Znakování slyšících dětí. Módní trend, nebo efektivní způsob komunikace?

Brno – Domlouvání se pomocí rukou a gest má většina lidí spojené s neslyšícími. Stále častěji jsou ale k vidění i slyšící batolata, která na maminky gestikulují z kočárků. Prošla totiž kurzem znakování pro malé děti a umí si říct téměř o vše, co potřebují. Na jedné straně jsou tak lektoři a rodiče, kteří na nový způsob komunikace s dětmi nedají dopustit. Na straně druhé jsou odborníci, kteří jsou k metodě skeptičtí.

„Jedná se o soustavu posunků a gest. Je to podpůrná metoda, která se využívá pro komunikaci s nemluvícími dětmi nebo dětmi, které teprve začínají mluvit,“ říká lektorka znakování pro batolata Ivana Procházková.

Na nápad rozvíjet u dětí komunikaci pomocí gest a znaků přišly před více než dvaceti lety dvě profesorky psychologie z Kalifornské univerzity. Na základě svých výzkumů napsaly několik knih a vytvořily program umožňující rodičům komunikovat s dětmi, které ještě neumí mluvit. Ačkoliv metoda ve světě není novinkou, do České republiky dorazila teprve před čtyřmi lety. Od té doby zájem o kurzy roste a nabízí je stále více mateřských center. „Zájem o znakování je velký. Zajímají se o něj už budoucí maminky v kurzech pro těhotné,“ tvrdí Procházková.

Znakování batolat

Metodu přinesly v osmdesátých letech dvacátého století dvě profesorky psychologie z Kalifornské univerzity. Linda Acredolo a Susan Goodwyn si všimly, že děti mezi deseti a čtyřiadvaceti měsíci mají tendenci tvořit jednoduché znaky a posunky, aby naznačily to, co slovy ještě neumí vyjádřit. Psycholožky se tak pod záštitou univerzity začaly věnovat výzkumu, na konci kterého stál program Baby Signs. V něm se děti a rodiče učí základní znaky pomocí písniček. Jsou také autorkami tří knih o dorozumívání pomocí rukou.

Zdroj: www.babysigns.cz


V centrech se děti naučí okolo sto základních znaků. Beze slov tak umí naznačit rodičům, že mají hlad či že je jim horko. Zastánci znakování tvrdí, že má samá pozitiva. Vytváří se pocit důvěry mezi rodiči a dítětem, dítě si zvyšuje sebevědomí, a dokonce se mu tím zvyšuje inteligence. „Za osm měsíců se dcera naučila asi sedmdesát znaků. Nic jsem od toho nečekala, ale jsem s metodou velmi spokojená. Největší přínos spatřuji v tom, že jsem začala dítěti rozumět. Najednou člověk zjistí, že děti uvažují v souvislostech a vnímají řadu věcí okolo,“ popisuje svou zkušenost účastnice kurzu Lenka Šafránková Pavlíčková. Odpůrci naopak upozorňují, že je taková komunikace nepřirozená. Navíc pak děti nemají důvod začít mluvit. Co potřebují, ukážou pomocí rukou.

Podle lektorů mohou děti s učením znaků začít už v šesti měsících. „Kolem osmého měsíce začíná dítě rozumět řeči. Tehdy jsou výsledky nejviditelnější. Záleží ale na tom, jak je dítě komunikativní,“ vysvětluje Procházková. Podle ní dorozumívání podle gest samo vymizí, když se děti naučí věci pojmenovat slovy. Někteří odborníci ale upozorňují, že dítě může být v nevýhodě, když mu rozumí pouze rodič, který znaky ovládá. „Navíc není dobré, když se dítě rozvíjí jednostranně a je vyzdvihována pouze jedna forma komunikace,“ řekla dětská psycholožka Alena Plšková.

Rodiče si mohou vybrat, zda zaplatí za kurz, nebo si metodu sami nastudují v knihách. Na kurzech většinou projdou s lektorem několik konkrétních témat, jako jsou jídlo, zvířata či oblečení. Někteří lektoři se ale věnují i více abstraktním oblastem, například pocitům.