„Při psaní mám rozhodně blíž k angličtině,“ říká Petr Kaftan

Již pošesté byla udělována Cena pro mladé autory za nejlepší anglicky psanou povídku – National Literary Award For Young Writers. Absolutní vítězství získal student Petr Kaftan za povídku Perfection and Imperfection – Dokonalost a nedokonalost, ve které rozehrává neobvyklý příběh autistického chlapce, fanatického nevlastního otce a zoufalé matky. S Petrem Kaftanem hovořila v Profilu z 11. června Patricie Strouhalová.

O čem je vlastně vaše povídka? O čem jste psal?
V povídce figurují tři postavy. Malý chlapec, jeho nevlastní otec a matka. Chlapec je nemanželské dítě a je autista. Celý příběh je založený na jednoduché zápletce: chlapec se cítí v bezpečí svého domova, to vyhovuje otci, náboženskému fanatikovi, nicméně matka je z toho zoufalá a chce s chlapcem utéct, ten to ale právě kvůli bezpečí domova odmítá. Téma té povídky bylo „Malý svět“.

Předpokládám, že povídka je inspirována vaším pobytem v Singapuru?
Do značné míry ano, ale přímá inspirace tam není. Při pobytu v Singapuru mě samozřejmě ovlivňovala čínská kultura, která je tam dosti výrazná. Proto jsem do povídky zakomponoval určité čínské prvky, je tam jedno čínské přísloví, odehrává se to v Číně.

Povídka nevyznívá ale příliš optimisticky, nebo ano?
Ta povídka není optimistická. Vybral jsem si takovéto neradostné téma, protože rád píšu pochmurnější příběh. Připadá mi totiž, že i lidský život má mnoho temných zákoutí.

Za jak dlouho jste svou povídku napsal? Má 1500 slov. Je to málo nebo hodně?
Na napsání povídky pro soutěž byly dva měsíce. Měsíc jsem si to promýšlel a dával dohromady několik myšlenkových proudů a měsíc jsem to psal.

Chtěl byste se psaní věnovat víc?
O tom jsem takhle do hloubky ještě nepřemýšlel. Nicméně pokud by se naskytla v budoucnu nějaká příležitost, určitě bych toho využil. Nechávám si ale otevřené možnosti.

Studujete čínštinu, chystáte se teď do Hongkongu. Čím vám Dálný východ učaroval?
Fascinuje mě pestrost, barevnost té kultury, její dlouhá historie, rozmanitost různých kultur. Singapur vlastně funguje jako multikulturní centrum celé jihovýchodní Asie. Jsou tam Indové, Číňané, Malajci, slaví se tam svátky všech náboženství.

Proč jste začal psát?
Stojí za tím dlouhá výuka. Tři roky jsem strávil na britské škole v Singapuru a tam se na psaní klade velký důraz. Třeba v dějepise se to neučí chronologicky, ale vezme se jedno téma a hodně se píše, píšou se eseje. A někdy v té době jsem zjistil, že mně psaní docela jde, že mě to baví, a proto píšu i teď.

Jak moc těžké bylo zvyknout si na systém výuky v té britské škole?
První bariéra byl jazyk. Když tam člověk přijde a nerozumí ani slovo, je to samozřejmě obtížné. Překonával jsem to tak půl roku. Ale když člověk pak najede do toho systému psaní, do úplně jiného systému výuky, vypořádá se s tím relativně rychle.

Jak moc jiné zvyky panují v té škole?
Jak je Singapur tím multikulturním centrem, musí se tam respektovat všechna náboženství, takže se slaví všechny svátky, muslimské, křesťanské, hinduistické.

Co byste z tamního školského systému přivezl sem? Co by se vám tady líbilo?
No, mně tam vyhovovalo to psaní.

Odkdy jste se vlastně začal učit angličtinu?
Jako všechny ostatní děti v první třídě, rodiče nejsou rodilí mluvčí. Nicméně když jste v prostředí, kde mluvíte denně anglicky a anglicky pak i přemýšlíte, jde ta výuka velmi rychle.

Je angličtina na psaní povídky jednodušší než čeština? Jedna z dalších výherkyň říkala, že pro ni je psát anglicky jednodušší.
Když to vezmu z verbálního hlediska, čeština je můj mateřský jazyk, česky se mi lépe konverzuje. Přesto co se týče literárního vyjadřování (psaní odbornějších pojednání, povídek), mám rozhodně blíž k angličtině.   

Mluvil jste s někým z poroty? Chtěl jste vědět, co se jim líbilo na vaší práci?
Tu možnost jsem neměl. Ale pan profesor Hilský v rámci vyhlášení mou povídku krásně představil a řekl, že se mu líbí.

Také skládáte muziku, baví vás elektronická hudba. Čím vás hudba dobíjí?
O hudbu se zajímám déle než o psaní. Je to jeden z mých hlavních koníčků. Se skládáním elektronické hudby jsem začal teprve nedávno. Když k tomu člověk má prostředky a ví, co s tím má dělat, přináší to dobrou zábavu.

Byl jste v Americe, chystáte se do Hongkongu. Berete to jako privilegium, že máte takové možnosti? Nebo už je to mezi vašimi kamarády běžná věc?
Odjezd do Singapuru byl impuls od rodičů, ale za výletem do Ameriky a Hongkongu stojí moje osobní snaha a úsilí a cílevědomý tah na bránu se tam dostat a kvalifikovat. Takže jako privilegium to určitě neberu.

Líbilo se vám víc v Asii nebo ve Spojených státech?
Ve Spojených státech jsem strávil tři týdny na univerzitě a pár dní ve Washingtonu, zatímco v Asii jsem strávil tři roky na škole i cestováním. Srovnávat to nechci.

Jakou školu byste chtěl v zahraničí vystudovat?
Přemýšlel jsem o právech, teď jsem dělal kurz matematiky… Jak jsem říkal, pomocí takovýchto soutěží a výletů do zahraničí si rozšiřuji obzory a nechávám si do budoucna otevřené možnosti.

Stýkalo se vám po něčem za tu dobu, co jste žil v Singapuru?
Nejvíc se mi stýskalo po přírodě. Singapur je městský stát, hodně izolovaný, nejsou tam žádné hory, lesy…

A nejzajímavější zkušenost, kterou jste si odvezl?
Je to spíše vtipná zkušenost. Když jsem přijel do Singapuru, musel jsem zapomenout na pět let učení se českého krasopisu a vrátit se ke klasickému tiskacímu písmu, protože mému psacímu nikdo nerozuměl.             

Petr Kaftan (*1996, Praha)

Student kvinty soukromého gymnázia v Praze. Studuje též čínštinu. Tři a půl roku žil v Singapuru a studoval tam na britské škole. Tři týdny byl na stáži na univerzitě v Pensylvánii. Jeho povídka Perfection and Imperfection zvítězila v soutěži National Literary Award for Young Writers. 


(redakčně kráceno)