Měřím, měříš, měříme

Myslím, že za to můžou rodiče. Sotva jsem se udržel na nohou, postavili mě k dveřní zárubni a tam, kam sahala má nebohá hlava, zakreslili čáru. Tím to začalo. Tedy ne přesně. Zde startuje mé vědomí neustálého měření a sledování. Historie však sahá až k samotnému porodu – jistě to znáte, machruje se s tím, kolik dítko váží a jak je velké, jestli má už nějaký náznak čupřiny, nebo jen jeden trapně zakřivený vlásek. Ano, právě zde ve skutečnosti začíná cyklus, který může nést důsledky až do dospělosti…

Poměřování má tradici ve školce i ve škole – povyrostl jsem, abych nemusel stát na konci řady při nástupu v tělocviku? Stihl jsem vypočítat příklady o něco dříve než obrýlovaný šprt z první lavice? (Mimochodem na obojí jsem si opakovaně odpovídal NE.) Což o to, chápu, že učitelé žijí s vědomím, že je dobré říct „Anička je lepší než vy všichni ostatní!“, sledují nás a poměřují a taky nám dávají čísla (známky). Ale že to budu dělat v budoucnu já sám a dobrovolně??

Abych byl konkrétní. S nákupem chytrého telefonu jsem se dostal k mnoha službám a aplikacím, které vám mají napomoci k vybudování návyků, ke ztrátě nadbytečných kil, ke sledování příjmů a výdajů… Pravděpodobně se probudila má zakořeněná potřeba měřit, neboť jsem si takovými aplikacemi zaplavil telefon. Jak pak vypadal můj den?

Ráno mě probudí „chytrý budík“, který v nastaveném rozmezí 30 minut rozpoznal slabší fázi spánku, a já tak mohl vstát méně otráveně. Podívám se ihned na graf, který mapoval moji noc. Jde rozpoznat fáze REM stejně jako vrtění v posteli či probuzení. (Dokonce jsem si sehnal ještě lepší prográmek, který ve chvílích, kdy poklidnou noc narušuje nějaký zvuk, okamžitě spustí nahrávání a vy si pak můžete přehrávat všemožné noční zvuky, o kterých byste jinak nevěděli, dobré co?)

Na čištění zubů je prý ideální doba tří minut, spustím tedy stopky. Po tomto návyku je dobré připojit návyk, který si teprve potřebuji vypěstovat – spustím aplikaci a naučím se dvě nová anglická slovíčka a zaškrtnu v druhé aplikaci, že tento návyk jsem pro dnešek splnil.

Zatímco se vaří voda na kávu, telefonem sejmu čárový kód na krabici s cereálními lupínky. To aby mi chytrá aplikace oznámila, kolik při té které porci naberu energie. (Druhá aplikace zase umí rozluštit přidaná „éčka“ v jídle a upozornit mě, jak moc jsou mi nebezpečná.) Jakmile je snídaně na stole, spustím jiný program. Do něj si jídlo vyfotím, ohodnotím hvězdičkou na ose fat-fit a sdílím s ostatními náhodnými uživateli této služby, aby se vyjádřili, jak moc „fat-fit“ je to pro ně.

Při práci používám techniku Pomodoro, takže mi aplikace hlídá koncentraci, kdy úsek 25 minut práce střídá 5 minut odpočinku.

Jiná aplikace zase pracuje s již nadefinovanými činnostmi (e-mail, čtení, ten a ten projekt…), vždy činnost v seznamu označím a spustím stopování. V závěru dne mi z toho vznikne krásný koláč – kterak jsem strávil tento den a čím. (Určitě si dokážete představit, jak fascinující je procházet taková data na konci měsíce!)

Jestli se rozhodnu jít na procházku nebo si zaběhat, spustím specializovanou aplikaci, která sleduje moji rychlost, vzdálenost, terén, aby mi pak vytvořila mapu, vypočítala spálené kalorie a já si mohl do svého účtu tyto a další údaje nasdílet. Vím, kolik jsem toho už za tento týden zvládl.

Samozřejmě, že během dne jím – takže zjišťuji energii a stejně tak fotím a sdílím jídla s ostatními.

Před ulehnutím si označím, co mi ten den udělalo radost a nastavím chytrý budík…

I tak může člověk dopadnout, pokud jej rodiče v útlém dětství opřou o zárubeň a zakreslí jeho výšku. Dejte si na to pozor. A raději nechte dítko volně růst.