Starodávný slovácký ornament je stále v módě

Malované domy, průchody, studny a brány jsou typickým obrázkem na Slovácku. Avšak ne v každé obci. Zatímco v Hluku se malovalo odjakživa, v sousední Ostrožské Lhotě tradice ornamentu nevznikla. Původní obyvatelce Hluku, paní Marii Páčové, to bylo líto. Barevný hlucký ornament jí ve Lhotě chyběl. Proto začala malovat i zdi a dvory v Ostrožské Lhotě.

Zachytit paní Páčovou při malování nebylo jednoduché. Nakonec jsme se však domluvily a spolu se vypravily na malování vinného sklípku přímo ve Lhotě. „Učila mě moje babička. Malovalo se to tak, že se koupily hlinky, daly se do kalíšku, zamíchaly se s mlékem – a mohlo se malovat,“ začala své vyprávění paní učitelka Páčová. Ornamenty ale po roce vybledly, a tak se musely v období před hody obnovovat.

Sešit paní Páčové
Sešit paní Páčové

Paní Páčová začala malovat, když jí bylo patnáct. Po škole pak vedla obecní kroniky, které taky ilustrovala ornamenty. „Malovat cizím lidem jsem se odvážila až později. Trvá to dlouho, než se to člověk všechno naučí. Není to vůbec jednoduché,“ vyprávěla malérečka. 

Typické slovácké ornamenty jsou „jablúčko“, „srdéčko“, „jatelinka“ nebo „růže“. Základními barvami jsou pak červená, žlutá, zelená a modrá. Nejdříve se na stěnu mezi dvě rovné čáry namalují tužkou obrysy ornamentu. Ten se pak maluje podle barevné posloupnosti, podle níž žlutá musí být vždy uprostřed jiných barev. Nakonec se zvýrazní obrysy a černou a bílou barvou se dodělají poslední úpravy. Malování velkých ornamentů trvá i několik dní. 

Paní Páčová má vzory desítek slováckých ornamentů, vymýšlí si však i nové varianty. „Třeba vidím nový motiv, který se mi líbí, a říkám si, jak bych to mohla udělat. Každá malérečka měla svoje oblíbené věci. I já mám oblíbené. Když ale pořád maluji jen ty, které už umím, tak si pak říkám, že musím vytvořit něco, co jsem ještě nezkusila,“ řekla malérečka, jež je v současnosti už jedna z posledních, která se malování ornamentů věnuje.