Moravská galerie představuje hendikepovaným svět umění

Brno – Mentálně postižení lidé se v Moravské galerii v Brně seznamují se světem umění. Na speciálním workshopu si pod vedením švýcarské umělkyně Diany Rachmuth prochází muzejní sbírky nebo v ateliéru tvoří vlastní umělecká díla. Cílem workshopu je nejen práce se samotnými účastníky, ale i snaha přinést do České republiky nové trendy v práci s mentálně postiženými a jejich vnímáním výtvarného umění.

„Když máme namalované oči a nos, kreslíme pusu. Marku, co je nejdůležitější zdůraznit na puse? Správně, tady tu čárku mezi rty,“ chválí lektorka správný posunek Marka, jednoho z mentálně postižených účastníků workshopu v Moravské galerii Brno. Mladí hendikepovaní lidé se tam už od pondělka seznamují se světem umění. Tím je provádí švýcarská výtvarnice Diana Rachmuth. „Její snahou je ukázat, jak bohatý může být vnitřní svět mentálně postižených lidí, jak jsou schopni vnímat a samostatně pracovat, co všechno dovedou vytvořit, pokud jsou správně motivováni a mají dostatečnou svobodu projevu,“ vysvětlila předsedkyně sdružení Kunštát PRO FUTURO Zdenka Popelková. 

Jsou nesmírně vnímaví, říká švýcarská výtvarnice Diana Rachmuth

Švýcarská umělkyně Diana Rachmuth Co je náplní vašeho workshopu?

Začali jsme už včera a předevčírem, kdy jsme navštívili muzeum. Představovala jsem mladým mentálně postiženým jeho atmosféru. Jsou mnohem vnímavější než mi, jen musí být uvedeni do tohoto světa, protože nejsou zvyklí chodit do muzeí. Ale druhý den už tam byli jako doma. Potom jsme šli sem do ateliéru a zkusili vytvořit autoportréty.

Jak se jim líbilo umění a jaký pro něj vůbec mají cit?

To je to, co se snažím říct. Musíme jim umění nejprve přestavit. Není to o tom jít do muzea a teoreticky jim něco vysvětlovat. Musí být zapojeni, musí se cítit blízko toho umění. Chtějí se děl se dotýkat, ne tedy maleb, ale zkoušíme jim přinést do místnosti ten daný objekt. To je cesta, jak jim představit tento druh zážitku. Není to cesta teoretická, je praktická. Byla v tom spousta citu. Byli tam lidé, kteří plakali. A já říkám, že je to normální, umění má mít tento efekt. Když nemá dopad, je k ničemu.

Co je v muzeu nejvíc zaujalo? Byla nějaká konkrétní věc?

Jsou rozdílné přístupy, jsme všichni různí a oni taky. První den si měl každý z nich zvolit jednu malbu, kterou by chtěli mít doma a říct, proč se jim líbí. Někteří z nich volili abstraktní obrazy, jiní portréty, krajinky. Jsou různí a my taky – máme různý vkus. A to je to, co chci podporovat – není jen jedna myšlenka, každý může mít svůj vlastní přístup a vkus. Já mohu říct, že nemám ráda Picassa, a oni mohou říct to samé.


Workshop má zároveň ukázat nové trendy práce s postiženými běžně používané právě ve Švýcarsku. „Skupina, která workshop absolvuje, je z jednoho stacionáře. Ukazujeme spolu s nimi, jak pracovat s lidmi s tímto postižením, jakou cestu zvolit, aby jejich život byl veselejší a spokojenější,“ řekla Popelková. 

Základem inovativního přístupu je hlavně svoboda projevu. Mentálně postiženým je třeba dát prostor pro autorskou tvorbu. „U nás je zvykem s mentálně postiženými pracovat tak, že je stále někdo vede. Dává jim do ruky správnou pastelku, správný papír, poradí jim, co a jak malovat. Tady dostali zrcadlo a sami dělají svůj autoportrét, což je věc, která není jednoduchá, ale oni se jí zhostili velice dobře,“ vysvětlila Popelková. 

Workshop zaštiťuje obecně prospěšná společnost Kunštát PRO FUTURO, která se věnuje zlepšování kvality života postižených. V Rudce u Kunštátu například díky nim vznikla hmatová stezka pro nevidomé. Už v září by měl v Brně po vzoru Švýcarska začít fungovat výtvarný ateliér Kreat, kde budou tvořit nadaní postižení umělci. „Budou moci tvořit naprosto svobodně a ukazovat svůj vnitřní svět, své pocity, o kterých si mnoho lidí myslí, že je postižení nemají,“ uzavřela Popelková s tím, že doufá, že se podaří tento mýtus vyvrátit.