Praha - Nástupnictví ve firmách, jinými slovy, kdo firmu převezme po původním šéfovi, společnosti často podceňují. Podle odborníků jde přitom o jeden z nejklíčovějších kroků, které rozhodují o dalším bytí či nebytí firmy. Například u rodinných firem změnu na nejvyšším postu nepřežijí až dvě třetiny z nich.
Změnu vlastníka přežije jen třetina českých firem
Před rozhodnutím, komu firmu předat, se dříve či později ocitne každý zakladatel, vlastník a většinou i generální ředitel nebo jednatel společnosti. Rozhodnutí o nástupci a vhodné chvíli pro svůj odchod bývá těžké. „Nástupnictví ve firmě je samozřejmě důležitou součástí života celé firmy a i života vlastníka jako takového, protože on firmu vybudoval zpravidla od nuly, věnoval jí významnou část svého produktivního života a zpravidla mu záleží, aby firma přežila i po tom, co on od ní odejde,“ řekl David Borkovec, partner z PWC ČR.
Možností, jak s firmou naložit, existuje několik. Zakladatelé se ale většinou netají, že všechno budovali pro své děti, a chtějí, aby majetek zůstal v rodině. Nabízí se ale i širší paleta možností. Firmu je možné prodat finančním nebo strategickým investorům, tedy třetí straně. Další možností, která je poměrně komplikovaná a nepoužívá se tak často, je prodej firmy managementu, tzv. management buy-out, kdy si sám management odkoupí od vlastníka podíl ve firmě. To je varianta, která je pro řízení firmy velmi vhodná, neboť firmu přebírají lidé, kteří ji dobře znají, bohužel často troskotá na financování. Lidé z managementu nemívají totiž zpravidla tolik peněz, aby si mohli dovolit podíl od vlastníka odkoupit.
Česko vlna nástupnictví teprve čeká
Česko se zatím na hlavní vlnu nástupnictví v rodinných firmách chystá. Podle světových statistik však bývá změna ve vlastnické struktuře kritickým okamžikem. „Třetina firem přežije změnu z první generace na druhou, další třetina z té třetiny z druhé generace na třetí. Dá se říci, že v Česku budou zkušenosti poměrně podobné,“ myslí si Borkovec.
Zakladatel firmy na výrobu psích krmiv František Bouška už má předání firmy za sebou. Úspěšně ji vede jeho syn. Pavel Bouška se ve firmě pohyboval už od svých 16 let, kdy pomáhal otci coby tlumočník. Když o pár let později firmu přebíral, neměl podle svých slov žádný problém. Velký díl úspěchu připisuje zejména otcovým učitelským schopnostem.
„Musím říct, že ho považuji za velice moudrého v tom, jak dokázal tu moc i zkušenost předávat po kouscích. Umožnil mi firmu řídit. Byť ne zcela hotov a ne zcela kompetentně, jsem mohl řídit ty úseky, které mě bavily,“ popisuje Pavel Bouška.
Změna nástupnictví by se měla připravovat několik let
Nástupnictví není pro firmu jednoduchý proces. Podle odborníků je proto potřeba změnu velmi pečlivě plánovat i několik let dopředu. „Pokud vlastník začne změnu připravovat až v okamžiku, kdy už je téměř připravený k odchodu, je poměrně pozdě,“ myslí si Borkovský.
Bouškovi už mají změnu v čele své firmy za sebou. Eva Štěpánková, zakladatelka známé kosmetické značky se na ten okamžik chystá. Žezlo po ní jednou, snad za 5 let, převezme dcera Jana. „Je to potřeba načasovat a skutečně zajistit i další podpůrné složky, které v tom případě musí fungovat. Já jí nemůžu sesypat na hlavu všechny záležitosti a odebrat se někam na ostrovy, kde bych si prožívala krásné dny. Za prvé by mi to nedalo, za druhé ta zodpovědnost je strašně veliká,“ řekla Eva Štěpánková, zakladatelka a ředitelka společnosti Ryor.
Ekonomika + (zdroj: ČT24)
Je důležité připravit na změnu obchodní partnery, odběratele a dodavatele, ale i banky, protože byli zvyklí jednat pouze se zakladatelem či generálním ředitelem, který měl vybudované osobní vazby a určitou úroveň důvěry. „Dcera je se mnou už dva roky komplexně na všech důležitých jednáních, aby obchodní partneři věděli, kdo je kdo,“ říká Štěpánková.
Nástupci to ve firmě nemívají jednoduché
Nástupci v rodinných firmách to nemají vůbec jednoduché. Jsou pod drobnohledem zaměstnanců, obchodních partnerů a často i svých rodičů. „Nejlepší způsob, jak očekávání ustát a jak se ujistit, že firma bude úspěšná i pod novým vlastníkem, je, aby se nový vlastník nebo ředitel spoluúčastnil vedení firmy už v době, kdy ten předchozí vlastník ještě stále ve firmě existuje, aby si na něj všichni kolem zvykli,“ radí Borkovec. „Mně pomohlo, že jsem zvolil velmi odlišný styl od táty,“ řekl Bouška.