„Rakovina je otázka pravděpodobnosti,“ říká Ondřej Machoň

Českým vědcům se podařilo najít chemickou sloučeninu, která by mohla razantně změnit léčbu rakoviny tlustého střeva i některých dalších druhů rakovin. Tato látka, alespoň podle dosavadních testů, totiž dokáže nejen zastavit rakovinové bujení, ale i obnovit správnou funkci poškozených buněk. K vytvoření nového léku a jeho uvedení na trh však chybí ještě roky dalšího vývoje a především finanční prostředky. O nové naději v boji s rakovinou hovořila s genetikem Ondřejem Machoněm z Ústavu molekulární genetiky AV ČR v Profilu z 19. července Patricie Strouhalová.    

Mohl byste, pokud možno jednoduše, popsat, co jste objevili?
Zabývali jsme se hledáním syntetické molekuly, která by mohla zastavit poškozený biochemický proces a poškozenou molekulu, v tomto případě protein, zpětně opravit.

Takže jste objevili látku, která dokáže zastavit zhoubné bujení a to zdravé nechává na pokoji. Jak to funguje?
U některých typů rakovin přesně víme, které to kolečko je v soukolí proteinových interakcí uvnitř buněk pochroumané. U jiných druhů rakovin to nevíme a snažíme se tyto poruchy zmapovat. U rakoviny tlustého střeva ovšem přesně víme, který protein je poškozen, kterého proteinu je moc a proč toto vede k nadměrnému buněčnému dělení, které se nedá zastavit.

Týká se to jen rakovinových buněk, anebo i jiných?
To, že si mezi sebou buňky předávají signál k tomu, že se jedna buňka začne dělit, ale i k tomu, že se dělit přestane, je obecný mechanismus. Velmi je využíván třeba v zárodečném vývoji, kdy se z jedné buňky, oplozeného vajíčka, vyvine tak složitý organismus, jako jsem třeba já, nebo ještě něco složitějšího, jako je třeba moje manželka. Šli jsme tedy po principu předávání té depeše. Můžete si to představit jako dětskou hru „pošli to dál“, kdy si buňky předávají informaci, která musí dorazit až k DNA, do buněčného jádra. Tam se pak aktivují další geny, které dají signál k proliferaci. A u rakoviny tlustého střeva jsme přesně věděli, který gen je poškozen a který tomu odpovídající protein nefunguje.

Jak jste dokázali, že to zastavuje rakovinné dělení?
Nejdříve jsme ve sbírce dvaceti třiceti tisíc molekul hledali organickou molekulu, která by byla schopna se velmi specificky navázat na poškozený protein a opravit jeho funkci. Když jsme ji našli, přikápli jsme ji k rakovinovým buňkám z tlustého střeva (protože se neomezeně dělí, jako výzkumníci si mneme ruce, ale v organismu je to samozřejmě fatální chyba) a zjistili jsme, že se růst rakovinových buněk snížil. To byl první pozitivní krok.
Další krok bylo testování na pokusných myších. Dnes jsou genetické technologie tak úžasné, že jsme mohli u myší vyvolat stejný druh mutace, který způsobuje rakovinu tlustého střeva u lidí. Těmto myším, u kterých jsme přesně znali časový horizont, kdy jim začnou vznikat nádory, jsme začali podávat naši látku. Když jsme pak nádory spočítali, zjistili jsme, že jich je méně a že jsou menší.

Vaše látka v přírodním stavu neexistuje?
V přírodě myslím neexistuje, ale dá se celkem lehce synteticky připravit. Kdyby ještě žil profesor Antonín Holý, řekl by, to vám do zítřka navařím a můžete to vyzkoušet.

Zabývali jste se tím jako jediný tým v republice?
Týmů zabývajících se výzkumem rakoviny tlustého střeva je v České republice více než deset. U nás v ústavu molekulární genetiky jsme spolupracovali především s doktorem Kořínkem. Ale s takzvaným screeningem (hledáním správné molekuly, která by to mohla ovlivnit) jsme byli pravděpodobně jediní.

Co teď bude dál s vaším objevem?
Pracujeme v základním výzkumu a naše finanční možnosti jsou celkem omezené. Umíme tu látku charakterizovat, zjistit její vlastnosti a také ji můžeme s pomocí investorů patentovat. To vše jsou nákladné záležitosti a to vše jsme udělali. Teď se snažíme látku dále vylepšit, aby byla použitelná ve složitém organismu, jako je člověk.

V jakém momentě jste si uvědomil, že jste našel něco, co zatím nikdo nenašel?
Je to dlouhodobý proces – trvalo nám pět šest let, než jsme si byli jistí. A vlastně ani dodnes si nejsme jistí, že máme přesně tu molekulu, kterou chceme, a pracujeme na jejím dalším vývoji.

Jak by mohl být tento lék v budoucnu využitelný v praxi? Kromě rakoviny tlustého střeva se hovoří o tom, že by to mohlo zastavit rakovinové bujení v játrech nebo kožní onkologické problémy…
…nebo některé druhy leukemie. U těchto typů nádorů je poškozeno stejné soukolí. Třeba plicní nádory mají poškozený jiný komunikační mechanismus, který řídí proliferaci buněk.

Bude jednou možné stoprocentně říci, umíme vyléčit rakovinu?
U některých typů nádorů jistě. Jinak je u rakoviny všechno otázka pravděpodobnosti. Čím je člověk starší, tím více se mu v organismu při buněčném dělení shromažďují mutace v DNA. A někdy ta mutace může poškodit gen, který je zodpovědný za tu proliferaci.

Ale váš objev je velkým průlomem?
Neřekl bych průlomem. Takových molekul, které mají podobný potenciál, je dnes pět šest. Spíše jde o to, jak se budou chovat v živém organismu. K tomu je ale třeba pět šest let další práce, na kterou my základní výzkumníci nemáme vůbec prostředky. Musíme získat velkého investora, třeba farmaceutickou firmu, která může prostředky z prodeje dalších léků investovat třeba do vývoje této látky.

(redakčně kráceno)