je něco ve vývoji těchto pomůcek tabu?
Jedna věc je, že nechceme stigmatizovat, nechceme, aby se lidé cítili staří. Vzezření produktu musí být atraktivní pro všechny věkové kategorie. A za druhé, zjistili jsme, že malé ikonky na displejích často lidi matou a pletou, starší občané to nemají moc rádi.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Tísňová tlačítka pro přivolání pomoci, detektory kouře, detektory plynu, nejrůznější bezdrátová sluchátka. Nejsou už domácnosti seniorů přetechnizované?
Někdy je nepředstavitelné, kolik technologických elementů je okolo nás. Když ale zjednodušíme jejich používání a vyhneme se pocitu, že musíme s technologií zápasit, jsou důležité. Také jim tyto technologie nesmíme nutit. Musíme být velice empatičtí, pochopit jejich potřeby, ale i jejich obavy.
S úřady v Evropské unii lidé samozřejmě komunikují elektronicky. Když se ale objeví poradny, ve kterých sedí fyzicky lidé, je prý po nich velká poptávka, protože to lidem chybí, a nejen těm starším. Netlačíme moderním výzkumem a vývojem lidi do způsobu života, který tak úplně nechtějí?
Je zde reálné napětí. Jsou jasné výhody elektronických technologií – jsou nákladově efektivní, kdykoli k dispozici. Ale to, že se to líbí nám, ještě neznamená, že se to líbí starším uživatelům. Já lidem říkám, když jste zvyklí na technologie a snažíte si představit, jak s tím zacházejí senioři, zapomeňte na všechno, co znáte, a podívejte se na to zčerstva. A potom můžete zjistit i to, že to může lidi děsit.
V českých městech rychle přibývá lidí nad 65 let, kteří žijí sami. V roce 2000 to bylo 13,9 procenta , dnes je to 15,5 procenta. V roce 2020 by to mělo být už víc než 20 procent, tedy přes dva miliony lidí. Jak se starší lidé učí moderní komunikaci? Jaké prostředky jim pomáhají překonávat jistou osamocenost?
Existuje celá řada způsobů, jak se učit. Jedna mobilní firma v Rakousku organizuje semináře pro lidi a učí je, jak používat mobily. Mohou to být například call centra. A pak máte rodinu, přátele. Elektronická komunikace může být způsob, jak zůstat v kontaktu. Pro nás všechny je důležitý osobní kontakt a zejména pro seniory.
Jaké technologické prostředky a novinky usnadňují kontakt s rodinou?
Jsou zde populární nástroje, jako je například Facebook. Někteří lidé ale mají vysoko ve svých prioritách soukromí a mají z toho strach. Existuje sdílení fotografií. Lidé chtějí zůstat v kontaktu s rodinami, které žijí jinde ať už v rámci státu nebo ve světě. Vlastně je to nastaveno podle generačních potřeb, takže můžeme přijít s produktem, který bude dobře nastaven pro seniory.
V čem jsou Spojené státy americké napřed v tomto ohledu? Jestli vůbec jsou napřed?
Nemyslím, že by USA byly nějak zvlášť vepředu v porovnání s jinými. Za lídra bývá považováno Japonsko, které má nejvyšší procento stárnutí populace a musí se na to soustředit. Mají tam koncept raku-raku, jednoduše-jednoduše. Je také celá řada dobrých příkladů z evropských zemí, ale stále je třeba na tom ještě pracovat.
Jak se promění služby v závislosti na tom, jak bude Evropa dál stárnout? Jaká je vize Evropy za dvacet třicet let?
Budeme muset žít delší dobu nezávisle. Proto se musíme naučit lépe společně žít jako komunita. Musíme lépe využívat technologie kolem nás, musíme se navzájem podporovat. Vlády po celém světě nebudou moci donekonečna zajišťovat sociální a zdravotní péči. Budeme se muset učit být více závislí na sobě, rodině, přátelích, komunitě. Takže optimistická vize budoucnosti je, že budeme žít jako komunita, která si navzájem pomáhá.
Jaký je váš nejvyšší cíl ve vaší profesi? Čeho byste chtěl dosáhnout ve výzkumu a ve vývoji?
Soustředíme se na inkluzivní designérskou sadu, kde se každý může účastnit vývoje toho produktu s přihlédnutím k uživatelskému hledisku. Hodně mě baví učení deseti jedenáctiletých dětí. Při práci s nimi používáme ty simulační (omezující) pomůcky a máme od dětí skvělou zpětnou vazbu ohledně empatie se seniory. Bude to totiž právě malá generace, která bude navrhovat produkty a služby budoucnosti.
Ian Hoskings
Více než 20 let se zabývá účinným používání technologií na základě znalosti potřeb lidí. V 90. letech vedl tým, který vypracoval průlomovou studii uživatelů mobilních telefonů. Podle ní 9 % evropské populace starší 16 let není schopno nejzákladnějšího využívání mobilních telefonů. Studie také identifikovala základní vlastnosti, které mohou toto vyloučení snížit. V současnosti působí na univerzitě v Cambridge v Engineering Design Centre.
(redakčně kráceno)