Z funkcionalistické Münzovy vily zůstalo jen torzo

Brno - Jihomoravská metropole na čas přijde o Münzovu vilu, jeden z řady funkcionalistických skvostů. Krátce po zahájení rekonstrukce se dům začal dělníkům kvůli silně narušené statice doslova rozpadat pod rukama. Statik proto nařídil nestabilní konstrukce zbourat. Už za rok by vila měla znovu vyrůst do původní podoby ze 30. let, jakou navrhl architekt Wiesner.

K havarijnímu stavu funkcionalistické vily přispěla nejen necitlivá rekonstrukce v 80. letech, ale především původní stavební řešení. „Základní problém je v betonových konstrukcích a v technologických postupech – je zřejmá nedostatečná znalost, nekvalitní provedení,“ vyjmenoval hlavní problémy architekt a autor návrhu David Šrom. Hlavním úkolem stavební firmy je proto doplnit chybějící základy a propojit je se zbytkem budovy tak, aby získala potřebnou stabilitu.

V brněnské čtvrti Pisárky už z vily zbylo jen torzo prvního patra. Zbytek ještě dnes těžká technika likvidovala. Investor ale slibuje, že vila se navrátí k prvorepublikovému vzhledu. Přispěje k tomu i několik původních prvků, které se podařilo zachránit. „Jedná se o některá okna, zimní zahradu, garážová vrata a další drobnosti. Jsou to ale jen fragmenty původního vybavení,“ řekl Šrom. Architekti chtějí vile navrátit také původní dispoziční rozložení, o kterém se dochovala část záznamů. Podle plánů architektů by znovuobnovená vila měla vyrůst do jednoho roka.


Problémy s vilou se objevily přibližně před měsícem, kdy se majitelé pustili do rekonstrukce. Teprve když dělníci začali rozebírat horní patro a budova se jim doslova začala hroutit pod rukama, tak se zjistilo, že nemá dostatečné základy. Funkcionalistická vila není památkově chráněná, protože ji poškodily necitlivé zásahy při rekonstrukci v 80. letech.

Osud Münzovy vily

Perský honorární konzul Eduard Münz se s architektem Ernstem Wiesnerem seznámil při projektování České banky Union na Beethovenově ulici. V roce 1924 ho pověřil vypracováním projektu rodinného domu. Vila patří mezi řadu vil, které architekt ve 20. letech navrhl pro bohaté židovské průmyslníky a bankéře. Budovu tvořila tři jednoduchá, výškově i hmotou diferenciovaná tělesa. Jednolitost stavby narušovaly pouze štíhlé komíny. Budova má půdorys ve tvaru L. V kratším traktu bylo zázemí pro personál, v delším pokoje pro rodinu. O původní podobě interiéru se nedochovaly žádné informace, jediným dochovaným prvkem je štuková výzdoba v hudebním salonu.

Podoba vily po zásazích z 80. letVila původně patřila České bance Union v Praze, od níž dům odkoupili manželé Münzovi. Eduard Münz ale v roce 1940 zemřel a jeho manželka byla za války deportována do Terezína a Osvětimi. V roce 1941 vilu převzal Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu a po válce byla znárodněna. Synové Heinz a Peter Münzovi, kteří působili v československé zahraniční armádě, se po skončení války vrátili do Československa a dům jim byl na krátkou dobu vrácen. V roce 1951 jeho polovinu vlastnilo Ministerstvo financí ČSR, poté domovní správa Městského národního výboru v Brně. Stavba byla zničena při necitlivé rekonstrukci v 80. letech. Tehdy stavbu užívalo generální ředitelství Zemědělských staveb.

zdroj: www.bam.brno.cz