Road movie Sejít z cesty míří na obrazovky

Jednomu je třicet a vozí se v luxusním autě, druhému pětapadesát a žije v chatce na periferii Prahy. Cesty mladého právníka a stárnoucího rockera svede dohromady bláznivá a místy lehce absurdní road movie režiséra Pavla Jandourka. Premiéru filmu Sejít z cesty uvede Česká televize v neděli 17. června ve 20 hodin na programu ČT1.

Sejdi z cesty na scestí, sejdi z cesty ke svobodě, zní v ústřední písni filmu. Mladý právník Běloušek (Václav Neužil ml.) v něm má zdánlivě jednoduchý úkol – přivézt k rozvodovému soudu z Prahy do Olomouce jednoho lehce bohémského stárnoucího pobudu Peteho (Ondřej Pavelka). Původně plánovaná tříhodinová cesta autem se ale změní v třídenní rockovou jízdu. Více o natáčení v rozhovoru prozradil režisér Pavel Jandourek.

Sejít z cesty – co to ve vašem filmu znamená?

Je to televizní film o setkání dvou chlapů ze zcela odlišného prostředí i odlišných generací. Jednomu je třicet, druhému pětapadesát. A také pochází z dvou různých epoch, protože ten mladší, právník, začal budovat kariéru už za kapitalismu, zatímco starý rocker prožil své nejlepší roky na přelomu kapitalismu a socialismu. Tito dva lidé se potkají více méně náhodně na cestě. Celý film je o vzájemném ovlivňování těchto naprosto nesourodých osobností. Myslím si, že na začátku budou oba představitelé divákům nesympatičtí – na jedné straně mladý muž ze zámožné rodiny, který si jezdí v luxusním voze, na druhé straně nonkonformní stárnoucí rocker. Sejít z cesty – to má říci, že každý je v životě ovlivněný tím, co dělá, ale po tom setkání oba hlavní hrdinové maličko uhnou z té své nalinkované cesty.

Jedná se o road movie. Máte už zkušenosti s podobným žánrem? V čem je takové natáčení náročné?

Road movie jsem do této doby netočil. Má určité schéma, ale nechci to přímo srovnávat. Vždycky, když se jede odněkud někam, tak se tomu říká road movie. Myslím si, že úplně klasické road movie je víc fatální. Náš film je spíš o tom, že dva lidi jsou vměstnaní do jednoho auta. Najednou tam mají k sobě blízko – asi jako kdyby museli být spolu zavření v jedné místnosti. Auto tomu ale dodává trochu „drajv“.

Sejít z cesty
Sejít z cesty

Prý jste natáčeli dokonce na dálnici D1…

Na dálnici to bylo trochu složitější. V té době jsme nedostali oficiální povolení k natáčení, ale chovali jsme se tam slušně a nějak to šlo.

Takže se dá říct, že jste ty scény točili vlastně „načerno“ za plného provozu?

Nemyslím, že načerno, jen jsme se nepotřebovali nikoho ptát. Jede auto, kolem něj letí vrtulník, točí se z vrtulníku – to není zakázané. Problém byl akorát v jednom momentu – v tom příběhu totiž hlavní hrdinové kvůli havárii osudově odbočí z cesty. A samozřejmě nám nikde nebyli ochotní blokovat dálnici a nechtěli nás nechat zastavit provoz. Ředitelství silnic a dálnic nám ale nabídlo dva rozestavěné úseky. Tam byl jediný problém v tom, že dálnice ještě nebyla hotová a nebyly tam udělané čáry a svodidla. V současnosti se dá naštěstí všechno dokreslit na počítači.

Trvalo dlouho, než jste našel vhodné herce do titulních rolí?

S Ondrou Pavelkou pracuji poměrně často a myslím si, že pro tuto roli se opravdu hodil, čili u něj jsem neměl důvod ho nepřizvat. S Václavem Neužilem jsme se potkali před mnoha lety a věděl jsem, že je to skvělý mladý herec. Byl jsem rád, že jsem konečně pro něj našel nějakou roli.

Blíží se premiéra. Jaké reakce diváků očekáváte?

Je to trošku zvláštní, jiný tvar, než na jaký jsou nejspíš diváci v neděli večer zvyklí. Měli jsme sice nějaké kontrolní projekce, ale na ty jsem pozval spíš lidi, kterým je tento žánr blízký. Sám budu asi překvapený.

Natáčení filmu Sejít z cesty (vlevo Pavel Jandourek)
Natáčení filmu Sejít z cesty (vlevo Pavel Jandourek)

Říkal jste, že film má blízko rockovému muzikálu.

Hudby je ve filmu hodně, hraje v něm hodně velkou úlohu. Zazní tam písničky od Plastic People, Pražského výběru a samozřejmě i původní muzika, kterou dělal Michal Pavlíček. Dá se říct, že hudba zní ve filmu téměř pořád. Důležitý je pak závěrečný song, protože konec toho příběhu jsme se rozhodli dovyprávět písní. Vlastně i proto jsme filmu dali podtitul Život je jedna píseň.

Co jste si pomyslel, když jste poprvé uviděl scénář?

Sám jsem spoluautorem scénáře. Je asi deset let starý a nějakým způsobem po letech doputoval do brněnského studia České televize. Byl jsem vyzvaný k tomu, abychom scénář nějakým způsobem přiblížili publiku. Původní scénář byl poněkud alternativnější, spíš by ho ocenili diváci ve filmovém klubu. A tak jsem přizval ještě Michala Šalomouna, který je scénárista a zároveň vystudovaný právník, což se hodilo, jelikož práva ve filmu také hrají určitou roli. Společně jsme scénář zkusili odlehčit. Přidali jsme pár veselejších scén, které do toho těžkého tématu vnesou trochu humoru. Ale není to komedie. Chtěli jsme natočit film, který nebere úplně vážně společenské normy a konvence, ale ani sám sebe.

Jaký žánr jako režisér točíte nejraději?

Udělal jsem spoustu dokumentů a teď jsem se v poslední době vrhl také na žánr fikce, kterému se převážně věnuji asi posledních sedm let. Návratu k dokumentu se ale vůbec nebráním, pokud najdu téma, které by mohlo být silnější, když se použije realistická forma vyprávění. Vždy je to o tom najít pro převyprávění příběhu vhodnou formu.

Máte už nějaké konkrétní plány do blízké budoucnosti?

Měli jsme připravený rodinný film, adaptaci knížky Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků. Ten se měl točit už teď o prázdninách. Bohužel se natáčení trochu zabrzdilo, zřejmě se do něj pustíme příští rok.

Pavel JandourekFilmový a televizní režisér Pavel Jandourek spolupracuje s Českou televizí už řadu let. V brněnském studiu začínal jako pomocný kameraman a poté se rozhodl pro studium na FAMU. Natočil dvě desítky krátkých dokumentů z cyklů Cestománie, Jak se žije…, Genus, Zpověď, Echo Febiofestu 2006, Extrém, Banánové rybičky a další. Mezi jeho další projekty patří komický pořad Komediograf (2004), historická rekonstrukce ságy rodu Baťů s názvem Vznik a pád království ševců (2004), pohádka O kominickém učni a dceři cukráře (2007), Velkofilm (2007), Maharal: Tajemství talismanu (2006) nebo původní výpravná pohádka České televize oceněná na 37. dětském filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana nazvaná Království potoků (2005). V poslední době o sobě dal vědět komediálním seriálem pro mládež 4teens.